Přeskočit na hlavní obsah

Jsi moje mrtvá touha


- Ale, došla jsem k závěru, že když jsme zatím neměly štěstí, tak na nás opravdu musí čekat někdo ještě lepší.
- Přesně to si říkam já! I když je to teď těžké přijmout, protože mé srdce stále věří tomu, že to pravé štěstí jsem měla mít se Zarosteným. Ale mozek ho pořád přesvědčuje, že ne. A jak to časem přebolí, tak se srdce nechá přesvědčit.

Společně s Modroočkou jsme zahájily těžký boj - snažíme se mozkem přeprat naše srdce. Na to, aby mozek vítězil, je asi ještě brzy. Ale myslím, že malé vítězství se mu dostálo už tímhle. Že jsme si připustily, že nás čeká ještě mnohem něco lepšího, než bylo. Připomnělo mi to jeden citát, který jsem milovala po rozchodu se Záchranářem. "Představ si, jaké štěstí zažiješ s tím pravým, když i s těmi ostatními jsi byla na vrcholu blaha." A je to tak- strašně se těším na ty okamžiky, kdy budu vědět, že už nemůžu být šťastnější. Na to, až bude všechno nechutně růžové, jak psala Modroočko. Už teď mám za sebou spoustu krásně růžových chvil a nemůžu se dočkat těch nechutně růžových, až z nich budou bolet zuby a pálit oči. Ještě jsem ale své srdce tak docela nepřesvědčila, protože kdykoli si vybavím tyhle okamžiky, srdce se ozve s myšlenkou: "Tohle jsi ale měla prožívat s NÍM." Na tomhle budu muset ještě trochu zapracovat - já a čas.. I když budu mit dost ztížené podmínky, protože za měsíc se s ním budu vídat 2x do týdně. To si pak člověk těžko namlouva, že mu ten člověk vůbec nechybí.

-Zjistily jsme s holkama, že všechny 3, co jsme měly vztahy, které jim ostatní hrozně záviděli, už jsou samy. Všechno se rozpadlo. Byla to pravda, co jsi kdysi řekl u rozchodu - byli jsme na vážný vztah moc mladí, nemohlo to vydržet navždy.
-To byla blbost, nikdo na tohle není moc mladý.
-Pravda, spíš jsme byli blbí. Ale ne, já si stojím za tím, že jsme mladí byli. A teď můžem jen všem ostatním závidět my. Protože mi přijde, že možnost vážného vztahu už jsem vyčerpala.
-Tak to samé se zdá i mně.
-Ale ne! Určitě ještě někoho oba najdeme! Já tomu věřím a strašně nám to přeju.. Teda sobě to přeju trochu víc.
-No samozřejmě.

Až nás to štěstí potká, budem si ho umět hrozně vážit. Protože jsme lidé, kteří už poznali bolest. Už jsem tolikrát spadla na držku, že neznám nic jiného než pády a opětovné sbírání se na nohy. A kdykoli se zvednu, jsem silnější, než kdy před tím, protože okamžitě čekám další pád. A až jednou ten pád nepřijde, až mi narostou křídla a já místo padání poletím, užiji si tu výšku mnohem víc, než kdokoli jiný. Protože každému narostou v životě křídla v jinou dobu. Některým narostla už při narození a jsou zvyklí se na svět dívat shora. A snaží se letět výš a výš, protože chtějí víc, nedokáží si vážit toho, co mají. Nechápou, že mohou spadnout na zem. A jelikož spadnou z obrovské výšky, může se stát, že už se nikdy nevzpamatují, polámou si křídla a zpět do oblak už se nedostanou. Zatímco my, kteří jsme zvyklí být u země a opatrní, si budem dávat sakra pozor na to, jak moc vysoko letíme a jestli to není nebezpečné. Zároveň si ale budeme užívat krásu, na kterou nejsme zvyklí. A uvidíme ten svět uplně jiným pohledem, než ti ostatní. Uvidíme ho "nechutně růžový".

Komentáře

  1. Tímhle článkem mi mluvíš z duše <3 Je to přesně tak - všechno bude nechutně růžové a úžasné a já se na to opravdu těším. Zatím se k tomu potřebujeme dopracovat, ale věřím, že společně nám to půjde ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Vsak se dockas :-* jsi moc hodna, mila, uzasna :) jen proste nesmis tlacit, hledat za kazdou cenu, Verim, ze az budes pripravena, ale budes to nejmin cekat, ono si te to stesi a laska najde sama :) uvidis. dokud jsi sama, svobodna a bez zavazku uzivej si to, co mas.. protoze i to ma spoustu skvelych vyhod, ktere ti vztah uz nikdy nenabidne,to bude uz take hodne o kompromisech a min volnem case, nez ktery ted muzes venovat jen a jen sobe....
    jsi skvela a netrap se tim co bylo. prijdou nove jine dalsi vztahy, lasky a zazitky... a ano taky souhlasim, ze driv byl clovek na vse moc mlady, blby a spoustu vecem treba nerozumel nebo je resil vyhrocene, a postupem casu na mnoho veci koukame jinak nez driv a resili bychom je treba jinak ve vztahu, ale to uz je minulost. ted je ted... :) a aspon nas to posunulo a poucilo do dalsiho zivotniho obdobi a budouciho vztahu a vime co chceme jak, co jinak, myslim ze kazdy vztah nas posune v necem a ukaze nam spoustu chyb a toho, co vlastne od toho zivota a partnera chceme a pouci a tim treba i upevni nas vztah

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verunko, hrozně děkuji za vždy krásné a dlouhé komentáře (protože čím víc milých slov, tím je to lepší :P) .. Máš ve všem pravdu, láska většinou přijde uplně sama, když ji člověk nečeká.. a je dobré na všem vidět něco pozitivního :))
      Ještě jednou děkuji :*

      Vymazat
  3. život je takový jaký si ho uděláme :) a právě jsem o tom dopsala článek, který chystám na neděli :)

    OdpovědětVymazat
  4. Po prvním vážném vztahu, který trval 3 roky (a po těžkém rozchodu), jsem 2 roky hledala sama sebe, našla jsem někoho, s kým mi bylo fajn, ale ze kterého se pak vyklubal manipulativní člověk, který mě jenom ušlapoval. 2 roky jsem se topila, a ve chvíli, kdy jsem nedoufala a ani nic nečekala, se objevil člověk, který mmi ukázal, jak svět může být krásný. Jsem nesmírně šťastná a přála bych to všem kolem, i Tobě. Tak doufám, že ve chvíli, kdy to budeš nejměně čekat, se objeví někdo, kdo Ti srdce naplní důvěrou a láskou <3.
    CHIC Adriana

    OdpovědětVymazat
  5. "Nechutně růžový" svět - tak na ten se já sama moc těším... Pádů na držku už mám dost a tak by konečně mohl přijít okamžik, kdy budu ztrácet pevnou půdu pod nohama no :D Ale věřím, že ty se svého růžového světa taky brzo dočkáš a tyto růžové okamžiky odsuneš do ústraní mysli :) Pravá láska jednou přijde, ty vztahy předtím ti jen pomáhaly získat zkušenosti, abys pak tu pravou lásku poznala a vyletěla o něco výš :) Drž se! :)

    OdpovědětVymazat
  6. super článok teraz mi pekne zapadá do mojej momentálnej nálady :) a všetky pocity a strachy ktoré v ňom opisuješ sama veľmi dobre poznám .. neviem ako to bude ďalej viem, že to bude len a len lepšie takže nezúfam ale presne toho sa bojím že si budem pri niekom inom vravieť: ale toto si mala prežívať s niekým iným ... ale snáď nám to obom víjde a nájdem to pravé čo bude stáť za všetko čím sme si doteraz prešli :) každí si zaslúži človeka, ktorý by pre neho hory preniesol

    a čo sa týka držania pri zemi máš takisto úplnu pravdu, ja som ten typ čo vždy radšej očakáva pád :)
    - Dollie -

    OdpovědětVymazat
  7. Přesně vím, jak to asi cítíš, protože já se ted cítím katastrofálně a říkám si, že to bude jen lepší a konečně vysvitne sluníčko. Kamarádi mě opouštějí a tak dále a dále. Míš to moc pěkně napsane :) ... a btw nedáme vzájemný follow stránek? :)
    http://nanaberries.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  8. Neboj, jednou to bude všechno nechutně růžový a všichni ti to budeme závidět. :)) Chce to opravdu jen čas... užívej si to, že jsi zatím sama. :) Jsou chvíle, kdy bych si to s tebou hned vyměnila. ;) Drž se... a doufám, že to nebude trvat dlouho a ty budeš konečně šťastná! Zasloužíš si to. :* :)

    OdpovědětVymazat
  9. Love your outfit. You look amazing.

    http://www.cocobagsaleonline.com

    OdpovědětVymazat
  10. Přesně jak píšeš- jsi silnější a silnější.. a já ti moc přeju, abys brzy to všechno nechutně růžový měla! :) Ono to přijde, když to člověk nejméně čeká! :)

    OdpovědětVymazat
  11. Po rozchodu jsem si říkala "proč se to stalo, vždyť on byl ten pravý"...hmm..těžko, jenom jsem si něco nalhávala a až teď, o víc jak rok později, si uvědomuju, že rozchod bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat.
    Potkala jsem dalšího - pro mě naprosto ideálního, který mě donutil přehodnotit všechno, co jsem doposud cítila - nejsme spolu, ale můj mozek i srdce říká "patříš k němu" :D A tak čekám a uvidím, co bude:)) Věřím, že nás všechny čeká něco lepšího, něco vysněného, něco z čeho se nám doslova zamotá hlava:)

    ...Instantní krása...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, Kači, to mě hrozně těší :)) a strašně moc držím palce, aby to vyšlo!! :)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…