Přeskočit na hlavní obsah

Hejno supů se okolo slítá

Zdá se mi, že vás články o mém rozbitém srdíčku přestávají bavit a tak jsem tady s něčím novým. Mám docela představu o tom, jak mě mí čtenáři "vidí".. a musím říct, že na blogu jsem někdo uplně jiný, než ve skutečnosti. Pokud se tady zdám být jako citlivá a křehká dívenka, ve skutečnosti jsem totálně namyšlená mrcha. Která má vlastně v životě docela dost štěstí a stejně si umí najít vždy něco, na co by si stěžovala.

-Máš teď někoho?
-Nikoho a všechny, že?
-No, tak nějak .. a ještě něco z toho uplně na tajňačku.
-Proč na tajňačku?
-Protože má přítelkyni.

Vrátila jsem se do starých kolejí, ze kterých jsem kdysi už jednou vyjela. Člověk je tvor zvláštní a vždy ho lákalo zakázané ovoce .. No dobře, řekněme to jinak - ŽENA je tvor zvláštní.. Už Eva si potřebovala utrhnout jablko z jediného stromu, který měla zakázaný. A já jsem důkaz, že žádná evoluce, ale Bůh opravdu stvořil svět.. protože rozhodně jsem přímým potomkem Evičky, ačkoli mám raději pomeranče, než jablka - to se ve mně asi projevuje ta část, která tíhne k jihu.
Když jsem se rozešla s Minulostí, první "vztah", do kterého jsem skočila, byl právě ten zakázaný. Nejsem přece žádný troškař a navíc mi šlo jen o tu jednu věc - potřebovala jsem nějaké rozptýlení. A povedlo se. Bohužel, když potřebovala daná osoba rozptýlení po svém krušném rozchodu, tak to už pro mě nebylo nic atraktivního - přece nebudu nikomu dělat podušku a panenku pro uklidnění.. co z toho, že přesně na tohle jsem Svalovce měla já.

A to ti nevadilo, že měl přítelkyni? Nepřipadala sis, jako mrcha, která ničí vztah?
Proč by to mělo vadit mně?! Já nikoho nemám, můžu si dělat, co chci. Když to nevadí tomu klukovi, tak to asi tak veselý vztah nebude - a pokud by ji nepodváděl se mnou, jistě by se našla nějaka, která by do toho bez okolků šla. Tak jsem do toho šla já. Dokonce mi to pomohlo vnitřně se smířit se slečnou, která mi přebrala přítele. Ona za to v podstatě nemohla a kdyby to nebyla ona, byla by to některá jiná.

Tebe může člověk buď milovat a nebo nenávidět.
A ty děláš každý den něco jineho že?
Přesně. Teď tě třeba miluji, ale nevím, jestli mě to do pondělí vydrží.
O 10 min později
Už tě nenávidím.
Tak to překonávám sama sebe!

Tohle je teď jediný vztah, který mi vyhovuje a který zvládnu. Já vím, že má přítelkyni.. On ví, že to vím a nic od něj nechci. Ideální souhra. Oba víme, že to k ničemu dál nevede, ale nemáme v plánu to nějak řešit a zabředávat do toho. Až to skončí, tak to skončí.
Ty teď potřebuješ někoho, kdo ti aspoň trochu zaplní tu díru... Tohle je přesné. Ta díra je tam pořád a bude tam ještě dlouho, od příštího týdne se bude pořád trhat a trhat.. A já se na to potřebuji nějak připravit a zalepit ji aspoň tou nejvíc shitskou náplastí, která existuje. A která záhy odpadne a díra se rozjede. Ale aspoň pro tuhle chvíli se ukrývá pod ní. A nebyla bych to já, kdyby ta náplast nebyla fialová s barevnými jednorožci..

Komentáře

  1. Doufám, že ti ta "náplast" vydrží dlouho a ten nápor zvládne :) Pokud ne, tak slibuju, že ti pomůžu najít novou náplast a tak to půjde do doby, než se ta díra uzdraví :-*

    OdpovědětVymazat
  2. "Proč by to mělo vadit mně?! Já nikoho nemám, můžu si dělat, co chci." - To jsem přesně říkala kamarádkám, když jsem to táhla se ženatým. :D Nikdo mi nerozuměl, tak jsem ráda, že takhle neuvažuju sama. :D
    Do budoucna ti přeju, ať nemusíš přelepovat náplastmi, ale ať se ta díra začne hojit... :*



    OdpovědětVymazat
  3. Fúha, asi som toho dosť premeškala kým som neobiehala blogy takže si musím ísť prečítať aj tie staršie články .. každopádne ma mrzí čo sa stalo aj to, že vôbec potrebuješ nejakú náplasť

    ale budem k tebe úprimná, ja takéto niečo nepodporujem a nedokázala by som to spraviť práve kvôli tomu, lebo si neviem predstaviť aké by to bolo keby sa mne stalo niečo podobné keby som bola vo vzťahu.. ale je pravda to čo píšeš, jeho by to mala trápiť viac pretože on je ten kto má vzťah a takisto to, že keby bol šťastný vo svojom vzťahu niečo také by ani nepotreboval

    každopádne ťa nesúdim, neviem ako by som sa zachovala v tvojej situácii.. dúfam že sa z toho rozchodu dáš čím skôr dokopy a žiadne náplasti nebudeš potrebovať :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…