neděle 27. září 2015

Kytky pak položí na hrob všem poetům


We ♥ it
Dnes jsem se probudila z totálně letargického stavu = brutální deprese. Musím říct, že takhle hrozně jsem se necítila fakt dlouho. Znáte ten pocit, kdy se cítíte jako chodící mrtvola, chcete se smát, ale nejde to, musíte dýchat, ale raději byste nedýchali, jediné, co vás zachrání, je spánek. Neznáte? Tak to vám přeji, abyste nic takového nikdy nezažili, protože je to stav úplně na hovno.


Hlava na kousky a vražda…

Věděla jsem, že bude hodně těžké vrátit se do školy s úsměvem na rtech, dělat, že všechny ráda vidím, že jsem v pohodě a naprosto cool, jako vždy. Ale zvládla jsem to. Vždy se usmívejte na ty, kteří vám nejvíce ublížili, aby nepoznali, jak moc to bolelo. A tak jsem se usmívala do těch modrých očí a předstírala, že mě vůbec nerozhodilo, jak se na mě ten člověk dívá, jak stojí kousek ode mě, jak mluví. Mohla jsem předstírat, že v tu chvíli se mi nevybavily všechny ty skvělé chvíle, které jsem prožila. Je hrozné, když ztratíte člověka, kterého máte rádi. Mnohem horší je ale to, když vám ten člověk každý den ukazuje, co jste ztratili. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Prima a co když je to opačně? Nejhorší situace je ta, kdy člověk, který je vám tak blízký, sedí ve stejné místnosti a vy víte, že je tak moc daleko, že už na něj nikdy nedosáhnete. Že jej můžete vidět očima, ale srdcem už nikdy. A to srdce se s tím odmítá smířit.

Spálím to všechno, jen abych ti otevřel oči..

Co je ješte težší, je chvíle, kdy zjistíte, že on tohle nikdy nepocítil – aspoň ne směrem k vám. Že on vás bral jako hezkou panenku, se kterou by to stálo za hřích, protože vypadá k světu. Že on vás vždy viděl jen očima a ne srdcem. A vy jste si bláhově mysleli, že tohle je úplně o něčem jiném. Možná je to ještě horší v tom, že ty jeho oči se dívají jinak- dívají se pohledem bohémů a umělců. Nepochopitelně.

Všechno o čem sníš, oni zničili..

Chvilkama už ani nevím, kam až sahají mé sny.. A kam skutečnost. Tolik jsem si toho vysnila. Ale taky tolik prožila, i když za velmi krátký čas. Dnes je to přesně 3 měsíce od jednoho dokonalého dne, který byl jako sen. Vlastně, on to byl jen sen.. Aspoň dnes mi to tak připadá. Byl to ten nejkrásnější sen, ze kterého jsem se záhy až příliš tvrdě probrala. Přesto jsem ho uchovala v paměti a bude tam.. Bude to den, kdy se promíchala realita se sny, kdy jsem cítila pocit totálního štěstí. A to mi nikdo nevezme. Ani ten, který tenhle sen zničil.

2 komentáře:

  1. Zas vyjde sluníčko nad Rose. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Stav, který popisuješ, znám... bohužel. A fakt není o co stát. :( Hrozně mě mrzí, že se takhle trápíš pořád...
    Škoda, že srdci člověk neporučí... a že některé vzpomínky tak bolí.
    Tolik ti přeji, aby bylo líp! Zasloužíš si to. :*

    OdpovědětVymazat