Přeskočit na hlavní obsah

Bojuj.. tak dlouho, dokud nevyhraješ



Už párkrát se mi stalo, že se mi zdál příšerný sen a já jsem se vzbudila celá vyděšená a děkovala Bohu, že to byl opravdu jen sen a vše je v pořádku. Také se mi stalo, že jsem prožívala hrozné chvíle a zdálo se mi o tom, jak je všechno v pořádku. A já se pak probudila a zjistila, že to tak není- a bylo mi příšerně. Ale během tohoto týdne se mi stalo něco, co ještě nikdy. Probudila jsem se s tím, že se mi zdál dokonalý sen a že bych ho chtěla prožít.. A pak jsem si uvědomila, že to nebyl sen. Že to byla skutečnost. Protože skutečnost je teď mnohem lepší, než jakékoli sny.

Bude to tím, že jsi právě teď zamilovaná..
Během posledních 2 let jsem byla poblázněná do několika chlapů. Myslela jsem a doufala, že jsem konečně zase našla někoho, s kým chci být ve vztahu. Nebylo mi divné, že nešílím štěstí z každé blbosti. Že mi stačí vidět se s nimi jednou za čas. Že nepřemýšlím nad budoucností s nimi. Že neusínám s myšlenkami na ně nebo se s nimi neprobouzím. Prostě jsem si říkala, že už jsem dospěla a na takové „blbosti“ nejsem. Jenže pak stačil jeden člověk, který mě opravdu vzal za srdíčko a všechno tohle na mě dolehlo plnou silou. „On za mnou jen tak došel do práce, poňuňal mě a zase šel do školy. My prostě děláme všechny věci, na které jsem do teď u těch zamilovaných nadávala. Smála jsem se ségře, že si píše se svým borečkem o tom, jak jsou šťastní – no nepsali jsme si to včera úplně stejně?“

Nech lidi odejít. Pokud k tobě opravdu patří, tak se vrátí.
Tak dlouho se naše cesty míjely a rozdělovaly, že už jsem si říkala, že snad k sobě ani nepatříme. Ale i tohle jistě mělo svůj důvod. Museli jsme počkat, než si uvědomíme spoustu věcí. Já jsem si například uvědomila, že k nikomu jsem za poslední roky necítila to, co teď. Že se bez váhání dokážu vzdát člověka, o kterém jsem si dlouhou dobu myslela, že je to má pravá láska. Byl velká láska. Ale ta je teď pryč. Pro mě je teď pravý někdo jiný. Uvědomila jsem si, že jsem rozhodně z ničeho nevyrostla – stačila mi hodina bez něj a už bych steskem brečela. Nevyrostla jsem ani ze zamilovaného žvatlání a rozkošných zpráv. Nevyrostla jsem z noci plné mazlení. Nevyrostla jsem z toho, že když někomu dám srdce, jsem schopna pro něj zabíjet. A uvědomila jsem si, že jsem schopna někomu zase 100% věřit. A je to krásný pocit.
Jsem šťastná tak, jak jsem ukrutně dlouho nebyla. Tak moc, že bych nejraději polovinu štěstí rozdala všem svým milovaným, aby si jej taky užili, a ještě bych furt měla nadbytečné množství pro sebe. Najednou mi všechno dává smysl. Už vím, proč ode mě odešel jeden z nejdůležitějších lidí v životě. Proč mi tolik vztahů nevyšlo. Proč jsem tak dlouho čekala. Protože na to, co přišlo teď, bych klidně čekala znovu. Nikdy nezkoušejte být s partnerem, kterého nemilujete. Protože láska je to nejdokonalejší, co existuje. A každého potká a nezáleží, jak dlouho na ni čekáme. Jsem oficiálně nejšťastnější člověk pod sluncem!

Komentáře

  1. Amazing post dear! You have a wonderful blog:)
    What about following each other on Instagram, Bloglovin, Twitter?.. :)

    www.bloglovin.com/blog/3880191

    OdpovědětVymazat
  2. to je krásne napísané a som veľmi rada že si niekoho takého našla a prežívaš s ním to všetko o čom píšeš ! :)

    páči sa mi to čo píšeš, že si si myslela že si už z takých vecí vyrástla a nepotrebuješ to. Myslim, že veľa ľudí dokáže fungovať aj takto a nahovárať si, že nič z toho nepotrebuje.Že sa nepotrebuje len tak z ničoho nič usmievať keď si spomenu na svoju polovičku, že nepotrebujú sladké správy či všetky tie drobnosti, ktoré robia život sladším.

    Ale ja som presne ten typ človeka, čo by s týmto nedokázal žiť. Len tak sa uspokojniť so vzťahom ktorý toto všetko nedáva. A som veľmi rada, že som si prečítala tento článok lebo mi opäť dal štipku nádeje v to, že všetko toto nepatrí len k teenegerským vzťahom :)

    Držím ti palce, nech vám to klape a nech ste takto šťastní ešte dlho dlho!

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle tak ráda čtu! :)
    Je z článku poznat, že jsi teď doopravdy šťastná a já ti to moc přeju! :)
    Krásně se to čte.
    Ať vám to vydrží! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…