Tohle chceš

„Já nechápu, proč jsou všechny bývalé tak vymrdané.“

Ať je holka jakákoli super kost a IQ má 200, tak ve chvíli, kdy se stává „tou jeho bývalou“, je z ní škaredá kráva, která je navíc ještě úplně vypatlaná. Aspoň většinou to tak bývá. Já jsem trochu jiný formát (nezapomínejte, že jsem namyšlenko) a snažím se na každou expřítelkyni mého aktuálního přítele dívat nezaujatě. Dokonce se na ní snažím hledat pozitiva, abych byla jako fakt cool girlfriend. Jak jsem se ale před pár dny poučila, jsou situace, které ještě nemám tak uplně zmáklé. Tudíž jsem jen napůl cool girlfriend.

„Moje bývalá je to nejmenší zrnko prachu, kterým se vůbec nemusíš trápit. Ona tě bude celý večer ignorovat a po mně házet hnusné pohledy.“

Po ani ne měsíci vztahu přišla tvrdá zkouška – ocitla jsem se v jedné místnosti s bývalkou mého Milého. Když jsem věděla, co mě čeká, raději jsem se večer před tím totálně zprášila. Takže mi bylo špatně nejen ze slavné Rebelky, ale i z požití alkoholu – no, byla jsem vyloženě ve formě a připravena na takovou zásadní životní událost. Dokud mě tohle nejmenší zrnko prachu ignorovalo, byla jsem spokojená a náležitě jej ignorovala taky.

„Můžeš mi kurva říct, co tam řešíte?“
„Kurva nevím, já tam ani nechci být!“

Zádrhel v tomhle dokonalém scénáři, který jsme měli s Milým nachystaný, přišel ve chvíli, kdy se se mnou rozhodla Rebelka seznámit. Co seznámit – udělat ze mě kamarádku! A odtáhla mě daleko od záchrany mého muže, přímo k baru. Aspoň tu cílovou lokalitu vybrala správně a já to do sebe mohla klopit, jinak bych asi musela brečet a smát se dohromady. Rebelka ze sebe totiž zřejmě chtěla udělat cool ex-girlfrinend a vykládala cool girlfriendce, jak je hrozně krásná, úžasná, má boží vlasy a oblečení a jak je strašně ráda, že Milý má někoho, jako já.. protože jsem hrozně krásná, úžasná, mám boží vlasy a oblečení. No, cool by to bylo možná, kdyby mi to řekla jednou (ne nebylo, pořád by to bylo tak hrozně divné) a ne 100x za minutu.Přemýšlela jsem, jestli hulili ten večer všichni kolem mě, nebo jsem zhulená já!

Viděli jste film Karlík a továrna na čokoládu? Jestli ne, hned po přečtení tohoto článku si jej stáhněte! Když už ne kvůli ději, tak kvůli Johnymu! A když budete v tom koukání, zaměřte se na scénu, kdy dvě mladé soupeřky spolu kráčí chodbou továrny a říkají „Budeme kamarádky?“-„Nejlepší.“ S tím nejsladším a nejfalešnějším úsměvem. Tak přesně takhle jsme vypadaly my dvě!! Okamžitě se mi tohle vybavilo, když na mě skrz všechny sladké řečičky Rebelka vyvalila „Já chci, abychom byly kamarádky.“ Holka, jestli chceš mít nějakou kamarádku, zajdi k psycholožce (a po tomhle večeru asi půjdu s tebou).

Ironie byla, že ze mě si udělala kamarádku, ale Milého na konci večera vytočila do běla a krásně nám rozesrala večer. Možná nebude tak uplně blbá a měla to v plánu od začátku. Takže ve chvíli, co my jsme s Rozkošňákem hráli hry na mobilu, abychom se tam z toho totálně nezcvokli, kolem lítaly židle, jedovatá slova, slzy a nakonec i celá Rebelka. Plácala jsem se po rameni, že v našem vztahu to nejsem první já, kdo dokázal Milého vytočit. A upřímně, když jsem ho viděla, asi ani nikdy nechci.

A tak jsem zas jednou byla mega giga cool. I když giga asi ne, protože občas mi to ujede a když si na ten večer/ráno vzpomenu, souhlasím s mým Milým v tvrzení, že je to prostě zkurvená piča. Ale o kamarádkách by se takto mluvit nemělo..