Přeskočit na hlavní obsah

Tohle chceš





Já nechápu, proč jsou všechny bývalé tak vymrdané.“
Ať je holka jakákoli super kost a IQ má 200, tak ve chvíli, kdy se stává „tou jeho bývalou“, je z ní škaredá kráva, která je navíc ještě úplně vypatlaná. Aspoň většinou to tak bývá. Já jsem trochu jiný formát (nezapomínejte, že jsem namyšlenko) a snažím se na každou expřítelkyni mého aktuálního přítele dívat nezaujatě. Dokonce se na ní snažím hledat pozitiva, abych byla jako fakt cool girlfriend. Jak jsem se ale před pár dny poučila, jsou situace, které ještě nemám tak uplně zmáklé. Tudíž jsem jen napůl cool girlfriend.


Moje bývalá je to nejmenší zrnko prachu, kterým se vůbec nemusíš trápit. Ona tě bude celý večer ignorovat a po mně házet hnusné pohledy.“
Po ani ne měsíci vztahu přišla tvrdá zkouška – ocitla jsem se v jedné místnosti s bývalkou mého Milého. Když jsem věděla, co mě čeká, raději jsem se večer před tím totálně zprášila. Takže mi bylo špatně nejen ze slavné Rebelky, ale i z požití alkoholu – no, byla jsem vyloženě ve formě a připravena na takovou zásadní životní událost. Dokud mě tohle nejmenší zrnko prachu ignorovalo, byla jsem spokojená a náležitě jej ignorovala taky.

Můžeš mi kurva říct, co tam řešíte?“
„Kurva nevím, já tam ani nechci být!“
Zádrhel v tomhle dokonalém scénáři, který jsme měli s Milým nachystaný, přišel ve chvíli, kdy se se mnou rozhodla Rebelka seznámit. Co seznámit – udělat ze mě kamarádku! A odtáhla mě daleko od záchrany mého muže, přímo k baru. Aspoň tu cílovou lokalitu vybrala správně a já to do sebe mohla klopit, jinak bych asi musela brečet a smát se dohromady. Rebelka ze sebe totiž zřejmě chtěla udělat cool ex-girlfrinend a vykládala cool girlfriendce, jak je hrozně krásná, úžasná, má boží vlasy a oblečení a jak je strašně ráda, že Milý má někoho, jako já.. protože jsem hrozně krásná, úžasná, mám boží vlasy a oblečení. No, cool by to bylo možná, kdyby mi to řekla jednou (ne nebylo, pořád by to bylo tak hrozně divné) a ne 100x za minutu.Přemýšlela jsem, jestli hulili ten večer všichni kolem mě, nebo jsem zhulená já!
Viděli jste film Karlík a továrna na čokoládu? Jestli ne, hned po přečtení tohoto článku si jej stáhněte! Když už ne kvůli ději, tak kvůli Johnymu! A když budete v tom koukání, zaměřte se na scénu, kdy dvě mladé soupeřky spolu kráčí chodbou továrny a říkají „Budeme kamarádky?“-„Nejlepší.“ S tím nejsladším a nejfalešnějším úsměvem. Tak přesně takhle jsme vypadaly my dvě!! Okamžitě se mi tohle vybavilo, když na mě skrz všechny sladké řečičky Rebelka vyvalila „Já chci, abychom byly kamarádky.“ Holka, jestli chceš mít nějakou kamarádku, zajdi k psycholožce (a po tomhle večeru asi půjdu s tebou).
Ironie byla, že ze mě si udělala kamarádku, ale Milého na konci večera vytočila do běla a krásně nám rozesrala večer. Možná nebude tak uplně blbá a měla to v plánu od začátku. Takže ve chvíli, co my jsme s Rozkošňákem hráli hry na mobilu, abychom se tam z toho totálně nezcvokli, kolem lítaly židle, jedovatá slova, slzy a nakonec i celá Rebelka. Plácala jsem se po rameni, že v našem vztahu to nejsem první já, kdo dokázal Milého vytočit. A upřímně, když jsem ho viděla, asi ani nikdy nechci.
A tak jsem zas jednou byla mega giga cool. I když giga asi ne, protože občas mi to ujede a když si na ten večer/ráno vzpomenu, souhlasím s mým Milým v tvrzení, že je to prostě zkurvená piča. Ale o kamarádkách by se takto mluvit nemělo..

Komentáře

  1. :D :D :D tak túto situáciu si viem živo predstaviť .. ja sa tiež vždy snažím byť super priateľka a neosudzovať bývalé aj keď ich potajme neznašam väčšinou :D ale už sa mi stalo aj to že boli celkom fajn, ale tak na kamarátky som to so žiadnou nedotiahla si super že si to tak rýchlo stihla :D

    OdpovědětVymazat
  2. :D Neneee, úplně vás dvě vidím :D A výraz tvého Milého si taky umím živě představit. :D
    Taky se na všech snažím spíš to dobrý, ale co si budeme nalhávat, u těch bývalých je to celkem těžký. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…