Přeskočit na hlavní obsah

Žiješ si svůj život

Patřím mezi lidi, kteří neřeší předsudky ostatních a snažím se být za všech okolností svá. V pubertě to byla určitá rebelie proti systému, kdy jsem chodila v černém s šátkem ve vlasech a výrazně namalovanýma očima. Postupně jsem černou odkládala a měnila za výrazné barvy, šátky jsem přeměnila v květované čelenky a blond vlasy nabarvila na růžovo-fialovo-barevno. I tohle byla ze začátku rebelie, zejména proti lidem, kteří se nedokázali smířit s originalitou a extravagancí. Později jsem se na tyhle lidi vykašlala a byla jsem prostě sama sebou – stále s květinami ve vlasech a barevným oblečením. V tomhle jsem se prostě našla.

V poslední době už se příliš často nesetkávám s odmítavým postojem vůči mému stylu. Ano, stále se za mnou ještě spousta lidí otáčí a pořád mě propalují zvědavým pohledem. Ale vždy se jen podívají a jdou dál, po ulicích zaplněných stejně tuctovými občany. V tomhle směru už se lidé nejspíš trochu posunuli, už si začínají zvykat na ostatní, kteří nějakým způsobem vybočují, už to dokázali zařadit do celkem „normálního“ stavu.

Sleduji spoustu blogů, na kterých se slečny nebojí nosit cokoli, co se jim líbí. Na kterých nemají problém psát své názory, ačkoli hodně z nich je radikálních nebo prostě jen „jiných“. Sleduji holky, které se nebojí být své a čerpám z nich veškerou energii a originalitu, kterou do fotek a textu dokáží vložit. Ovšem dnes jsem si uvědomila jednu věc. Sleduji spoustu blogů, které nejsou nijak extra známé, které jsou upozaďovány právě díky tomu, že jsou jiné. Pokud máte přehled o tom, kdo je ve skupině Elite bloggers, tak všechna má slova o tom, že lidé si zvykají na originalitu, popřete. Protože v téhle skupině elitních blogerek jsou pouze slečny, které nakupují v obrovských obchodních řetězcích, nosí na sobě oblečení, které je všechno na jedno brdo.. Neříkám, že tyhle holky nesleduji, neříkám, že se mi nelíbí, jak se oblékají. Nejsem žádný módní guru. Ale v blogové sféře jsou hlavním vzorem slečny, které se pyšní pouze tím, že nakupují veškeré předražené „in“ oblečení- aby o něm pak mohly psát, že to je kus hadru šitý přesně na ně a že jej milují, ačkoli v tom vypadají strašně. Aby kupovaly všechno, co se zrovna vrací do módy – jako jsou zvonáče, zapínací džínové sukně, vytahané svetry (protože teď velice letí příšerný styl manšestráků a retro kousků) – ačkoli je to něco šíleného – a utrácí za to nehorázné peníze, přestože mohou prohrabat babiččinu skříň a jistě by tam minimálně jeden takový kus našly. Touhle elitou jsou holky, které utratí za den 2000kč v restauracích, aby si mohly jídlo nafotit na instagram, blog, snapchat a všechny sociální sítě, které ovládají.

Tohle není článek, který je zaměřený proti elite bloggers nebo slavným českým/slovenským blogerkám. Tohle je článek, který chce ukázat, že jsme se stále ještě nevyhrabali ze stereotypu a šedého vzoru, do kterého jsme kdysi dávno upadli. Do stereotypu, který je proti veškeré extravaganci, proti snahám být sám sebou. Protože žádná z těchto snah u nás není doceněná – ba naopak, jsou ještě stále lidé, kteří ji odsuzují. Jak se pak máme jako národ posunout dál, když nejsme schopni akceptovat výjimečnost jednotlivých lidí? Pokud se nedokážeme smířit s tím, že každý člověk by měl být originál v oblékání, jak se pak smíříme s tím, že každý z nás má své výjimečné originální myšlení, myšlenky, názory, které třeba nejsou stejné, jako mají ostatní – ale přesto mohou být víc než trefné a pravdivé. Nezakrsli jsme v tom určeném standartu a šedi?

Komentáře

  1. Máš naprostou pravdu.. Všechno je dnes tak tuctové. Oblečeni, lidé, blogy a mnoho dalšího. Také rada sleduji lidi, které trochu vybočují, sama ve většině věcech celkem vybočuji, ale je to težké..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na