Přeskočit na hlavní obsah

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty


Pořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné princezně? Pak by taková princezna seděla na trůnu s cizí botou a říkala by si, jakou má z prdele kliku.
Druhý takový problém se sněhem a ledem nastává ve chvíli, kdy chce někdo vypadat opravdu jako pravá princezna. Jako předloni já. Vzala jsem si nejkrásnější šaty, jaké jsem mohla, které jsem měla půjčené od pravé Popelky od Walta Disneyho a předpokládala, že budu nejkrásnější dívka na plese. Možná jsem byla, ale tenhle dojem dost kazil fakt, že šaty byly dlouhé, jak týden před výplatou a každou chvilku mi na ně někdo šlapal. A vždy to byl nějaký ohromný inteligent, který místo toho, aby z nich hned slezl, tak se zastavil a čuměl na mě.. Se mnou to samozřejmě vždy škublo směrem vzad a když se to stalo už tak po třetí, tak šaty přestaly být kouzelné a látka se začala trhat. Pak už jsem jen každou chvilku slyšela nepříjemný zvuk škubající se látky. Takže když jsem s nimi měla problém uvnitř sálu, umíte si představit, jak to vypadalo venku. Že jsem se skoro nevlezla do taxiku, o tom ani nemluvím. Ale z tohoto večera jsem si odnesla jedno ponaučení - mám hezké nohy a nemám nervy na dlouhé šaty - na ples už vždy jen s krátkými.
A ještě jeden poznatek ze spousty plesů, jimiž jsem si už prošla. Je velmi vtipné sledovat, jak chodí všechny slečny před takovýma akcema k holičce, kosmetičce, nehtařce a půjčují si ty nejkrásnější šaty jen proto, aby večer vypadaly úžasně - a opravdu je většina z nich nádherná - ale o pár hodin později tyhle kočičky najdete na záchodě s rozmazaným make-upem, za který daly 1000kč, jak blijí do záchodové mísy (a to ještě v tom lepším případě, spousta princezen to háže do umyvadla nebo někam do květináče). Děvčátka, já neříkám, že i mně už se někdy nestalo, že bych na akci dopadla špatně.. Ale přece jen, ples je trochu jiná událost, na které se vyplatí pít střídmě a odcházet skoro stejně krásné, jako jste přišly. Jednou jedinkrát se mi podařilo z plesu odcházet ve špatném stavu - ale to jen proto, že jsem ho probrečela kvůli svému bývalému příteli. A pokud se přece jen stane, že to třeba vaše kamarádka trochu přepískne, postarejte se o ni, vyvolejte dojem, že je všechno v cajku a posaďte ji do taxíku směr domov. Takhle jsme to udělali s mým Myšákem a myslím, že jsme jí uchovali velký kus důstojnosti.
Každopádně, já jsem obrovský milovník plesů - konečně můžu přestat skrývat svou královskou identitu a nahodit úbor princezen. Náležitě si to vždy užívám. A přesně za měsíc mě čeká první ples - sice s dost zvláštním plesovým tématem, ale i to je výzva a já se na něj moc těším.
Loni jsem taky poprvé chodila po plesech bez partnera (když nepočítam ten, kdy si Lhář hrál na to, jak se mnou chce být) a i když jsem se toho bála, hrozně jsem si to užila. Takže počítam s tím, že letos to bude to samé.. A třeba nějaký partner bude - a když ne, tak třeba se najde nějaký přímo na místě. Uvidíme uvidíme.
Tak holky, buďte princezny, já vám budu kralovat..

Komentáře

  1. strašně mě štvou plesy v zimě! miluju plesy ale vetsinou nosim koktejlky a to v sálu je vedro a dusno a vyjdete ven a máte pocit že vám všechen pot na čele zmrzne :D jinak supr článek!

    OdpovědětVymazat
  2. Holka, holka...opravdu si mě pobavila :D Nezbývá mi, než souhlasit...princezna nemůže být princeznou, když po pár hodinách plesu objímá záchodovou mísu, tahá jinou princeznu za vlasy a řve po ni hromady nadávek, protože alkohol prohlubuje žárlivost a druhá princezna se zrovna podívala na jejího prince či když sice jako princezna vypadá, ale po jediném kroku na jehlách, na kterých opravdu chodit neumí, se klátí k zemi.
    Osobně jsem názoru, že plesy by měly zůstat společenskou události na úrovni a každý by se měl ovládat. Pokud slečny nezvládají alkohol, neměly by moc pít, pokud neumí chodit na vysokých podpatkách, měly by volit nižší a pokud muži ze srdce plesy nenávidí, měli by zůstat doma anebo se aspoň snažit se pobavit. Není nic horšího, než když se všechny tyto plesové hrůzy spojí. Ženské se válí opilé po zemi, muži otráveně sedí a koukají a parket je plný ulomených podpatků..:D
    ...//Instantní krása//...

    OdpovědětVymazat
  3. Plesy jsou skvělé a možná právě i díky nim mám zimu ráda.

    OdpovědětVymazat
  4. Já se u toho článku tak nasmála :D skvěle napsané. Přesně na to jsem vždycky myslela - proč je sakra plesová sezóna v zimě a že to musel vymyslet chlap, ale já nad tím přemýšlela z trošku jiných důvodů. V zimě je prostě kosa a my mrznem ve střevíčkách a silonkách a ani ten kabát nám moc nepomůže, sníh, vlhko a mráz nám ničí make up i účes, no prostě děs... a chlapi si nasadí zavřené boty, oblek a kabát, je jim teplo, jsou v cajku... nervy mojeee :D.

    OdpovědětVymazat
  5. tiež som sa nad tým už zamýšľala prečo je práve v zime ale určite to má nejaký historický podnet :D .... čo sa tých topánok týka, na tej balerínke som sa celkom zasmiala že ani nebude vedieť z ktorej strany ju obuť :D .... no a k tým dievčať nemám čo dodať, ja osobne by som sa na plese opiť nedokázala lebo by som sa bála o šaty o to ako to vykryjem v tých topánkach a aj o to že by som pol večera strávila na záchode a vôbec si to neužila

    OdpovědětVymazat
  6. Skvěle píšeš! :-D Hrozně mě to pobavilo. Jinak s tebou úplně souhlasím. Plesy miluju, vždycky je to hrozně fajn :)

    OdpovědětVymazat
  7. Páááni, skvělý článek! :D Docela jsem se nasmála, i přesto, že je to všechno - bohužel - pravda. :))
    Nikdy mě ani nenapadlo přemýšlet nad tím, proč je plesová sezóna v zimě, ale máš pravdu! Proč? :D To by ženská určitě nevymyslela. :D Je to šíleně nepraktický.
    Jeee... já bych se asi zbláznila, kdyby mi lidi takhle ničily šaty na plese...
    Já chodím tedy jen na maturitní plesy... a je to přesně tak, jak popisuješ. :D Na záchodech se po pár hodinách válí holek. :D Všude jen opilí lidi... dneska už jsou holt ty plesy o něčem jiném - zvlášť tyhle maturitní. :D

    OdpovědětVymazat
  8. To mě docela pobavilo :D V dlouhých šatech půjdu letos poprvé, tak doufám, že to nějak zmáknu a neuslyším také zvuky párané látky :D

    OdpovědětVymazat
  9. Úplně s tebou souhlasím! Ples je nádherná ale nesmírně náročná záležitost. Spoustu lidí se tak přestává snažit a neřeší hlavně oblečení. Velmi často se i na takových akcích jako je ples setkávám s muži v teniskách nebo džínách a s ženami v kalhotách a rádoby společenských topech (třpytivé hrůzy od vietnamců). A to mě moc mrzí.

    OdpovědětVymazat
  10. Při výběru tanečních bot je nejdůležitější trpělivost. Každému sedí boty jinak a jejich výběr je velice individuální. Při zkoušení si tedy především dejte na čas, nespěchejte. \
    http://magazin.svetbot.cz/47-vyber-bot-pro-plesovou-sezonu-a-do-tanecnich.xhtml

    OdpovědětVymazat
  11. Ach bože, to byla určitě sama Závist, kdo ti šatičky pošlapal!

    p.s.:Viděla si se ještě do středy s Nejlepším? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá Zítra,
      s Nejlepším jsem byla na posledním svařáku v pondělí a ve středu jsem mu šla mávat k vlaku..
      Už je po třech dnech cestování (5 přestupů) štastně na Novém Zélandu, je naprosto spokojený, mají tam 25°C, takže my tady můžeme jen závidět :)

      Vymazat
  12. čože, to je úplne mega dobre napísané, pobavilo, si super! :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…