Přeskočit na hlavní obsah

Pokud tvá je sláva, pak má musí být hanba

Na dnešní článek jsem se na vás připravila, jako správná paní novinářka. Nesesbírala jsem pouze své názory, spíše jsem jej postavila na názorech ostatních, které jsem si během poslední doby nasbírala.

Dnešním světem hýbou peníze... jak moc hýbou peníze vztahy?
Každá holka by chtěla být rozmazlována. Což neznamená, že je zlatokopka. Dokonce i ve 21. století, kdy jsou ženy samostatné a staví se na vlastní nohy, rády jsou opečovávány, rády se spolehnou na svou mužskou polovičku. Ať chceme nebo ne, tohle v nás zůstalo už od pravěku - kdy jsme byly zvyklé, že muž šel obstarat materiální věci a my se postaraly o zbytek. Ať chceme nebo ne, muž si nás vždy nakloní jakýmkoli presentem.
Vždy jsem byla zvyklá, že ve vztahu je to tak nějak vyrovnané. Jednou něco zaplatila má druhá polovička, jednou zase něco já. Pravdou je, že výjimkou byl můj první vztah, ve kterém jsem se v tomhle směru měla opravdu dobře, to nebudu zastírat. Což je dost ironie, protože to byl jeden z mála vztahů, kdy měl přítel skoro stejně málo peněz, jako já.. Aspoň prvních pár let, kdy jsme oba chodili jen na brigády. Ani tehdy jsem nepocítila to, že by mi něco odmítl. Že by mu bylo zatěžko zaplatit mi pití nebo jídlo. A když si pak začal opravdu vydělávat, nebylo mu zatěžko zaplatit mi třeba polovinu dovolené nebo nové zimní pneumatiky. Vždy si teď děláme srandu, že od té doby, co jsme se rozešli, může si dovolit každý měsíc nový iPhone, což by se mnou nemohl (haha, jasně, že mohl a já bych zdědila ten starý! - to jen pro ukázku, že vážně nejsem zlatokopka, páč o mém budoucím telefonu jsem věděla a stejně jsem zvolila raději život bez telefonu i bez Dárečka). "Jenže já jsem ti nikdy nekupoval věci, protože bych musel, ale protože jsem to dělal rád." Což koresponduje také s názorem mé Nejmilovanější: "Vždy jsem si myslela, že by to klukovi mohlo udělat i líp.. že pozval svou holku, udělal jí radost." Pravdou je, že i ona byla zvyklá na styl života, jako já. Vína, večeře, iPhony, noťasy, dovolené.. A opět vložená poznámka, ani jedna z nás vážně není zlatokopka! Všichni naši kluci to tak dělali samozřejmě, sami od sebe a vůbec neřešili, že by to mělo být jinak.
"Na tohle jsem nebyla nikdy zvyklá a upřímně, ani bych si zvykat nechtěla. Podle mě by se ve vztahu nemělo přepočítávat. Já koupím tohle, ty zas tohle, ale přepočítávat na korunky.. vždyť to neděláme ani my dvě - prostě jedou koupí něco jedna, podruhé druhá." Já jsem neměla zas tak velký problém si zvyknout na něco jiného, ačkoli by to nikdo nečekal. Nojo, láska hory přenáší a odmítá řešit peníze. Je pravda, že občas jsem nad tím zapřemýšlela, ale pak jsem se klepla přes prsty, že nemůžu řešit peníze. Ale když na to teď Bohém narazil a začal o tom, pár dní už nad tím přemýšlím. A tak jsem se rozhodla jít za Radou starších. Chtěla jsem znát názor mého ctěného otce, jakožto životem ošlehaného muže. "Šetření je hezká vlastnost, které velice fandím, ale nesmí se táhnout do extrému. Nemusí se kupovat každá blbost a vše rozbednit, ale nikdy by mě nenapadlo nezaplatit své drahé polovičce sklenku vína, večeři nebo něco pro radost. Tohle by mi přišlo smutné."
Pravdou je, že jsem vždy byla jen ve vztazích, kdy ještě nebyla potřeba společná domácnost a společná kasa. A stále v takovém vztahu ještě nejsem, naštěstí. Ale právě v těchto "snadnějších" časech se ukáže povaha toho, jaké to bude ve složitějších. "Přemýšlej nad tím, že když je například ženská na mateřské, tak tu domácnost táhne chlap, měl by ji uživit, protože z mateřské nezmůžeš nic. Jaké by to pak asi bylo?" Ano, tohle je bouchnutí hřebíčku do hlavičky. Tohoto se totiž děsím nejvíc. Budoucnosti, ve které se bude vše přepočítávat a každý bude muset raději vše táhnout sám. Ať už před vámi vypadám jakkoli, takhle to být podle mě nemá. Pokud spolu mají dva žít až do smrti, měli by spolu sdílet vše.. A jednou by měli mít i "společnou kasu", hlavně v manželství. "Nejvíce hádek v manželství bývá kvůli penězům. Představ si, jaké to budete jednou za takové situace."

"Napadlo tě někdy, že jsem šetřivý, protože nechci, aby mezi námi peníze hrály nějakou roli?"
... tak tímhle se ale právě ty peníze staly ve vztahu hlavní star!

Komentáře

  1. Veľká pravda! Čo sa týka vyrovnanosti vo vzťahu, súhlasím:) My s priateľom to máme tiež tak, že keď je napr. u mňa na víkend, pozvem ho na pizzu a keď sme u neho, zase on ma niekam zoberie:) Ja našťastie problém s tým, že by som bola lakomá mu niečo kúpiť problém nemám, skôr mám taký problém, že vždy ho chcem niečim potešiť, ale on nechce:D

    Giveaway o balíček produktov v hodnote 100€

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...