Přeskočit na hlavní obsah

Pokud tvá je sláva, pak má musí být hanba

Na dnešní článek jsem se na vás připravila, jako správná paní novinářka. Nesesbírala jsem pouze své názory, spíše jsem jej postavila na názorech ostatních, které jsem si během poslední doby nasbírala.

Dnešním světem hýbou peníze... jak moc hýbou peníze vztahy?
Každá holka by chtěla být rozmazlována. Což neznamená, že je zlatokopka. Dokonce i ve 21. století, kdy jsou ženy samostatné a staví se na vlastní nohy, rády jsou opečovávány, rády se spolehnou na svou mužskou polovičku. Ať chceme nebo ne, tohle v nás zůstalo už od pravěku - kdy jsme byly zvyklé, že muž šel obstarat materiální věci a my se postaraly o zbytek. Ať chceme nebo ne, muž si nás vždy nakloní jakýmkoli presentem.
Vždy jsem byla zvyklá, že ve vztahu je to tak nějak vyrovnané. Jednou něco zaplatila má druhá polovička, jednou zase něco já. Pravdou je, že výjimkou byl můj první vztah, ve kterém jsem se v tomhle směru měla opravdu dobře, to nebudu zastírat. Což je dost ironie, protože to byl jeden z mála vztahů, kdy měl přítel skoro stejně málo peněz, jako já.. Aspoň prvních pár let, kdy jsme oba chodili jen na brigády. Ani tehdy jsem nepocítila to, že by mi něco odmítl. Že by mu bylo zatěžko zaplatit mi pití nebo jídlo. A když si pak začal opravdu vydělávat, nebylo mu zatěžko zaplatit mi třeba polovinu dovolené nebo nové zimní pneumatiky. Vždy si teď děláme srandu, že od té doby, co jsme se rozešli, může si dovolit každý měsíc nový iPhone, což by se mnou nemohl (haha, jasně, že mohl a já bych zdědila ten starý! - to jen pro ukázku, že vážně nejsem zlatokopka, páč o mém budoucím telefonu jsem věděla a stejně jsem zvolila raději život bez telefonu i bez Dárečka). "Jenže já jsem ti nikdy nekupoval věci, protože bych musel, ale protože jsem to dělal rád." Což koresponduje také s názorem mé Nejmilovanější: "Vždy jsem si myslela, že by to klukovi mohlo udělat i líp.. že pozval svou holku, udělal jí radost." Pravdou je, že i ona byla zvyklá na styl života, jako já. Vína, večeře, iPhony, noťasy, dovolené.. A opět vložená poznámka, ani jedna z nás vážně není zlatokopka! Všichni naši kluci to tak dělali samozřejmě, sami od sebe a vůbec neřešili, že by to mělo být jinak.
"Na tohle jsem nebyla nikdy zvyklá a upřímně, ani bych si zvykat nechtěla. Podle mě by se ve vztahu nemělo přepočítávat. Já koupím tohle, ty zas tohle, ale přepočítávat na korunky.. vždyť to neděláme ani my dvě - prostě jedou koupí něco jedna, podruhé druhá." Já jsem neměla zas tak velký problém si zvyknout na něco jiného, ačkoli by to nikdo nečekal. Nojo, láska hory přenáší a odmítá řešit peníze. Je pravda, že občas jsem nad tím zapřemýšlela, ale pak jsem se klepla přes prsty, že nemůžu řešit peníze. Ale když na to teď Bohém narazil a začal o tom, pár dní už nad tím přemýšlím. A tak jsem se rozhodla jít za Radou starších. Chtěla jsem znát názor mého ctěného otce, jakožto životem ošlehaného muže. "Šetření je hezká vlastnost, které velice fandím, ale nesmí se táhnout do extrému. Nemusí se kupovat každá blbost a vše rozbednit, ale nikdy by mě nenapadlo nezaplatit své drahé polovičce sklenku vína, večeři nebo něco pro radost. Tohle by mi přišlo smutné."
Pravdou je, že jsem vždy byla jen ve vztazích, kdy ještě nebyla potřeba společná domácnost a společná kasa. A stále v takovém vztahu ještě nejsem, naštěstí. Ale právě v těchto "snadnějších" časech se ukáže povaha toho, jaké to bude ve složitějších. "Přemýšlej nad tím, že když je například ženská na mateřské, tak tu domácnost táhne chlap, měl by ji uživit, protože z mateřské nezmůžeš nic. Jaké by to pak asi bylo?" Ano, tohle je bouchnutí hřebíčku do hlavičky. Tohoto se totiž děsím nejvíc. Budoucnosti, ve které se bude vše přepočítávat a každý bude muset raději vše táhnout sám. Ať už před vámi vypadám jakkoli, takhle to být podle mě nemá. Pokud spolu mají dva žít až do smrti, měli by spolu sdílet vše.. A jednou by měli mít i "společnou kasu", hlavně v manželství. "Nejvíce hádek v manželství bývá kvůli penězům. Představ si, jaké to budete jednou za takové situace."

"Napadlo tě někdy, že jsem šetřivý, protože nechci, aby mezi námi peníze hrály nějakou roli?"
... tak tímhle se ale právě ty peníze staly ve vztahu hlavní star!

Komentáře

  1. Veľká pravda! Čo sa týka vyrovnanosti vo vzťahu, súhlasím:) My s priateľom to máme tiež tak, že keď je napr. u mňa na víkend, pozvem ho na pizzu a keď sme u neho, zase on ma niekam zoberie:) Ja našťastie problém s tým, že by som bola lakomá mu niečo kúpiť problém nemám, skôr mám taký problém, že vždy ho chcem niečim potešiť, ale on nechce:D

    Giveaway o balíček produktov v hodnote 100€

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…