Přeskočit na hlavní obsah

We live in troubled times

Když jsme se dávali s Umělcem dohromady, přemýšlela jsem, jestli to zvládnu. Jestli zvládnu jeho umělectví. Sice ráda říkám, že je "zvláštní" umělec, který zvládá i kutilství a všední problémy normálního světa, což obvykle takovým talentem nadaní lidé neumí. Ale v jednom je přece jen prototypem. Má slabost pro ženy a ony mají slabost pro něj. A já přemýšlela, jestli to zvládnu. Vlastně stále přemýšlím, jestli to zvládám.
Často se proto ptám: Existuje přátelství mezi klukem a holkou?
Vím, že je to strašně omýlaná otázka - ale dal na ni někdo správnou odpověď?
Měla jsem hodně dobrého kamaráda na gymplu, se kterým jsem byla často. Jenže jsem si o něm celou dobu myslela, že je gay. Myslím si to dodnes a stále neznám pravdu (i když podle instagramu nejspíš fakt je). Když jsem se pak začala dost přátelit s Horalem a snažila jsem si z něj udělat nejlepšího kamaráda tím, že jsem mu říkala vše a trávila s ním dost času, protože mi s ním bylo prostě skvěle, došlo k faux pas. Tak moc jsem ho brala jako nejlepšího kamaráda, až jsem byla zcela slepá k tomu, že on mě má rád trochu jinak, než kamarádku. A svým chováním jsem mu pouze nevědomky ubližovala.
Na vysoké jsem dokonce bydlela se dvěma kluky. Oba jsou mí skvělí kamarádi, oba mám hrozně ráda. Všechny, které jsme s nimi bydlely, je máme neskutečně rády. Protože jsou prostě super. Ale teď nedávno prohlásila Nejmilovanější: "Ke každému dobrému kamarádovi podle mě člověk cítí jistou náklonnost." Je to tak? Já mám třeba hodně kamarádů, ke kterým jsem nějaký větší druh náklonnosti, než velké přátelství, necítila. Vetřela jsem se třeba k nim do postele na noc, ale to proto, že to byla legranda s nimi spát a dělat blbiny, jako s bráchou.
Jenže jak si může být člověk jistý, že přátelství dvou lidí nepřeroste v něco víc? Školou povinný záchranář měl kamarádku "se kterou si rozuměl tak moc, až se mu o začalo nebezpečně líbit" a pak mě kvůli té kamarádce opustil. Kamarádce.. Protože jak zní protřelý citát facebooku: "Bojím se, protože i my jsme začínali jako přátelé." Takže ano, mám právo se cítit ohrožená všema 400 kamarádkami mého Umělce. Protože než jsme se dali dohromady, řekl mi větu, kterou zasel tohle semínko: "Možná ti lidé budou říkat, že flirtuju s každou holkou. Ale to je tím, že bych chtěl najít tu pravou." Je to ten typ člověka, který někam jde a vždy přijde s nějakou novou kamarádkou. A proto musím přemýšlet často nad tím, jak to s tím kamarádstvím mezi holkou a klukem je. Sám Umělec mi teď před pár dny ohledně mého dobrého kamaráda řekl: "Pořád je to kluk a ty jsi pořád holka." Sám mi vlastně ukázal, jak to bere. On je kluk a ony jsou holky a to už samo o sobě něco znamená.
Školou povinný záchranář mi na tohle téma odpověděl skvělou myšlenkou: "Myslím si, že pokud je člověk spokojený ve vztahu, může se kamarádit s kým chce a vždy je to v pohodě." Ano, s tímto se ztotožňuji ze všech názorů asi nejvíc. Ale znamená to, že při každé krizi ve vztahu, při každém uklouznutí, se mám začít bát?

Komentáře

  1. No z kamaradstva moze stale vzniknut aj nieco viac, hlavne ak je tych kamaradov celkom dost (vacsi vyber). Ale zas na druhu stranu, ked je clovek niekde spokojny, nehlada stastie inde.

    OdpovědětVymazat
  2. Toto by som aj ja rada vedela, väčšinou je to tak, že jeden cíti niečo viac a potom sa to celé pokazí, nuž ťažko povedať. Ja to mám zas tak, že väčšina mojich kamarátov sú práve mužského pohlavia a je to úplne v pohode, myslím že to nemusí vždy skončiť láskou :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nad tímhle se snažím moc nepřemýšlet. Radši naivně věřím, že přátelství mezi holkou a klukem existuje. Znám jich takových plno, které fungují a nikdy mezi těma dvěma nic víc nebylo. I můj přítel má hodně kamarádek, se kterýma si rozumí a asi bych se zbláznila, kdybych přemýšlela nad tím, jestli to může přejít v něco víc.
    Ta poslední myšlenka se mi také líbí. Pokud vztah funguje, člověk je s tím druhým šťastný, žádné kamarádství podle mě ten vztah neohrozí. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Odpověď na tuhle otázku taky vlastně nemám... řekla bych, že kamarádství určitě existuje, na druhou stranu mi přijde, že jsem většinou ke spoustě těch kamarádů nějakou tu náklonností cítila - což sice neznamená, že bych s nima buď chtěla spát nebo chodit, ale vždycky mě k těm lidem něco přitahovalo. Ale možná jen taková ta lidská přitažlivost... nevím :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…