Rose.Tascher

M inulý týden byl na našem bytě velmi dekadentní.. Ale přijde mi, že naše zážitky z pařby tady moc nikoho nezajímají, tak vás tentokrát nebudu tolik zatěžovat psaním o tom, jak kde chlastáme, ale přidám trošku toho kulturního zážitku.. Ne, že bychom se konečně dostali do divadla, i když se na to chystám už třetím rokem - ale byli jsme na koncertě měsíce listopadu - Divocí Billové! T yhle pány poslouchám už od raného stadia puberty a vždy jsem si přála dostat se na jejich koncert, takže jsem byla nadšená, když jsem se dozvěděla, že zavítají do našeho místního klubu. Vůbec nás nenapadlo zjišťovat, jestli mají nějaké nové písničky, sázeli jsme na to, že tihle týpci už jedou na klasiku, kterou známe. Chyba lávky, v roce 2013 jim vyšlo nové CD - muhehe, ten kdo mě čte delší dobu už ví, jak nemám ráda chodit na koncerty, aniž bych znala všechny písničky. Ale nějak jsem tentokrát nestihla tenhle rest dohnat, takže jsme se tam vydali trochu nevzdělaní.. T en den jsme byli po docela náročné...

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...

P íšu tady o všech možných hajzlech a klucích, kteří mě zklamali a proto je čas na změnu. Dnes napíšu něco o člověku, který mě nikdy nezklamal, je úžasný, skvělý a pro mě jeden z nejbližších lidí - a kupodivu je to kluk.. K dyž jsme se před dvěma lety poznali poprvé, absolutně by mě nenapadlo, že náš vztah dovedem tak daleko. Hned první večer jsme si naprosto padli do noty, hrozně se mi na Nejlepším líbil jeho smysl pro humor, upovídanost a optimismus. Po tom, co jsme se rozešli s Nebudu-používat-sprostá-slova , jsem se s Nejlepším začala vídat poměrně často, sem tam jsme zašli na vínko nebo se potkávali na akcích. Absolutně jsem neposlouchala všechny kolem, kteří tvrdili, že je do mě zamilovaný. Pro mě to byl nejlepší kamarád, se kterým je mi úžasně a můžu s ním mluvit o všem. Až po několika měsících jsem se dozvěděla, že je/byl do mě Nejlepší opravdu zamilovaný a v tu chvilku bych si za všechny věci zpětně nejraději vyliskala. Několikrát jsem ublížila člověku, který mi jako jeden ...

K dyž jsem byla malá, zdálo se mi, že držím v ruce lucernu, která mi najednou spadne, vše kolem mě díky ní začne hořet a když se podívam na svou ruku zjišťuji, že mi oheň spálil všechnu kůži až na maso - a to maso je bílé jako upečené kuřecí. Teď, když si to čtete, vám to nejspíš přijde směšné, ale já z toho měla takový šok, že si tenhle sen pamatuji už dobrých 18 let. Stejně tak ten, kde mě honilo divoké prase, čehož já se děsím do dnes - ten se mi zdál dokonce 3x po sobě. Z toho přijdou sny, které si nepamatuju už ani ten samý večer. Čím to je? A proč se nám vlastně určité sny zdají? N a blogu u  Michaela jsem četla větu, že se "mozek ve spánku snaží najít odpovědi na otázky, které nás trápí, a snaží se je vysvětlit" (není to napsáno uplně stejně, ale hlavní myšlenka tam je). Tohle se mi zdá jako nejlepší odpověď na otázku "co jsou to sny?" jakou jsem kdy slyšela. Možná to tak mám jen já, ale mé sny jsou odraz věcí, které mě trápí a nad kterýma strašně přemýšl...

M ám takový spánkový deficit, že ani dnešních 12 hodin spánku jej nezabily - spíše zabily mě, protože jsem dostala takový šok, že jsem mrtvá ještě víc. Ale tenhle týden za to všechno stál. N a úterý k nám byl nahlášen Nejlepší kamarád, který teď má jednu rozlučku za druhou, protože za pár dní odlétá na Nový Zéland a stále hrozí, že už se nevrátí... Budu si kupovat nový mobil! - Ten nee, ten má Windows 8, tam nejsou dobré aplikace. - Tak mi ukaž ty svoje androiďácké, které mi tak budou chybět. - Takže, počasí, měnový kurz, camping na Novém Zelandu. - Tak to ne! To ten mobil nechci, když tam nebudu moct mít camping na NZ! Bez toho nemůžu žít! T en den byla v našem klubu naplánována Primeros party , takže nám to sedlo jako hrnec na prdel. Cestou jsme se ještě stavili na nejhorší přednášku, na jaké jsme kdy byli, pizzu a punčík! A pak už se šlo sbírat kondomy a "zjišťovat, jaká jsi uvnitř" nebo kdo "nás chce naplnit" . Hrozně mě pobavil fakt, kolik známých jsem tam ...

J sem živoucí důkaz pravdivosti tohoto citátu. Vždy se mi vybaví období, které jsem prožívala v tuhle dobu před rokem. Na konci srpna jsme se s expřítelem rozešli po 6ti letech vztahu. A já jsem musela dohnat vše, co jsem do té doby zameškala - takže celou pubertu: plnou večírků a chlapů. Chodila jsem z jedné akce do druhé a každý týden "milovala" někoho jiného, jako správný puberťák. Ale ve skutečnosti to byly všechno jen povrchové a tělesné požitky. Přesto jsem tehdy zažívala jedno z nejšťastnějších období života - a proč ? Protože tehdy jsem se nemusela bát toho, že by mi někdo ublížil. Celých šest let před tím jsem se děsila chvíle, kdy mě přítel podvede, kdy mě přestane mít rád, kdy mi ublíží.. A pak to udělal a já jsem se najednou neměla čeho bát. A byla jsem šťastná.. A tak je to vždy - člověk se zamiluje, vloží do někoho svou důvěru, dá mu své srdce a začne mít hrozný strach, že ten druhý toho zneužije a to srdce rozšlape. Já jsem v průběhu posledních několik...