Přeskočit na hlavní obsah

V žáru pod sluncem, bloudí malej indián..


Mám takový spánkový deficit, že ani dnešních 12 hodin spánku jej nezabily - spíše zabily mě, protože jsem dostala takový šok, že jsem mrtvá ještě víc. Ale tenhle týden za to všechno stál.
Na úterý k nám byl nahlášen Nejlepší kamarád, který teď má jednu rozlučku za druhou, protože za pár dní odlétá na Nový Zéland a stále hrozí, že už se nevrátí... Budu si kupovat nový mobil! - Ten nee, ten má Windows 8, tam nejsou dobré aplikace. - Tak mi ukaž ty svoje androiďácké, které mi tak budou chybět. - Takže, počasí, měnový kurz, camping na Novém Zelandu. - Tak to ne! To ten mobil nechci, když tam nebudu moct mít camping na NZ! Bez toho nemůžu žít!
Ten den byla v našem klubu naplánována Primeros party, takže nám to sedlo jako hrnec na prdel. Cestou jsme se ještě stavili na nejhorší přednášku, na jaké jsme kdy byli, pizzu a punčík! A pak už se šlo sbírat kondomy a "zjišťovat, jaká jsi uvnitř" nebo kdo "nás chce naplnit". Hrozně mě pobavil fakt, kolik známých jsem tam potkala - kondom zadarmo přivede do klubu každého. V průběhu večera jsem usoudila, že se vzdám svého manžela za barem, protože si radši vezmu toho druhého pána za barem. Což mi následující den zakázala mamka hned po tom, co jsem jí oznámila, že můj budoucí mánžel je uplně celý potetovaný. Takže asi nakonec zůstanu ještě nějakou dobu svobodná. Do postele jsme šupli kolem čtvrté - rychle se vyspat, zítra nás čeká další párty.. Vtipné bylo další den procházet naším bytem a vidět na každém rohu kondom.

Další párty už pro nás byla větší oříšek - pořadatelé jsme totiž byli my. Šli jsme si koupit kanistr vína a pak už jen čekat, až přijde osazenstvo. Nahlášeno bylo sice 20 lidí, ale nikdo nevěřil tomu, že všichni opravdu přijdou. Normálně, oni fakt všichni přišli. A musím pochválit většinu hostů, že si vzali k srdci fakt, že to byl tematicky večírek a aspoň náznakem vypadali jako indiáni (samozřejmě až na nějaké vyjímky). Jako první dovedl nás Mluvící plyšák z bytu svého kamaráda Nikdy-Nic-s-Jakubem, který když vešel, tak všechny holky udělaly "aaaach." Ty jsi krásný, chytrý, vtipný, ale pro mě máš jednu velkou vadu.. Jsi Jakub. Ale na začátku večera jsem se za klukama vecpala a už se mě až do konce nezbavili, chudáci. A čím víc vína v kanistru ubývalo, tím víc se zábava rozjížděla. My jsme se s Nejmilovanější shodly, že bychom s Plyšákem nic mít nemohly, protože je s nama na bytě. - To je fakt, to bychom spolu fakt nic mít nemohli.. Ale občas zašukat bychom si mohli. Jak jsme dopili a padlo 1.30h, přesunuli jsme se do klubu - ještě, že ho nemáme moc daleko. A tak tam už to jelo uplně. Nakonec nás z tama museli před pátou vyhazovat - nebudu vůbec komentovat situaci, že všichni seděli venku před prázdným klubem, jen já jsem chodila uvnitř a hledala Plyšákova "debilního kamaráda".  Mohla jsem aspoň využít situace a zařídit si sňatek s mým budoucím, když už i konečně vím, jak se jmenuje. Nakonec jsme i my, poslední přeživší, zapluli v pět hodin do postele. Hele, vy chcete fotku? Já vás vyfotím na svůj mobil a pak vám to pošlu třeba na FB. - Stejně se ten kluk ráno probudil a říkal si "co to tady mám za cizí lidi v mobilu."
Hele, on si u nás nechal batoh a věci. - Nechtěla bych se ráno po akci probudit a zjistit, že nemám své věci. - Tak to buďte v klidu, já nemám svého kamaráda... Jak se kamarád našel, tak pak jsme pocítili na vlastní kůži slogan "Těžká jsou rána opilcova". Leželi jsme v kuchyni všichni na zemi jako největší trosky a hloubali nad otázkou "být, či nebýt" (a někteří "blít, či neblít"). Ale byla to fakt skvělá párty! Na to, že jsme se toho tak báli, tak jsme hodně dobří hostitelé a musíme zas brzo něco vymyslet. - Nejhorší je, že třeba si to říkáme jen my pořadatelé, jak to bylo skvělé. Ostatní určitě sedí doma a říkají si "to bylo hrozné, už k nim nikdy nejdem". Ožralá jsem byla tak do pěti odpoledne ještě. Ale za to všechno to stálo a snad brzo vymyslíme další večírek, aneb miluji tenhle život.



Komentáře

  1. tak to nie aby si nemala spankovy deficit :)


    Pozyvam na 5 rocnu giveaway o kozmetiku Bioderma, stylove hodinky a poukaz na 50€! Tu: http://www.biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/11/mega-naj-naj-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  2. Ty si žiješ! Já ti to úplně závidím. :D
    Kamkoliv, kde je něco zadarmo, jdou lidi rádi. :D A celý potetovaný týpek, takovýho si nenech rozmlouvat, takový jsou boží. :D
    A to ráno si umím úplně živě představit. :D

    Ta další párty - tolik lidí se k vám vešlo? Tak to si zase představit neumím, ale jsou šikovní, že dorazili. :D
    Podle toho psaní musíš mít skvělý kamarády. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My máme tu výhodu, že máme velký byt přes půlku patra, takže si takové party můžem dovolit :P někdy přijeďte :P

      Vymazat
  3. Já chci na Nový Zéland, můj sen!:O Páni to musela být skvělá akce! xD

    OdpovědětVymazat
  4. Nový Zéland zní jak pohádka... takovýmuhle organizování se nedivím, byla bych ještě horší xD Není to koneckonců výlet "za humna" xD Ta akce... zajímavé, opravdu xD Vlastně obě, když to tak čtu, v souvislostech se bohužel ještě moc neorientuju, ale pochopila jsem že mám další osobu jíž můžu závidět zajímavej život :-) a mimochodem, píšeš vážně zajímavým způsobem ;-)
    jen by mě zajímalo jak seš stará, v komentu mi píšeš o škole a z článku mám pocit že musíš bejt minimálně na vejšce, když jednak nebydlíš s rodiči a jednak vedeš takhle večírkový život :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, jsem ve třeťáku na výšce :))
      A jsem ráda, že Ti můj život přijde zajímavý :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...