Přeskočit na hlavní obsah

Asi takovej pocit, jako je bodnutí nože ..



Minulý týden byl na našem bytě velmi dekadentní.. Ale přijde mi, že naše zážitky z pařby tady moc nikoho nezajímají, tak vás tentokrát nebudu tolik zatěžovat psaním o tom, jak kde chlastáme, ale přidám trošku toho kulturního zážitku.. Ne, že bychom se konečně dostali do divadla, i když se na to chystám už třetím rokem - ale byli jsme na koncertě měsíce listopadu - Divocí Billové!
Tyhle pány poslouchám už od raného stadia puberty a vždy jsem si přála dostat se na jejich koncert, takže jsem byla nadšená, když jsem se dozvěděla, že zavítají do našeho místního klubu. Vůbec nás nenapadlo zjišťovat, jestli mají nějaké nové písničky, sázeli jsme na to, že tihle týpci už jedou na klasiku, kterou známe. Chyba lávky, v roce 2013 jim vyšlo nové CD - muhehe, ten kdo mě čte delší dobu už ví, jak nemám ráda chodit na koncerty, aniž bych znala všechny písničky. Ale nějak jsem tentokrát nestihla tenhle rest dohnat, takže jsme se tam vydali trochu nevzdělaní..
Ten den jsme byli po docela náročné akci (aspoň teda někteří z nás), takže příprava nebyla tak aktivní. Já jsem zahájila detox a ani jsem nepila, což se mi při koncertech a takových událostech moc nestává. Ještě jak jsem byla unavená, tak se mi tam nakonec vůbec nechtělo - a ostatní nevypadali o moc lépe. Říkali jsme si ale, že když jsme za lístek dali 350kč (!!!), tak tam musíme jít a užít si to. Oni musí mít tak drahé lístky, protože jak je jich osm, tak když se to mezi ně rozpočítá, tak by si s nízkým vstupným moc nevydělali.
Jako předskokané s něma dojela skupina Jelen. Já je teda moc nemusím, ale naživo byli fajne a bylo se i na co dívat! Dokonce s sebou přivezli jako hosta Kateřinu Tichou (možná vy, kteří sledujete Očko, znáte písničku, kterou mají spolu), takže hezké překvapení. No ale já se nemohla dočkat toho, až skončí a nastoupí DB.
Podium bylo vytvořeno tak, aby evokovalo prostředí texaského bordelu, stejně tak byli oblečení i kluci a vypadalo to supr. Na to, jak jsme se tam netěšili, tak jsme si to hrozně užili, byla to jízda, skvělé a úžasné! Hrozně se mi líbilo, že hráli dvě hodiny v kuse, střihli skoro 30 písniček, což je teda dost podle mě! Myslim, že ani koruna z těch 350kč nepřišla nazmar. Nové písničky jsou skvělé, dokázali že rozhodně ještě nepatří do starého železa.. Už mám CD stáhlé a posledních pár dnů si jedu jen na něm - doporučuji!
Až přijedou znovu, půjdu opět velmi ráda!

Jen malé infíčko (to je docela úchylné slovo) na konec - Zítra měla dotaz, jak to dopadlo s Nejlepším.. Viděli jsme se ještě v pondělí, byli na posledním svařáku a pizze.. A pak ještě ve středu, kdy jsme mu šly s holkama mávat k vlaku. V sobotu ráno doletěl (po třech dnech a pěti přestupech) na Nový Zéland, kde jim začíná jaro a mají 25°C - šmejdi, už provokují s jarním outfitem na fotkách.

A uplně na závěr přece jen jednu vtipnou historku z našeho obydlí. V úterý (spíš už ve středu), jsme přišli v pět ráno z párty v docela podroušeném stavu, takže následující ráno jsme vyspávali. Zrovna na to ráno ale byla domluvená naše Belgičanka, že provede naše potenciální nové spolubydlící po bytě, aby se rozhodly, jestli se jim za nama chce. Když prováděla první, všichni jsme ještě spali, to bylo relativně v pohodě. Zádrhel přišel u druhé, která přišla v 11hod (s tím, že se k nám chce nastěhovat proto, že na kolejích dělají děcka hrozný bordel a ona chce mít klid). Tou dobou jsem byla (outfit: pyžamo) s Modráskem v kuchyni a se zbytkáčem v krvi jsme se furt všemu hrozně smáli - a my dva se smějem sakra nahlas.. Slečna s Belgičankou seděly na chodbě a snažily se nás ignorovat. V tu chvilku vylezl z pokoje Ostravák (outfit: trenky a triko) a Belgičanka říká slečně: "Toho si nevšímej, ten tady ani nebydlí." V tu chvilku začal Ostravák valit do slečny, jak jsme strašně úžasní, skvělí, jak by se k nám měla hned nastěhovat, že on by šel hned (ale to sám od sebe, nenastrčili jsme si ho tam).. A po tomhle monologu vylezl Vtipálek z toho samého pokoje (outfit: trenky) a celý bílý zalezl do koupelny. Mezi tím Belgičanka řekla slečně, že spolubydlící jsou fakt super. Záhy vylezl opět Vtipálek, tentokrát z koupelny (stále jen trenky) a řekl slečně "dobrý den" a šel zpět do pokoje... Tohle byla nejlepší groteska historie, to by nikdo nevymyslel. Slečna už se u nás asi neukáže.. Bude si říkat "zlaté koleje".
A poslední info: Sice mám všeho až nad hlavu, strašně moc, nestíhám nic, furt pracuju, do školy nic nedělám.... Ale takhle spokojená, jak jsem, už jsem strašně dlouho nebyla!!

"Takže pro tebe Jakub III.? Ty jsi fakt správný historik."

Komentáře

  1. super! :)) takový oddych od učení jsem právě teď potřebovala :D :))

    OdpovědětVymazat
  2. Taky bych chtěla na nějaký koncer, muselo to být fakt skvělé a jsem ráda, že sis to užila!:) Tsss... Nový Zéland je můj sen!!! Wow, vy máte teda život, ne jak intr xD

    OdpovědětVymazat
  3. tak to je super že si si koncert užila ja som už dlho na žiadnom nebola a už mi to začína poriadne chýbať, snáď sa u nás čoskoro spraví nejaká akcia :)

    och 25 stupňov, to by bol teraz pre mňa doslova raj, tak ako ja tú zimu nemusím neviem či je na tom niekto horšie :D ... nech už je aj u nás toľko

    a tá historka pobavila :D viem si živo predstaviť ako to vyzeralo ale možno vás prekvapí a bude sa chcieť nasťahovať :D

    OdpovědětVymazat
  4. Je taky bych chtěla zažít někdy v životě aspoň nějaký koncert, zatím jsem nikdy nebyla a nevypadá to, že bych i šla. :( oddych od učení jen schvaluji:)

    www.una-vez-mas-la-anorexia.blog.cz
    www.fitzdravyzivot.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Já chci taky jaro!! My tady mrzneme v -5! to není fér :( :D Tak to mě se přejezení ovesné asi nikdy nestane..:D
    http://the-biggestfear.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…