Přeskočit na hlavní obsah

Upálená zaživa - Souad

Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. A ji měl čekat stejný osud, když na ni jednoho dne švagr (se souhlasem celé rodiny), vylil benzín a zapálil. Souad stravována bolestí utíkala jako živá hořící pochodeň napříč vesnicí. Nakonec se dostala do nemocnice, kde bojovala mezi životem a smrtí. Ani zde nebyla víc než zneuctěná dívka, která si zaslouží smrt.
Nakonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i novou rodinu. A k jejímu největšímu štěstí bylo zachráněno i dítě, které v  bolestech porodila ještě ve své rodné zemi a ona se mohla se svým chlapcem šťastně shledat.

V komentářích na CBDB se stále dokola objevují slova jako šok, znechucení, pláč, hrůza .. Všechny tyhle pocity jsem prožívala i já při čtení téhle knihy. Jak dobře víte, několik knížek s touhle tématikou už jsem přečetla a musím říct, že tahle mě zasáhla nejvíce. Možná proto, že polovina knihy přesně popisuje, jak to v jordánské vesnici chodilo a jak to všem (včetně Souad) přišlo naprosto normální. Když se poté dostala do Švýcarska a viděla zde například zdravotní sestru v sukýnce, pomyslela na to, že další den už ji neuvidí, protože díky takovému odhalování bude jistě hned zabita.
Co mě nejvíc zasáhlo byl její pobyt v jordánské nemocnici. Absolutně žádná desinfekce, žádné utišující léky - Souad byla popálená na polovině svého těla a musela trpět brutálními bolestmi. A jediné, co jí v nemocnici byli ochotni poskytnout, bylo strhávání oblečení, masa a koupele "aby tolik nepáchla a smyly se jí strupy" .. Jako velmi empatický člověk, který při každé větší bolesti omdlévá, to pro mě bylo kruté.
Druhá část knihy, kdy se S. dostala do Švýcarska už byla klidnější. Spíše zde popisovala své vnitřní vyrovnávání se s minulostí.
Kniha ode mě dostala 4 hvězdičky.. Ale teď s odstupem času, bych jí klidně věnovala i pět hvězd a všem vřele doporučuji!! Hned po přečtení jsem si Souad vyhledala na internetu a dokonce jsem si pouštěla nějaký rozhovor s ní - nic jsem nerozumněla, jen jsem chtěla slyšet aspoň hlas člověka, který si vytrpěl takové hrůzy.

Komentáře

  1. I když nepochybuju o tom, že knížka za přečtení stojí, myslím, že na ni asi nebudu mít žaludek...:/

    Zrzavá katastrofa

    OdpovědětVymazat
  2. great blog!
    http://amfaceless.blogspot.com/2015/05/nails-polish.html

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle jsou přesně knihy, které stejně jak některý film, v člověku zanechají zvláštní pocit. Já bych však na tuto knihu asi neměla.

    OdpovědětVymazat
  4. Jak to chodí v jordanské vesnici, netuším, ale vím, že i takové bestialitky má svět na denním pořádku. :D

    OdpovědětVymazat
  5. už som na tvoje odporúčanie prečítala tú knihu o žene pod závojom a už tá ma veľmi zasiahla, takéto tématiky ja rada pretože si toho človek dosť uvedomí- ako to chodi aj aké má šťastie že zije v strednej Európe :) takže teraz cez voľno sa určite dostanem aj k tejjto!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na