Přeskočit na hlavní obsah

Náš osud není ve hvězdách. Je v nás

Jsou lidé, kteří tě budou mít vždy rádi. Jednoduše proto, že to, co je s tebou spojuje, je silnější než to, co je s tebou rozděluje.
Na světě existuje minimalně jeden člověk, který je absolutně jiný, než vy. Se kterým jste jako oheň a voda.. O kterém si říkáte, že si nemůžete rozumnět, protože máte vše naprosto opačně. A já svůj oheň nedávno potkala. Úplně mě fascinuješ. Nesetkal jsem se nikdy s nikym, s kym bych toho měl tak málo společného. A přitom si s tím člověkem rozumněl. Ten oheň se začal rozprostírat po všech březích mé vody a teď je souše už celá pohlcena v plamenech. A každý by čekal, že moře se začne díky plamenům zahřívat, ustupovat a nakonec se z něj stane mírumilovná říčka, poté souše a následně by ta souše mohla také vzplanout. A z vody by se stal oheň. Než jsem potkala tohoto člověka, myslela jsem si, že se ze mě stalo Mrtvé moře. Ale on mi ukázal, že nějaký život ve mně ještě je. Nadruhou stranu, já jsem mu ukázala, že jsem polární moře, plné zmrzlého ledu. A ten led jen tak neroztaje.
Největším učitelem je naše poslední chyba. Ten člověk mě požádal o dvě strašně těžké věci. Přiznal se, že se ke mně nezachoval uplně fér - ačkoli sám před sebou se obhajoval tím, že se mohl zachovat mnohem hůř a proto se vlastně fér zachoval.. A když jsem se ho zeptala, co po mně vlastně sakra chce, tak jen to, abych mu věřila a dala mu ještě jednu šanci.. JEN-TO-ABYCH-MU-VĚŘILA.. To je, jakoby chtěl po mrtvém srdci, aby znovu začalo tlouct. Nedokážu jen tak někomu věřit, v tohle jsem hodně pochroumaná a divná, ale život mě naučil. A nevím, jestli jsem schopna jít do dalšího vztahu bez víry. Protože pak je láska ještě těžší než těžká. Asi proto už jsem jednou psala, že bych to dokázala hned zabalit. A řekla jsem to tenhle týden i nahlas, dokonce jsem to udělala.. Zabalila jsem to do té vonící košile a vložila ten "konec" společně s ní mému Ohni do rukou. Ale on ten "konec" rozbalil a začal ho zpracovávat, modelovat, až jej nakonec spálil a ten konec zmizel. A stala se z něj prosba a příšlib. Prosba druhé šance a příslib něčeho dalšího. V tu chvíli, když jsem ho skrz slzy viděla stát celého v černém pod svítícím úplňkem, jak se umíněně obhajuje s hlavou sklopenou, došlo mi, že už jsem zašla až příliš daleko na to, abych mu tu druhou šanci nedokázala dát. A tak jsem mu ji dala. Ale víru jsem nedokázala.. Ta musí přijít časem, pokud přijde její chvíle.. A tak se z Ohně stává plamínek naděje, který může vzplanout a ošklivě mě spálit.

Komentáře

  1. Líbí se mi, jak dokážeš ty pocity vyjádřit jedním přirovnáním... strašně bych ti přála, aby tě oheň nepopálil!
    Já s panem hokejistou to máme zase naopak- jsme si tak strašně moc podobní, až mi přijde, že jsme museli být v minulém životě dvojčata. Občas je to strašidelné, jak si myslíme, říkáme a máme rádi stejné věci... od úplných maličkostí až po životní postoje a názory.... A proto jsme vždycky nadšení, když přijdeme na nějakou věc, kterou máme jinak :D

    OdpovědětVymazat
  2. Někdy je opravdu těžké dát někomu druhou šanci a co víc - věřit mu, že příště už ti neublíží a má tedy cenu opět bojovat. Vím, že pro tebe je těžké po tom všem, cos prožila, začít věřit. Ale tím, že jsi byla ochotná mu tu druhou šanci dát, jsi dokázala svou statečnost a teď je na něm, aby ti ten důvod k víře dal. Doufám, že tentokrát tě ten oheň nespálí, ale bude rozehřívat tvé srdce, dostávat se ti pod kůži a krásně hřát ;)

    OdpovědětVymazat
  3. napisala si to velmi dobre a to prirovnanie k vode sa mi veľmi páči .. a máš pravdu v tom, že niektorí ľudia sú úplne iný ako my majú iné názory záľuby vlastnosti a predsa nám dokážu prirásť k srdci a myslím že práve preto,ze majú niečo čo nám chýba .. ako sa to vraví vo všetkých tých filmoch, citátoch atď- proste do seba zapadnete a doplňujete sa .. a ja súhlasím že na tom niečo bude a práve od takých ľudí sa človek v živote veľa naučí apreto je dobré nechať si ich vo svojom živote :)

    čo sa tej šance týka máš tiež pravdu, niekedy sa dostane do štádia kedy si nedokážeme povedať že tú šancu nedáme a dáme aj napriek minulosti a tomu čo sa nám s tým človekom prihodilo ale takisto máš pravdu v tom, že dôvera tá nepríde len tak ... ja som teraz tiež v stave že som dala druhú šancu a snažím sa veriť ale na všetko treba čas a hlavne skutky od tohocloveka ktorými nám ukáže že si tú dôveru zaslúži

    tak ti držím palce nech ťa tento človek nesklame, nech ťa pekne doplňuje, nech sa od neho toho veľa naučíš ale určite si nechaj kúsok svojej vody a nenech sa pohltiť úplne :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na