Přeskočit na hlavní obsah

Kytky pak položí na hrob všem poetům


We ♥ it
Dnes jsem se probudila z totálně letargického stavu = brutální deprese. Musím říct, že takhle hrozně jsem se necítila fakt dlouho. Znáte ten pocit, kdy se cítíte jako chodící mrtvola, chcete se smát, ale nejde to, musíte dýchat, ale raději byste nedýchali, jediné, co vás zachrání, je spánek. Neznáte? Tak to vám přeji, abyste nic takového nikdy nezažili, protože je to stav úplně na hovno.


Hlava na kousky a vražda…

Věděla jsem, že bude hodně těžké vrátit se do školy s úsměvem na rtech, dělat, že všechny ráda vidím, že jsem v pohodě a naprosto cool, jako vždy. Ale zvládla jsem to. Vždy se usmívejte na ty, kteří vám nejvíce ublížili, aby nepoznali, jak moc to bolelo. A tak jsem se usmívala do těch modrých očí a předstírala, že mě vůbec nerozhodilo, jak se na mě ten člověk dívá, jak stojí kousek ode mě, jak mluví. Mohla jsem předstírat, že v tu chvíli se mi nevybavily všechny ty skvělé chvíle, které jsem prožila. Je hrozné, když ztratíte člověka, kterého máte rádi. Mnohem horší je ale to, když vám ten člověk každý den ukazuje, co jste ztratili. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Prima a co když je to opačně? Nejhorší situace je ta, kdy člověk, který je vám tak blízký, sedí ve stejné místnosti a vy víte, že je tak moc daleko, že už na něj nikdy nedosáhnete. Že jej můžete vidět očima, ale srdcem už nikdy. A to srdce se s tím odmítá smířit.

Spálím to všechno, jen abych ti otevřel oči..

Co je ješte težší, je chvíle, kdy zjistíte, že on tohle nikdy nepocítil – aspoň ne směrem k vám. Že on vás bral jako hezkou panenku, se kterou by to stálo za hřích, protože vypadá k světu. Že on vás vždy viděl jen očima a ne srdcem. A vy jste si bláhově mysleli, že tohle je úplně o něčem jiném. Možná je to ještě horší v tom, že ty jeho oči se dívají jinak- dívají se pohledem bohémů a umělců. Nepochopitelně.

Všechno o čem sníš, oni zničili..

Chvilkama už ani nevím, kam až sahají mé sny.. A kam skutečnost. Tolik jsem si toho vysnila. Ale taky tolik prožila, i když za velmi krátký čas. Dnes je to přesně 3 měsíce od jednoho dokonalého dne, který byl jako sen. Vlastně, on to byl jen sen.. Aspoň dnes mi to tak připadá. Byl to ten nejkrásnější sen, ze kterého jsem se záhy až příliš tvrdě probrala. Přesto jsem ho uchovala v paměti a bude tam.. Bude to den, kdy se promíchala realita se sny, kdy jsem cítila pocit totálního štěstí. A to mi nikdo nevezme. Ani ten, který tenhle sen zničil.

Komentáře

  1. Zas vyjde sluníčko nad Rose. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Stav, který popisuješ, znám... bohužel. A fakt není o co stát. :( Hrozně mě mrzí, že se takhle trápíš pořád...
    Škoda, že srdci člověk neporučí... a že některé vzpomínky tak bolí.
    Tolik ti přeji, aby bylo líp! Zasloužíš si to. :*

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na