čtvrtek 12. listopadu 2015

Zase mě miluj



Moje láska má smysl pro humor - je tím jediným úsměvem na pohřbu..
Já vlastně ani moc nevím, jak tenhle článek začít, jak pokračovat, o čem přesně psát. Ztratila jsem opět jednu milovanou osobu a měla bych být nešťastná - jako tehdy, když jsem jej ztratila poprvé. Tehdy jsem prožívala jedny z nejhorších depresí v životě. A asi jsem se vydepkařila i na tuhle dobu, protože teď jsem kupodivu šťastná, usměvavá, klidná.. a hlavně si nepřipouštím, že se zase něco pokazilo. Připouštím si pouze fakt, že říjen byl dokonalý měsíc, kdy jsem prožívala abnormálně skvělé a šťastné chvíle, kdy se mi plnily sny a přání, kdy jsem byla zamilovaná a lítala v oblacích. A že už je to pryč? No, asi jsem to na jednu stranu čekala a nic mě nepřekvapilo. A zablokovala jsem uvnitř vědomí, že to skončilo, přesně, jako při rozchodu s Nešťastným. Prakticky jsem si zakázala přemýšlet. Ještě jednou, děkuji Roztomilému- za ty dokonalé chvíle a že mě tohle naučil- nesnažit se vyřešit to špatné, protože malý človíček to stejně nevyřeší. Tak to na světě chodí a děje se jen to, co se dít má – a my to všechno prostě musíme přijmout, protože to stejně nezměníme.

Vypustit celé moře,
Získat něco zářivého

Co vám chci ale hlavně říct! Nezapomeňte vyslovovat svá přání a věřit! Protože všechno se plní.. Ačkoli ne přesně tak, jak si my představujeme - ale plní! Kdysi jsem stála pod vánočním zvonkem a přála jsem si, abych chodila s Prckem.. Nechodila jsem s ním sice hned, ale kdybych teď chtěla, tak spolu možná skončíme (ale já jsem si už dávno uvědomila, že nechci). Moje Nejmilovanější vyslovila, že by si přála, abych byla s Roztomilým (já vím, že jsi to neřekla takhle, ale v důsledku sis to přála) a já s ním vážně chodila.. Sice asi jen týden nebo 14 dní, ale i tohle se splnilo. A ještě mám jeden příklad z poslední doby. Má sestra si přinesla od svého milého růži a já jsem doma vzdychala, že jsem žádnou kytičku od chlapa nedostala, že chci atd. atd. (prostě zoufalec, který závidí 14letému děcku, těší mě) .. A já jsem tu kytičku o 2 dny později dostala. Dostala jsem ji od toho nejmilejšího. Ale ta kytička se mi váže s večerem, kdy to všechno nadobro skončilo. Takže, dostala jsem kytičku, ale byla to smutná kytička (že jsem ji hned ten večer ztratila,to radši nebudu ani zmiňovat). A mám spoustu takových příkladu, ale asi by vás to za chvilku začalo nudit.

VĚŘTE! TEN, KDO VĚŘÍ CELÝM SRDCEM, ZÍSKÁ TO, CO SI PŘEJE.
A proto já se nehroutím. Já si každý večer před spaním opakuji to, v co věřím a co si přeji a pokud to tak má dopadnout, tak dopadne. A já budu vědět, že jsem k tomu trochu přispěla.

1 komentář:

  1. Je škoda, že to nevydrželo dýl, ale i tak za to ty krásný chvíle určitě stály! :)
    Jak sama píšeš, jsou věci, které nezměníme, které ani není v našich silách změnit... a pak nám už jen zbývá se s nimi smířit... :)
    To s tím plněním přání, to je krásný... kéž by to tak bylo. Schválně to začnu zkoušet. :D

    OdpovědětVymazat