Přeskočit na hlavní obsah

Strach lže a ty mu věříš



Vrháš dokonalý stín na papír,
který slábne se slunečním světlem.
Můj život je teď zcela zaplněn sluncem. Přesně, jak by to mělo u zamilovaného člověka být… U mě ale nikdy nebylo nic tak, jak by mělo být. Protože tam, kde je moc slunce, se také může objevit velké množství stínů. Zvlášť, když chodíte s člověkem, který se Stínem sám o sobě.

Láska může zanechat skvrnu.
Jsem člověk, co si nikdy neumí užívat štěstí dlouhodobě. Nevěřím tomu, že by vše mohlo být dokonalé déle, jak pár dní. Začínám hledat chyby. Začínám vytvářet problémy. Mizí má bezstarostná povaha. Proto jsem byla tak klidná ve vztazích, ve kterých jsem nebyla zamilovaná. Nebyla jsem naplno šťastná, ale také ne naplno nešťastná. Když někomu dáte srdce, máte až příliš velký strach, že vám ho poraní.

Kradeš moji jedinou naději a donutil jsi mě další noc nespat.
Člověk by čekal, že když jsem se dokázala vzpamatovat z rozchodu po 6letém vztahu, zvládnu už všechny bolesti. Že ztratit někoho, koho znám půl roku a jsme spolu pár týdnů, musí být proti tomu úplná brnkačka. Jenže mně nad tím stačí jen přemýšlet a absolutně mě to paralyzuje (možná si hodně z vás klade otázku „Proč nad něčím takovým sakra přemýšlí?!“ .. protože jsem magor, no!). Vím, jak hrozně mi bylo, když jsme se rozloučili na pár měsíců, aniž bychom před tím spolu chodili. Jaké by to asi bylo teď, kdyby mě někdo vyrval z ráje a hodil do pekla?


Budeš v bezpečí, to přísahám,
Když mně budeš milovat také.
V tuhle chvíli jsem si uvědomila, že je načase opravdu přiznat jednu věc. Už Stínovi nikdy nemůžu říkat, že nemá srdce. Protože teď jsem si 100% jistá, že má to moje. Snad ho nezabije, jako to své.
Štítky:

Komentáře

  1. stuprum19. prosince 2015 v 19:05

    Zabije, co by ne. Statistika stojí proti vám. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Dollie23. prosince 2015 v 18:38

    tým druhým odstavcom si mi akoby čítala z duše .. tiež som presne taká istá-nedokážem si dlhodobo užívať štastie a vždy začnem hľadať chyby a báť sa čo pokladám za svoju najhoršiu vlastnosť lebo práve ňou si kazím všetky vzťahy.. snáď to ale u teba tak nebude a zvládnete to spolu :)

    OdpovědětVymazat
  3. M9. ledna 2016 v 12:35

    Taky hledám ve všem chyby a čekám, kdy se to všechno zhroutí.
    "Proto jsem byla tak klidná ve vztazích, ve kterých jsem nebyla zamilovaná." Jako by mi to mluvilo z duše, měla jsem dobu, kdy jsem k lidem kolem přestala cokoli cítit. A pak se tady objevil jeden jediný člověk a nějak to rozbil a bojím se, že nakonec rozbije i mě.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...
10 komentářů
Další informace

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...
14 komentářů
Další informace

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...
12 komentářů
Další informace