Dělat
shrnutí předešlého roku až tři dny po Novém roce je trochu trapas.. Fajn,
kousek článku jsem měla napsáno už tři dny po Novém roce.. Ale pak přišlo
zkouškové a nějak nebylo, kdy to dopsat. Upřímně, nějakou dobu jsem přemýšlela,
jestli vás vůbec zajímá, co jsem v tomhle roce prožila. Přece jen, jsem na
téhle stránce anonymně a proto jsou tyhle „deníčkové“ záznamy trochu beze
smyslu. Nakonec jsem si uvědomila, že to je fuk, že vás to prostě zajímat bude
– a hlavně, zajímá to hlavně mě. Každý by si měl udělat rekapitulaci předešlého
roku – a já bych to jinak, než na blogu, neudělala. Ačkoli se 14cti denním
zpožděním.
LEDEN
Ten
jsem strávila v marném pokusu zapomenout na jednoho Jacka, pomocí druhého.
Neustále se u mě oba střídali a snažili se mi ukázat, že jsou pro mě ti praví.
Nakonec jsem se rozhodla, že pro mě není pravý ani jeden a s oběma jsem se
rozloučila- přičemž pouze jednoho jsem oplakala (už po sto dvacáté), protože
právě v tomhle měsíci jsem si uvědomila, jak moc ho pořád miluji. Ale
občas samotná láska prostě nestačí.
ÚNOR
Opět
s velkýma nervama jsem ukončila zimní semestr a pustila se do letního, ve
kterém mě čekalo psaní bakalářské práce.
Také
se nám objevil v rodině nový přírůstek – bratr dostal papouška. Papoušek
si zamiloval naši maměnku, která nesnáší zvířata.. a papoušek zase nesnáší
bratra. Protože my nikdy nemůžeme mít normální zvíře, se kterým by bylo vše
v pořádku.
Tenhle
měsíc jsem se tak nějak prokousala bez partnera. Ačkoli jsem byla po
několikátém rozchodu se stejným člověkem, strašně těžce jsem se z toho
dostávala. Přišlo mi, že čím častěji se scházíme a rozcházíme, tím těžší to pro
mě je. A proto jsem se rozhodla, že tentokrát to bude definitivní. Protože
ještě jedno takové období a nevzpamatuju se vůbec.
BŘEZEN
Část
tohoto měsíce proležela moje mamča v nemocnici, takže jsme měli všichni
doma svých starostí nad hlavu.
Byl
to taky měsíc docela hard core party, kdy jsem zase asi potřebovala vybouřit
smutek z rozchodu. Nečekala jsem, že mi s tím pomůže náš bytový
Kostík. A pro velký úspěch jsme si to zopakovali i v dalším měsíci – to
kdybych chtěla být náhodou zase smutná.
DUBEN
V tomhle
měsíci s Modroočkou opravdu pracujeme na naší bakalářce a kreslíme, až
střepy lítají.
Také
přišla zlomová událost tohoto roku – ačkoli tehdy jsem nemohla ani tušit, jak
důležitá věc se stala – seznámila jsem se se Srdíčkem. S klukem, se kterým
jsem se už několik měsíců potkávala na seminářích a který mě zaujal na první
pohled, ačkoli to vůbec nebyl můj typ.
KVĚTEN
Na
jaro se opět začaly rozjíždět výzkumy, takže jsem v průběhu května spojila
příjemné s užitečným – školu, praxi a práci dohromady.
Měla bych odevzdávat bakalářku a státnicovat. Ale nezvládám ani jedno a tak se všichni museli smířit, že budu o rok prodlužovat.
Srdíčko
se mi pomalu začíná dostávat pod kůži. Strávili jsme spolu jeden celý večer a
já odcházela úplně mimo. Ten kluk byl tak strašně jiný a tak strašně úžasný.
ČERVEN
Měla
jsem přednášku o svém oboru na základní škole a strašně mě to dostalo. Ty děti
byly tak skvělé a hrozně mě nabily energií a já strašně litovala toho, že jsem
nešla na pajdák po střední škole.
První
polibek se Srdíčkem a sny se začínají plnit (?)
ČERVENEC
Měsíc,
ve kterém někdo odešel a někdo se vrátil. Když jsem cítila, že ztrácím Srdíčko
(ačkoli jsem ho vlastně nikdy neměla), objevil se opět Jack. A zase mi trochu
zamotal hlavu. Nakonec jsem Srdíčko opravdu zcela ztratila.
Celý
měsíc jsem strávila na praxi-práci a bylo to opravdu super. Udělala jsem si
pouze 4denní pauzu na to, abych se mohla vyřádit na Masters of rock. Byla jsem
tam první ročník úplně všechny dny od rána do večera a bylo to totálně dokonalé.
Odcházela jsem a už ten večer jsem se těšila na příští rok.
SRPEN
Měsíc
výzkumu a pokoušení se zapomenout na Srdíčko. Hodně jsem se začala bavit s člověkem,
který se mi kdysi v prváku líbil a pak jsme se jen tak občas míjeli. Teď
jsem trávila s Novým celý měsíc každý den a našla jsem konečně člověka, se
kterým nemusím nic řešit a jen si užívat toho, že je mi s ním fajn.
Na
konci měsíce to byl chaos. Užila jsem si s mou Nejmilovanější opět skvělý
festival. A pak přišel týden, kdy jsem měla asi 4 rande za jeden týden- každý
večer s někým jiným a pokaždé jsem přišla domů s pocitem „není to
Srdíčko“.
ZÁŘÍ
Září
jsme zahájily s mou Nejmilovanější v mém nejoblíbenějším státě – v Itálii
a moc jsme si to, i přes všechny nepříjemnosti, užily! Jak jsem se vrátila,
ještě jsem do konce měsíce chodila na praxi, ale zároveň jsem se začala pomalu
připravovat na opětovný nástup do školy. Zároveň jsme se víc a víc sbližovali s Novým
– ale pořád s vědomím, že láska jako trám z toho být nemůže, ani z jedné
strany. No a na konci měsíce přišlo opětovné setkání se Srdíčkem – tváří v tvář.
A bolelo to, bolelo.
ŘÍJEN
Najednou
šlo vše ráz naráz. Z jednoho dne, kdy jsme se se Srdíčkem sotva pozdravili,
jsme byli v neustálém kontaktu a líbali jsme se na diskotéce. Tohle byl
opravdu měsíc, který jsem strávila v jeho přítomnosti a ve kterém jsem
uvěřila, že sny se přece jen mohou plnit.
LISTOPAD
A
ze snu byla najednou noční můra a já jsem Srdíčko opět ztratila. Tentokrát jsem
se nehroutila, nebyla v depresích- věřila jsem, že vše se zase zpraví,
protože už to tak jednou bylo. A ona ta víra opravdu k něčemu je lidi, sama
jsem se o tom přesvědčila.
Vrátil
se mi z Nového Zélandu můj milovaný kamarád – aby nám oznámil, že za
chvilku zase mizí pryč. No jo, jak jednou někdo pozná cestování, už ho to jen
tak nepustí.
A
jak to tak sleduju, tak ty poslední týdny jsou vždy naprosto zlomové – opět se
potvrdilo, že když člověk opravdu věří, sny se mu mohou plnit. Poslední týden
jsem strávila v růžovém oblaku, do kterého mě zahalil Srdíčko.
PROSINEC
Aneb
měsíc splněných snů, růžových obláčků, cukrové vaty a duhových jednorožců. A já
zjišťuji, že mám vedle sebe člověka, kterého opravdu miluji a jsem šťastná.
Až
do Vánoc jsem byla v práci a rozdávala radost – i když to šlo občas těžce,
protože někteří lidé jsou dementi a někteří šéfové taky. Ale všechno mi to
vykompenzoval poslední týden, který jsem strávila se svýma nejmilovanějšíma... Se všema dohromady!
A
co z celého mého roku vyplývá pro vás? Na začátku jsem nevěřila, že se
někdy dokážu znovu zamilovat. Na konci jsem zamilovaná až po uši a zcela
šťastná. Ačkoli byly týdny, ve kterých jsem si zoufala a byla na dně, tak poté
opět přišly dny plné slunce.
A
co je nejdůležitější – nikdy nemůžete tušit, která chvíle ve vašem životě je ta
zlomová. Proto přijímejte vše, co vám život dává, s otevřenou náručí.
To mě tohle shrnutí náhodou zajímá. ;)
OdpovědětVymazatI když je jasný, že pro člověka, který to píše, je to nejdůležitější. Taky si taková shrnutí ráda dělám, ale letos bych tam asi ani neměla moc co psát. :D
Maximálně to, že jsem zjistila, že můj přítel je debil a že jsem se zamilovala do jiného, pro mě nedostupného. Konec roku. :D
Snad ten letošní bude záživnější.
Ty jsi to měla ale taky "veselý". Nicméně je na tvém článku vidět, že asi každý, než potká lásku, si musí projít vším možným... a že nic není tak úplně "zadarmo". A hlavně, že taky trochu trvá, než se objeví ten, který za to stojí. Jsem ale moc ráda, že ti to vyšlo a teď jsi konečně šťastná! Doufám, že vám to vydrží. :)
Já se tedy taky pokusím opravdu věřit.. aby se mi sny začaly plnit...