čtvrtek 14. ledna 2016

2015




Dělat shrnutí předešlého roku až tři dny po Novém roce je trochu trapas.. Fajn, kousek článku jsem měla napsáno už tři dny po Novém roce.. Ale pak přišlo zkouškové a nějak nebylo, kdy to dopsat. Upřímně, nějakou dobu jsem přemýšlela, jestli vás vůbec zajímá, co jsem v tomhle roce prožila. Přece jen, jsem na téhle stránce anonymně a proto jsou tyhle „deníčkové“ záznamy trochu beze smyslu. Nakonec jsem si uvědomila, že to je fuk, že vás to prostě zajímat bude – a hlavně, zajímá to hlavně mě. Každý by si měl udělat rekapitulaci předešlého roku – a já bych to jinak, než na blogu, neudělala. Ačkoli se 14cti denním zpožděním.


LEDEN
Ten jsem strávila v marném pokusu zapomenout na jednoho Jacka, pomocí druhého. Neustále se u mě oba střídali a snažili se mi ukázat, že jsou pro mě ti praví. Nakonec jsem se rozhodla, že pro mě není pravý ani jeden a s oběma jsem se rozloučila- přičemž pouze jednoho jsem oplakala (už po sto dvacáté), protože právě v tomhle měsíci jsem si uvědomila, jak moc ho pořád miluji. Ale občas samotná láska prostě nestačí.

ÚNOR
Opět s velkýma nervama jsem ukončila zimní semestr a pustila se do letního, ve kterém mě čekalo psaní bakalářské práce.
Také se nám objevil v rodině nový přírůstek – bratr dostal papouška. Papoušek si zamiloval naši maměnku, která nesnáší zvířata.. a papoušek zase nesnáší bratra. Protože my nikdy nemůžeme mít normální zvíře, se kterým by bylo vše v pořádku.
Tenhle měsíc jsem se tak nějak prokousala bez partnera. Ačkoli jsem byla po několikátém rozchodu se stejným člověkem, strašně těžce jsem se z toho dostávala. Přišlo mi, že čím častěji se scházíme a rozcházíme, tím těžší to pro mě je. A proto jsem se rozhodla, že tentokrát to bude definitivní. Protože ještě jedno takové období a nevzpamatuju se vůbec.

BŘEZEN
Část tohoto měsíce proležela moje mamča v nemocnici, takže jsme měli všichni doma svých starostí nad hlavu.
Byl to taky měsíc docela hard core party, kdy jsem zase asi potřebovala vybouřit smutek z rozchodu. Nečekala jsem, že mi s tím pomůže náš bytový Kostík. A pro velký úspěch jsme si to zopakovali i v dalším měsíci – to kdybych chtěla být náhodou zase smutná.

DUBEN
V tomhle měsíci s Modroočkou opravdu pracujeme na naší bakalářce a kreslíme, až střepy lítají.
Také přišla zlomová událost tohoto roku – ačkoli tehdy jsem nemohla ani tušit, jak důležitá věc se stala – seznámila jsem se se Srdíčkem. S klukem, se kterým jsem se už několik měsíců potkávala na seminářích a který mě zaujal na první pohled, ačkoli to vůbec nebyl můj typ.

KVĚTEN
Na jaro se opět začaly rozjíždět výzkumy, takže jsem v průběhu května spojila příjemné s užitečným – školu, praxi a práci dohromady.
Měla bych odevzdávat bakalářku a státnicovat. Ale nezvládám ani jedno a tak se všichni museli smířit, že budu o rok prodlužovat.
Srdíčko se mi pomalu začíná dostávat pod kůži. Strávili jsme spolu jeden celý večer a já odcházela úplně mimo. Ten kluk byl tak strašně jiný a tak strašně úžasný.

ČERVEN
Měla jsem přednášku o svém oboru na základní škole a strašně mě to dostalo. Ty děti byly tak skvělé a hrozně mě nabily energií a já strašně litovala toho, že jsem nešla na pajdák po střední škole.
První polibek se Srdíčkem a sny se začínají plnit (?)

ČERVENEC
Měsíc, ve kterém někdo odešel a někdo se vrátil. Když jsem cítila, že ztrácím Srdíčko (ačkoli jsem ho vlastně nikdy neměla), objevil se opět Jack. A zase mi trochu zamotal hlavu. Nakonec jsem Srdíčko opravdu zcela ztratila.
Celý měsíc jsem strávila na praxi-práci a bylo to opravdu super. Udělala jsem si pouze 4denní pauzu na to, abych se mohla vyřádit na Masters of rock. Byla jsem tam první ročník úplně všechny dny od rána do večera a bylo to totálně dokonalé. Odcházela jsem a už ten večer jsem se těšila na příští rok.

SRPEN
Měsíc výzkumu a pokoušení se zapomenout na Srdíčko. Hodně jsem se začala bavit s člověkem, který se mi kdysi v prváku líbil a pak jsme se jen tak občas míjeli. Teď jsem trávila s Novým celý měsíc každý den a našla jsem konečně člověka, se kterým nemusím nic řešit a jen si užívat toho, že je mi s ním fajn.
Na konci měsíce to byl chaos. Užila jsem si s mou Nejmilovanější opět skvělý festival. A pak přišel týden, kdy jsem měla asi 4 rande za jeden týden- každý večer s někým jiným a pokaždé jsem přišla domů s pocitem „není to Srdíčko“.

ZÁŘÍ
Září jsme zahájily s mou Nejmilovanější v mém nejoblíbenějším státě – v Itálii a moc jsme si to, i přes všechny nepříjemnosti, užily! Jak jsem se vrátila, ještě jsem do konce měsíce chodila na praxi, ale zároveň jsem se začala pomalu připravovat na opětovný nástup do školy. Zároveň jsme se víc a víc sbližovali s Novým – ale pořád s vědomím, že láska jako trám z toho být nemůže, ani z jedné strany. No a na konci měsíce přišlo opětovné setkání se Srdíčkem – tváří v tvář. A bolelo to, bolelo.

ŘÍJEN
Najednou šlo vše ráz naráz. Z jednoho dne, kdy jsme se se Srdíčkem sotva pozdravili, jsme byli v neustálém kontaktu a líbali jsme se na diskotéce. Tohle byl opravdu měsíc, který jsem strávila v jeho přítomnosti a ve kterém jsem uvěřila, že sny se přece jen mohou plnit.

LISTOPAD
A ze snu byla najednou noční můra a já jsem Srdíčko opět ztratila. Tentokrát jsem se nehroutila, nebyla v depresích- věřila jsem, že vše se zase zpraví, protože už to tak jednou bylo. A ona ta víra opravdu k něčemu je lidi, sama jsem se o tom přesvědčila.
Vrátil se mi z Nového Zélandu můj milovaný kamarád – aby nám oznámil, že za chvilku zase mizí pryč. No jo, jak jednou někdo pozná cestování, už ho to jen tak nepustí.
A jak to tak sleduju, tak ty poslední týdny jsou vždy naprosto zlomové – opět se potvrdilo, že když člověk opravdu věří, sny se mu mohou plnit. Poslední týden jsem strávila v růžovém oblaku, do kterého mě zahalil Srdíčko.

PROSINEC
Aneb měsíc splněných snů, růžových obláčků, cukrové vaty a duhových jednorožců. A já zjišťuji, že mám vedle sebe člověka, kterého opravdu miluji a jsem šťastná.
Až do Vánoc jsem byla v práci a rozdávala radost – i když to šlo občas těžce, protože někteří lidé jsou dementi a někteří šéfové taky. Ale všechno mi to vykompenzoval poslední týden, který jsem strávila se svýma nejmilovanějšíma... Se všema dohromady!

A co z celého mého roku vyplývá pro vás? Na začátku jsem nevěřila, že se někdy dokážu znovu zamilovat. Na konci jsem zamilovaná až po uši a zcela šťastná. Ačkoli byly týdny, ve kterých jsem si zoufala a byla na dně, tak poté opět přišly dny plné slunce.
A co je nejdůležitější – nikdy nemůžete tušit, která chvíle ve vašem životě je ta zlomová. Proto přijímejte vše, co vám život dává, s otevřenou náručí.

1 komentář:

  1. To mě tohle shrnutí náhodou zajímá. ;)
    I když je jasný, že pro člověka, který to píše, je to nejdůležitější. Taky si taková shrnutí ráda dělám, ale letos bych tam asi ani neměla moc co psát. :D
    Maximálně to, že jsem zjistila, že můj přítel je debil a že jsem se zamilovala do jiného, pro mě nedostupného. Konec roku. :D
    Snad ten letošní bude záživnější.

    Ty jsi to měla ale taky "veselý". Nicméně je na tvém článku vidět, že asi každý, než potká lásku, si musí projít vším možným... a že nic není tak úplně "zadarmo". A hlavně, že taky trochu trvá, než se objeví ten, který za to stojí. Jsem ale moc ráda, že ti to vyšlo a teď jsi konečně šťastná! Doufám, že vám to vydrží. :)
    Já se tedy taky pokusím opravdu věřit.. aby se mi sny začaly plnit...

    OdpovědětVymazat