Přeskočit na hlavní obsah

Lost




Často stojím u velkého okna vedoucího do zahrady a dívám se ven.. Dívám se ven a zároveň sleduji svůj odraz. Ve skle vidím ten chaos, který se ve mně teď odehrává. Venku za okny je mírumilovná příroda, v okně mrtvý odraz člověka a uvnitř osoba bojující s vnitřními démony. Nevím, co dělat s budoucností, nevím, co se děje v přítomnosti.
Něco se ve mně zlomilo a já začala váhat nad tím, jestli jsem si zvolila správnou vysokou školu – ano, po 4 letech studia zjišťuji, že bych možná chtěla něco jiného. Nevím, zda je to tím, že se určitým způsobem mění má osobnost – což se ukázalo už před několika měsíci, kdy jsem zavrhla pro svá budoucí studia město, ve kterém jsem teď a zamilovala si jiné – strašně toužím jít do Prahy. Všude kolem už je to pro mě malé, potřebuji mít křídla, potřebuji se každý den procházet po jiné dokonalé části našeho hlavního města. Chytám se každé příležitosti, abych se tam mohla podívat, ačkoli ještě nedávno jsem tvrdila, že v Praze bych v životě nemohla žít! A teď nechci nic jiného.  A přesně tenhle zlom přišel před pár dny, i co se týče školy. Nejsem si jistá, jestli obor, který tak miluji, je pro mě ten pravý. Protože už teď vím, že se mu nechci naplno věnovat, že co se toho týče, tak chci skončit nanejvýš v muzeu – samozřejmě nejlépe v Národním muzeu – a na to by mi měl stačit i bakalář. Tudíž jsem usoudila, že prioritou číslo jedna se pro mě v tuhle chvíli stává pedagogická fakulta. Bude to pro mě vše 2x náročnější – jak se tam dostat, když budu muset dohnat vše, co se ostatní učili už na bakaláři, tak se tam potom udržet -  ze stejného důvodu – já nebudu mít bakaláře z pedagogické, jako většina.
„Zlato, a proč tě to tolik trápí?“ – „Protože já jsem vždy v životě věděla, co chci.. Teď to nevím a to mě děsí.“

Další obrovský zdroj mého chaosu je Cizinec. Ten, se kterým jsem prožila nejdokonalejší měsíc za posledních pár let, ten, který mi plní sny, ten, kterého miluji. Zároveň také člověk, který má možnost mi nejvíce ublížit – sama jsem mu tuhle možnost poskytla ve chvíli, kdy jsem mu do rukou vložila mé srdce. A on mi měl na oplátku dát své a nějakou dobu jsem si také myslela, že se tak opravdu stalo. Ovšem když už v to naplno věřím, vždy mi nakonec ukáže, že jeho srdce je za obrovskou nedobytnou hradbou – a já stále stojím před ní. Ačkoli šplhám po zteřelých lanech, která se pode mnou trhají, škrábu se nahoru, až mi dlaně krvácí, nevzdávám se, i když stále padám. Jenže všude kolem mě je jen krev a slzy a to, po čem toužím nejvíc, je stále tam hluboko uvnitř. Dochází mi síly, přesto pořád zkouším vyšplhat. Přitom by jen stačilo otevřít bránu a pustit mě dovnitř. Ale ta je stále zavřená.

Komentáře

  1. Mám takový pocit, že stejný problém řešil naprosto každý student našeho oboru - chci se tomu věnovat naplno a nebo chci dělat něco jiného? :) Vůbec se toho neboj, jen stojíš na křižovatce, která ti nabízí tolik možností... jen si udělej čas a zamysli se nad tím :)
    Co se týče tvého Cizince, neztrácej naději. Zatím ti dovoluje za tu hradbu jen nahlédnout... až se rozhodne, že tě za ni pustí úplně, potom to bude dokonalé :) Do té doby, pokud budeš potřebovat obvazy, kapesníčky, cokoliv, jsem tady :-*

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…