Přeskočit na hlavní obsah

Cizinec



Sklo se zablesklo
a na dně
Jsem viděl tančit tebe..
Všichni máme na tomhle světě vyměřený čas. Víme, že jednou zemřeme. Z užšího hlediska: víme, že máme jen určitý čas na vystudování vysoké školy (i když někteří si rádi tenhle čas protahují), vyměřený čas na možnost mít děti, čas na vybudování si kariéry, čas práce, než budeme moci odejít do důchodu.
Nikdy jsem čas z tohoto hlediska neřešila. Užívala jsem si věcí, které se dějí teď, nebo se těšila na ty, které přijdou a překousávala dobu, ve které se nic nedělo, jen abych se dostala do správné chvíle, kterou si budu zase užívat.
Teď už vím, že jsem měla vyměřený čas, který jsem mohla strávit se svou první obrovskou láskou – ten čas jsme velmi často zabíjeli nesmyslnými hádkami kvůli blbostem, tichou domácností. Kdybych tehdy věděla, že čas s ním jednou skončí, možná bych spoustu věcí hodila za hlavu a užívala si vše, co jsme prožívali. Nenene, není to plačtivý článek nad tragickým koncem mé první lásky, i když se to tak může zdát. Já totiž měla další vyměřený čas: kdy jsem měla potkat svou druhou velkou lásku. Doba, než jsem ji potkala, byla dlouhá, ale stálo to za to, to už jsem jednou někde psala.

Tvá vůně ve mně stále zůstává..
Když ale máme na vše vyměřený čas, kolik času mám teď? Až dokud nás smrt nerozdělí, nebo jsem čekala tak dlouho jen pro pár měsíců? A chtěla bych vůbec znát odpověď?

Můj přítel nikdy neměl vztah, který by trval déle, jak rok. Já měla takový, který trval šest let. Dokáže on mít opravdu dlouhotrvající vztah – a mám já právo ještě na nějaký další několikaletý pevný vztah? Trochu mě mrzí, že tenhle fakt o něm znám, protože díky tomu mi přijde, že chodím s časovanou bombou. Nikdy netuším, jestli náhodou v tuhle chvíli nevybuchne a nebude mému dokonalému snu konec. Jestli není nastavená jen na pár krásný chvil a když vyprší čas, tak udělá prostě bum a vše smete. Jenže tímhle přemýšlením bych mohla vše zničit – zničit hlavně období před výbuchem, které si musí člověk užít. A prostě být šťastný, nemyslet na to, co přijde. Třeba jsem já právě osobou, která dokáže přestřihnout ten správný drát a tahle bomba nikdy nevybouchne.
Štítky:

Komentáře

  1. Unknown5. února 2016 v 20:37

    opäť si to krásne napísala :) užívaj si to čo máš :)

    OdpovědětVymazat
  2. Dollie11. února 2016 v 14:31

    ďalší super článok, tie tvoje mi počas mojej pauzy chýbali asi najviac vždy sa v tvojích slovách nájdem až ma to niekedy udivuje. tým posledným odstavcom mi hovoríš z duše presne takto ja rozmýšľam keď prežívam niečo krásne.. čo ak to čoskoro skončí? čo robiť aby to neskončilo? dokážem to vôbec? to sú strachy ktoré prežívam vždy keď milujem, niekedy ma to až rozčuluje.

    Každopádne tebe to prajem, nech vám to drží nech prestrihneš ten správyn drôt :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...
10 komentářů
Další informace

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...
13 komentářů
Další informace

Jsi moje mrtvá touha

- Ale, došla jsem k závěru, že když jsme zatím neměly štěstí, tak na nás opravdu musí čekat někdo ještě lepší. - Přesně to si říkam já! I když je to teď těžké přijmout, protože mé srdce stále věří tomu, že to pravé štěstí jsem měla mít se Zarosteným. Ale mozek ho pořád přesvědčuje, že ne. A jak to časem přebolí, tak se srdce nechá přesvědčit. S polečně s Modroočkou jsme zahájily těžký boj - snažíme se mozkem přeprat naše srdce. Na to, aby mozek vítězil, je asi ještě brzy. Ale myslím, že malé vítězství se mu dostálo už tímhle. Že jsme si připustily, že nás čeká ještě mnohem něco lepšího, než bylo. Připomnělo mi to jeden citát, který jsem milovala po rozchodu se Záchranářem . "Představ si, jaké štěstí zažiješ s tím pravým, když i s těmi ostatními jsi byla na vrcholu blaha." A je to tak- strašně se těším na ty okamžiky, kdy budu vědět, že už nemůžu být šťastnější. Na to, až bude všechno nechutně růžové, jak psala Modroočko . Už teď mám za sebou spoustu krásně růžových ...
13 komentářů
Další informace