Přeskočit na hlavní obsah

Cizinec



Sklo se zablesklo
a na dně
Jsem viděl tančit tebe..
Všichni máme na tomhle světě vyměřený čas. Víme, že jednou zemřeme. Z užšího hlediska: víme, že máme jen určitý čas na vystudování vysoké školy (i když někteří si rádi tenhle čas protahují), vyměřený čas na možnost mít děti, čas na vybudování si kariéry, čas práce, než budeme moci odejít do důchodu.
Nikdy jsem čas z tohoto hlediska neřešila. Užívala jsem si věcí, které se dějí teď, nebo se těšila na ty, které přijdou a překousávala dobu, ve které se nic nedělo, jen abych se dostala do správné chvíle, kterou si budu zase užívat.
Teď už vím, že jsem měla vyměřený čas, který jsem mohla strávit se svou první obrovskou láskou – ten čas jsme velmi často zabíjeli nesmyslnými hádkami kvůli blbostem, tichou domácností. Kdybych tehdy věděla, že čas s ním jednou skončí, možná bych spoustu věcí hodila za hlavu a užívala si vše, co jsme prožívali. Nenene, není to plačtivý článek nad tragickým koncem mé první lásky, i když se to tak může zdát. Já totiž měla další vyměřený čas: kdy jsem měla potkat svou druhou velkou lásku. Doba, než jsem ji potkala, byla dlouhá, ale stálo to za to, to už jsem jednou někde psala.

Tvá vůně ve mně stále zůstává..
Když ale máme na vše vyměřený čas, kolik času mám teď? Až dokud nás smrt nerozdělí, nebo jsem čekala tak dlouho jen pro pár měsíců? A chtěla bych vůbec znát odpověď?

Můj přítel nikdy neměl vztah, který by trval déle, jak rok. Já měla takový, který trval šest let. Dokáže on mít opravdu dlouhotrvající vztah – a mám já právo ještě na nějaký další několikaletý pevný vztah? Trochu mě mrzí, že tenhle fakt o něm znám, protože díky tomu mi přijde, že chodím s časovanou bombou. Nikdy netuším, jestli náhodou v tuhle chvíli nevybuchne a nebude mému dokonalému snu konec. Jestli není nastavená jen na pár krásný chvil a když vyprší čas, tak udělá prostě bum a vše smete. Jenže tímhle přemýšlením bych mohla vše zničit – zničit hlavně období před výbuchem, které si musí člověk užít. A prostě být šťastný, nemyslet na to, co přijde. Třeba jsem já právě osobou, která dokáže přestřihnout ten správný drát a tahle bomba nikdy nevybouchne.

Komentáře

  1. opäť si to krásne napísala :) užívaj si to čo máš :)

    OdpovědětVymazat
  2. ďalší super článok, tie tvoje mi počas mojej pauzy chýbali asi najviac vždy sa v tvojích slovách nájdem až ma to niekedy udivuje. tým posledným odstavcom mi hovoríš z duše presne takto ja rozmýšľam keď prežívam niečo krásne.. čo ak to čoskoro skončí? čo robiť aby to neskončilo? dokážem to vôbec? to sú strachy ktoré prežívam vždy keď milujem, niekedy ma to až rozčuluje.

    Každopádne tebe to prajem, nech vám to drží nech prestrihneš ten správyn drôt :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…