Přeskočit na hlavní obsah

Napoleon a Josefína - Octave Aubry

Na Vánoce jsem dostala knížku z roku 1928, což byl pro mě zážitek. A ten byl ještě zdvojnásoben tím, že knížka byla román o mých oblíbencích - Napoleonovi a Josefíně Bonaparte.
Příběh pojednává o seznámení vlivné vicomtesy Beauharnais s bezvýznamným důstojníkem Napoleonem. Ten se do ní záhy zamiluje a vzhledem k tomu, že pochází z Korsiky, jeho láska je živočišná a vášnivá. Oproti tomu, Josefína pociťuje k Napoleonovi pouze určité sympatie, ovšem o lásku se z její strany nejedná. Přesto, po promluvě se svými vlivnými příteli, souhlasí se sňatkem s Napoleonem. Ten se hned po velmi nuzné svatbě vydává na své vysněné tažení do Itálie a ponechává Josefínu v Paříži, která se zde oddává radovánkám se svými milenci a na Napoleonovy láskyplné dopisy odpovídá jen velmi chladně.
Nakonec je nucena vydat se na cestu do Milána, kde na ni čeká již roztoužený manžel. Itálie ji přijme jako skutečnou královnu a Josefína si užívá komfortního paláce a pozornosti jak manžela, tak obyvatel Itálie. Nikomu zde nedochází, že generál Hypolite, který s ní přijel jako přítel, je ve skutečnosti její milenec.
Napoleon se s Josefínou následně vrací do Francie a i zde si začínají díky Napoleonovým úspěchům žít na vysoké noze. Dokud jej má Josefína po boku, chová se jako vzorná manželka. Ovšem ve chvíli, kdy odjíždí Napoleon na své další tažení do Egypta, opět obnovuje své staré románky s ostatními muži. Napoleonovi bratři už to dál nedokáží snášet a posílají do Egypta dopis, kde Napoleona o všem informují. Ten se na základě zdrcujícího zjištění o své milované Josefíně rozhodně pro rozvod.

Ačkoli byla knížka psána starým stylem, dobře se četla. I když možná se mi četla dobře, protože příběh Napoleona a Josefíny už mám dost zmáklý, je to asi stá knížka, co o nich čtu a taky jsem psala seminárku na tohle téma.
Co mi teda hodně vadilo bylo to, jak kniha skončila. Napoleon se sice s Josefínou v Egyptě rozhodl rozvést, ale ve skutečnosti to tak nedopadlo, zůstali manželé a Josefína se do něj poté i zamilovala. V druhé fázi jejich vztahu to byl Napoleon, kdo podváděl a kdo se nakonec jejich vztah ukončil. Budu tedy věřit, že někde na světě existuje ještě pokračování téhle knihy a vše tam dopadne tak, jak opravu dopadlo.

Komentáře

  1. Tak to pro tebe musel být nejlepší dárek! :) Já dostala k Vánocům od mamky taky román, je z dob anglické kolonizace :)

    OdpovědětVymazat
  2. Historie mě nikdy moc nebrala, ale tvoje pojetí je super. konečně vím, jak to bylo s tím Napoleonem... Píšeš moc pěkně poutavé články...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji :)
      Kdyby jsi někdy chtěl vědět něco o Napoleonovi, klidně se na mě obrať :D já jsem odborník :D

      Vymazat
  3. Ona jedna knížka tvrdí tohle, druhá zas tamto, Napoleon pro nás sice není taková hádanka, ale i tak opatrně s fakty. :)

    Kdysi jsem četl názor, že poslední vlivná žena byla Napoleona matka. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak :)
      Na tom je taky velký kus pravdy. Napoleon svou rodinu miloval a byl vychováván k obrovské úctě k matce a nikdy by neudělal nic, s čím by absolutně zásadně nesouhlasila (i když nejdříve tajně a poté okatě nesouhlasila hlavně s Josefínou)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...

Pokud Ti žena dá klíč od svého srdce, nepodceňuj to. Zitra by totiž klidně mohla vyměnit zámek.

J á bych strašně chtěla člověka, který mě bude mít rád, udělá pro mě všechno, budu s ním šťastná.. A já jsem ho kdysi potkala.. A najednou jsem ho nechtěla, najednou pro mě byl až moc hodný, milý.. otravný .. A proto často přemýšlím nad jedním faktem: Ženy s oblibou prohlašují, že chtějí muže, který se jim bude oddaně věnovat - milence, přítele nebo sobě rovného. Ale jakmile někoho takového mají, všechno zahodí kvůli prvnímu muži, který s nimi jedná jako s kusem hadru, je jedno, co jim dělá, pořád se k němu vracejí pro další dávku.. Naprosto se v tom vidím.. Opravdu my ženy potřebujem ty "hajzlíky", abychom se cítily spokojené? P okud ano, jsme tak trochu masochistky. Stále mi vrtá hlavou, jestli jsem tehdy nezahodila své štěstí. Na začátku října jsem poznala Vojáka, se kterým jsem se měla opravdu hezky. Po našem prvním rande jsem šla domů se srdíčkama kolem hlavy a těšila se na další. Hned po dalším rande zůstal na noc.. Byl chytrý, vtipný, hezký, dobře zajištěný, byl...