Přeskočit na hlavní obsah

Ona hledá toho pravého

Jsem magor přes nakupování oblečení.. Možná už můj stav spěje k nějaké nemoci, protože každou chvilku musím mít něco nového - zas nadruhou stranu, jsem správná ženská. Velká část mých nákupů ale probíhá následovně - přijdu do obchodu, chvilku tam jen tak brouzdám a pak mi něco padne do oka.. Tak si to vezmu do kabinky v naději, že se mi to na sobě nebude líbit a nebudu potřebovat utrácet.. Většinou usoudím, že ačkoli daná látka vypadá dobře i na mně, vlastě ji nepotřebuji a vrátím ji zpět - co kdyby se někde objevilo ještě něco lepšího.. Poté jedu domů.. A pokud se mi stane, že některý další den si řeknu "teď by se mi hodila ta halenka, co jsem si zkoušela" / "ty kraťase, co jsem si zkoušela by se dobře hodily k takovému triku" / "ty boty by byly pro dnešní den ideální" - nebo prostě na danou věc myslím před spaním, o pár dní později se do obchodu vrátím a koupím si to.. Protože vím, že když na tu věc často myslím, tak mě něčím zaujala a nadchla a prostě ji musím mít, stůj co stůj!

Ty se pro někoho vždy hrozně rychle nadchneš, básníš o něm, jsi celá unešená.. ale stejně rychle to nadšení zase opadne.
Zjistila jsem, že takhle to v poslední době nemám jen s oblečením.. Na stejném principu fungují i všechny mé vztahy a nevztahy. Tolikrát jsem se už pro někoho nadchla, představovala jsem si, že tohle je konečně už ten, se kterým budu spokojená, div jsem nestrojila svatbu. No dobře, v duchu to dělám velmi často a skoro s každým. Snažila jsem se vždy hlavně dostat do bodu, kdy se tomu něčemu mezi námi bude říkat vztah - byla jsem nadšená z každého kroku, který k tomu vedl.. A po určité době, kdy to začalo vypadat, že to vztah je, mě to nějak přestalo lákat a bavit.. Přesně tak, jak to mívám s každým nový trikem - strašně ho chci celou dobu, co je v obchodě, ale jak ho mám doma, tak je to jen další triko ve skříni. Stejně tak je to s chlapama - když jsou na ulici, ve škole, v baru, jsou to ti dokonalí, které musím mít a bez kterých bych nemohla žít. A jak mám pak nějakého doma, tak je to jen další do sbírky, který se chytil.. Přesto ale žádný happy end.

Asi jsem se po roce a půl dostala do bodu, kdy bude lepší, když budu chvilku sama. Od doby, co jsme se rozešli s Ignorantem, jsem pořád měla nějaký románek - buď po několikáté s ním a nebo v pauzách s někým jiným.. Za celou dobu jsem nebyla delší čas sama a asi je to potřeba. S nakupováním nepřestanu, ale s těma chlapama bych to mohla zkusit. Jenže mě tak baví ty počátěční pocity radosti a štěstí z dobře vykonané práce.. Ovšem je tady samozřejmě jedno velké ALE! Kdyby se stal největší zázrak na světě a chytil se ten, pro kterého jsem nadšená teď, tak celý můj stav STOP CHLAPŮM ruším!

Komentáře

  1. Chlapi jsou na nic, zato lesbičky!

    OdpovědětVymazat
  2. Já myslím, že sis v podstatě odpověděla sama. Tvoje osobnost se brání delšímu vztahu, tak to neřeš a buď chvíli sama (jestli to vydržíš, tedy). Já myslím, že to jde i na vrub tvému mládí, potřebuješ si ujasnit o jaký druh muže máš vlastně zájem a tak...navíc, jestli máš po rozchodu a to s mužem, ke kterému se několikrát vrátila, tak musíš v hlavě zákonitě zmatek...

    OdpovědětVymazat
  3. V první řadě bych se chtěla omluvit, že jsem tu strašně dlouho nebyla - měla jsem toho teď až nad hlavu, ale už jsem zpátky! :)
    A k tvému článku... být nějakou dobu single jen a jen doporučuju! Já za poslední rok strašně "rozkvetla" (říká moje okolí :D ) a navíc se říká, že to nejlepší přijde v době, kdy to člověk nejméně čeká! :) Dalo mi to prostor si odpočinout, věnovat se sama sobě, dělat to, co jsem chtěla. Urovnala jsem si myšlenky a přišla na to, co od života, potažmo partnera očekávám... Ale samozřejmě. když přijde TEN chlap, tak je to zase všechno jinak... ale moc ti držím palce!

    OdpovědětVymazat
  4. Kdybys byla chvíli sama, třeba by to vážně pomohlo, utřídila by sis myšlenky, neřešila chvíli chlapi, nezažívala stále dokola ty pocity (na začátku sice krásný, ale pak?)... No, na druhou stranu je tady ta otázka, jestli se to dá vydržet. :)
    Protože co kdyby náhodou zrovna ten další byl ten pravý? :D
    Já to nedala nikdy. S přítelem jsem teď tři roky, ale ty čtyři předtím jsem nebyla nikdy vyloženě sama. Vždycky jsem někoho měla cca na rok, ale v mezipauzách další a další... a přesně ty pocity, jaký popisuješ. Několikrát jsem se i opravdu zamilovala, o to hůř. :D Ty konce bývaly vždycky na nic. Teď zpětně tak 3/4 kluků lituji. :D Kdybych s nima nebyla, udělala bych líp. Jen 1/4 nelituji, protože k těm jsem alespoň něco cítila. :))
    Držím palce, aby jsi byla spokojená, ať už se rozhodneš jakkoliv. ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že je fajn zkusit být nějakou dobu sama, i když to třeba bude lákat :-D Mě se to u chlapů naštěstí nestává, no u toho oblečení (takový srovnávání chlapů s oblečením :-D) skoro pokaždé mě ta daná věc za chvíli omrzí :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Great photo:)
    Wish the text is in English :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě