Přeskočit na hlavní obsah

Věř, že můžeš, a jsi rázem na půli cesty k cíli

Už od malička jsem byla snílek. Praktiky své fantazie jsem často uplatňovala na idolech opačného pohlaví. Myslím, že to začalo někdy ve dvanácti kdy jsem poprvé viděla Pána Prstenů a neustále si představovala, že se setkám s Legolasem, který mě odnese do elfí říše. Jaké zklamání nastalo, když jsem zjistila, že Legolas neexistuje, místo něj zde přebývá pouze nějaký Oralndo Bloom. No co, od čeho jsou sny - Orlando může mít bratra Legolase, který si pro mě přijede a odnese ... Tahle má úchylka pokračovala Billem z Tokio Hotel, se kterým jsem se samozřejmě měla také jednou setkat a prožít s ním šťastný život. Nojo, už od malička jsem nebyla žádný troškař a sahala jsem vysoko. Poté jsem takhle fungovala i nadále (ovšem už s klukama žijícíma kolem mě), až dokud jsem nepotkala Trapiče - s tím se mi začaly všechny dokonalé sny plnit. Ať už to s tím dopadlo jakkoli, jedno musím podotknout - vše, co jsem si do té doby vysnila, se mi s ním splnilo. To ale neznamená, že jsem snít přestala - ba naopak, byla jsem ve svých tužbách a snách čím dál odvážnější.. Pravdou je, že Trapič mě od toho nijak neodrazoval, nevědomky mě v tom spíše podporoval - když jsem snila o společném bydlení, jal se na netu vybírat byt.. Když jsem se rozhodovala, kde se budem brát, nebál se o tom se mnou diskutovat.. Občas, když to s námi bylo nahnuté, představovala jsem si, že se rozejdeme, ale nakonec se k sobě zase vrátíme- přece se milujem. A pak najednou byly všechny mé sny jednorázově bez milosti utnuty! Teda až na představu, že se rozejdeme, ta se splnila. A můžu říct jedno - tak jak všechny splněné sny byly 2x nádhernější než představy, tak tohle bylo 100x horší, než mě mohlo napadnout.
A jak jsem se zachránila od toho, aby mě ta vnitřní hrůza navždy nesežrala? Zase jsem utekla do říše snů. Nevyšlo to? No co, tohle zřejmě nebyl ten pravý, ten se teprve ukáže a s ním bude vše ještě mnohem lepší, než to bylo do teď. Přijde někdo, kdo mě bude opravdu milovat a bez koho nebudu moci žít.. Tyhle sny mi ale nevydržely moc dlouho, protože nastala zbrklá realita. Celý následující rok se toho dělo tolik, že jsem neměla čas snít. A hlavně jsem si snít zakazovala, protože člověk se pak moc upíná na fantazii a realitou je zklamaný. Taky jsem zjistila, že kdykoli jsem se odvážila zase fantazírovat, zahrnout svého aktuálního idola do některých mých představ, nastal bod zlomu, kdy se vše nějakým způsobem podělalo. A tak jsem tuhle obvyklou činnost ze svého života vytěsnila.
Ale před pár týdny jsem skončila se všemi chlapy, protože jsem zjistila, že asi potřebuju řádnou dovolenou! Nemůžu skákat z jednoho románku do druhého a čekat, že se z něj vyklube něco víc, když to zatím vlastně ani nechci, protože mé srdce je stále ještě strašně pochroumané a bolavé. A kromě klidu a samoty jsem si naordinovala také ještě jednu léčebnou kúru - SNĚNÍ.. Protože věřím, že jak nadejde ten správný čas, mé sny se opět stanou skutečností.

P.S. Tenhle článek měl být původně uplně o něčem jiném.. Ale nějak jsem psala a psala, až jsem se dostala na konec...
Ale o původní záměr nezůstanete ochuzeni ten si nechám na jindy. Jen budu muset vymyslet nový začátek - což nesnáším, protože jen první věty ukáží kvalitu zbylé slátaniny.

Komentáře

  1. Co víme, třeba se jednou ukáže, že sny jsou jedinou realitou, kterou máme, a domnělá realita je pouhým zlým přeludem... ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. y vieš že týmto článkom mi práve vidíš do duše ... tiež som snílek, vždy som bola a aj napriek všetkému čo sa mi v mojich snoch nevydarilo ním pravdepodobne vždy budem .. hlavne čo sa vzťahov týka, lebo verím že ten pravý na mňa niekde čaká a už sa neviem dočkať :) raz som čítala jeden citát ktorý mi ostal v pameti: mysli na to aká šťastná budeš s tým pravým keď už s tým nepravím si bola nad hranicami šťastia ... tiež som si včera uvedomila že budem potrebovať pauzu lebo som nedávno spoznala a začala sa stretávať s jedným fajn chlapcom ale tie moje boľavé spomienky na predchádzajúci vzťah tu ešte vždy sú a preto do toho nemôžem hneď skočiť nanovo som zástankyňa toho že pokiaľ človek nie je vyrovnaný a šťastný sam zo sebou nemôže si byť istý či si toho druhého k sebe vyberá kvoli laske alebo kvoli samote .. tak uvidíme ako to s námi nakoniec skonči :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, přesně takto jsem to měla ja.. hned po rozchodě jsem se vždy vrhla do nového vztahu - ti kluci byli hodní, krásní, pozorní... ale pak jsem zjistila, že můžou být jakcí chcou, ještě na ně nejsem připravená ;) takže asi je opravdu na čase být chvilku sám i když to mužské objetí občas chybí :( ale nadruhou stranu, člověk nemusí řešit partnerské problémy (hledejme hlavně pozitiva:D)..
      A ten citát je naprosto úžasný!!

      Vymazat
  3. Chlapi jsou zmr**, radši buď s holkou. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jako bych četla vlastní myšlenky! Jsem snílek, tak velký, že jsem si schopná vysnít cokoliv. Jsem romantik. Utápím se v romantických představách, které mají se skutečností pramálo společného. Už od svého mládí toužím po tom, že jednou příjdu domů a u dveří bude obrovská kytice růží - od něj (ať už je tím někým kdokoliv - časy se mění a muži v mém životě taky). Toužím, že vkročím do baru - potkám ho a on okouzlen mým šarmem si uvědomí, že se mnou vlastně chce být. Celý život si ve své hlavě vytvářím určité představy a sny, ale když jde o realitu, domýšlím si jenom ty nejkatastrofálnější scénáře (které se ale naplňují daleko častěji, než to, co si vysním:(
    ...//Instantní krása//...

    OdpovědětVymazat
  5. Moc krásný článek!!! :-)) S romatikou souhlasím, i já jsem taková :D

    OdpovědětVymazat
  6. Udělala jsi dobře, chlapi jen vysávají energii a raději si užívej volnosti dokud to jde. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Nádherně napsané, romantika je i moje slabá stránka. Jen..., čím jsem starší, tím víc je jakoby lidem na obtíž!:-( Dokonce jsem na ní už 2x doplatila. Ale věřit se v ní má, je krásná, tak proč jí kvůli někomu jinému pohřbít?

    OdpovědětVymazat
  8. Jo, taky jsem měla své vysněné herce, zpěváky a od 10 let prince Harryho :D Měla jsem v hlavě ideál a všechny kluky jsem s tím svým ideálem srovnávala. Největší blbost na světě! Ale na to si člověk musí přijít sám, i třeba v těch 20. Každopádně snění není špatné, je to takový malý únik od reality, který je vždy potřeba! :)
    Užívej single života!

    OdpovědětVymazat
  9. Ooooo ja som bola do Aragorna a Toma Kaulitza :D To by sme si ich pekne podelili. Neviem či nie je fakt najlepšie v jednej chvíli sa na všetko vykašľat a nechať čas nech plynie...byť sama má niektoré skvelé výhody :)

    OdpovědětVymazat
  10. Já tak nějak ty svoje sny od reality odděluji, sním moc ráda a pořád, a je mou velikou zálibou odbíhat od reality, ale funguje to jako dva oddělené světy, které ani nechci propojit.

    OdpovědětVymazat
  11. Taky jsem byla od malička snílek... ale zdá se mi, že čím jsem starší.... tím sním míň. Realita totiž bývá často naprosto jiná a člověk je opravdu potom zbytečně zklamaný.
    Čas od času je ale takový únik z reality fajn. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Chvilkama si připadám, jak kdybych četla své myšlenky.. krásně napsáno

    PS: U mě na blogu práve probíhá GIVEAWAY!:)
    www.lovies47.cz

    OdpovědětVymazat
  13. Jsem nenapravitelný snílek... věřím... já věřím...
    ... krásně si to napsala, klobouk dolů :)

    OdpovědětVymazat
  14. Poslední dobou mám pocit, že sny by se měly trochu svazovat. Dopřát si je jen občas, asi jako zákusek ke kafi, ale být nohama na zemi. Snít je dobré, protože nás udržuje v naději - ale jenom snít, je špatné, protože tohle nás odvádí od skutečného života.
    Nechci tady s tím komentářem působit jako moralistka, myslím, že sis toho "užila" víc než bys chtěla, jen jsem napsala svůj názor.
    Přesto všechno ti přeji, aby tvé sny nezmizely, neztratily se, ani nebyly rozbity někým jiným.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na