Přeskočit na hlavní obsah

Parfém, příběh vraha - Patrick Süskind





Jean-Baptiste Grenoulle je člověk s nejvyvinutějším čichem na světě. Na svět se už od narození nedívá očima, ale svým nosem. Jednoho dne k němu, skrz odporný zápach Paříže, pronikne nejkrásnější vůně, jakou kdy cítil. A když jde za pachem zjistí, že vůně patří rusovlasému děvčeti prodávajícímu mirabelky. Bez sebemenší pohnutky ji zabije a pak si co nepřesněji uchovává její úžasnou vůni v paměti. A od toho dne je jeho záměr jasný - musí vynalézt nejdokonalejší parfém na světě. Ale žádný parfém z květů nebo jiných plodů nebude ten nejlepší - ten musí vzniknout smícháním dokonalých vůní mladých pann. A tak začne Grenoulle systematicky vraždit nádherná děvčata, aniž by kdokoli přišel na pachatele - protože ačkoli on cítí všechno, svůj osobní pach nikdy neměl. A proto si pro sebe míchá parfémy, které ostatním voní jako nevinnost, zloba, láska.. A podle toho se k němu lidé chovají, aniž by dokázali pochopit proč. Nikoho nikdy nenapadne, že čichové smysly jsou pro člověka tak důležité.
Ovšem jednoho dne je Jean dopaden a odsouzen k popravě. To už je mu ovšem jedno, protože 25. dívka, kterou zabil, byla tou nejkrásnější. Kvůli Lauře tohle vše začalo a její smrtí to skončilo. Ve chvíli, kdy přijede na popraviště a tisíce lidí, kteří volali po jeho smrti, ucítí tu božskou vůni, dostanou se do agonie, při které věří, že spatřili anděla. Jean je zproštěn vinny a všemi milován. On se ovšem odebere na místo, na kterém se narodil, kde se také rozhodne zemřít. Protože jeho existence na tomhle světě, mezi lidmi, kteří se mu tak hnusí, je už naprosto zbytečná.

Příběh vraha je můj nejoblíbenější film, takže když jsem objevila tuhle knihu, neváhala jsem si ji z knihovny donést domů. Je skoro stejná, jako film, možná že film se mi líbil i o něco více, protože Ben, jenž hrál hlavního hrdinu, byl naprosto úžasně úchylný a svou roli zvládl bravurně! Každopadně, kniha je také úžasná, o tom žádná. A přirovnání autora P. Süskinda k E. A. Poeovi je naprosto trefné. Možná proto ten příběh tak zbožňuji!

Komentáře

  1. Děj tohoto filmu zní skvěle! Už delší dobu se chystám, že si ho stáhnu a podívám se na něj... a teď jsi mě na něj ještě víc navnadila. :D Takže využiju toho, že mám v září ještě poměrně dost volnýho času a zkouknu ho! :)

    OdpovědětVymazat
  2. viem isto že si o filme už písala a že ma už vtedy zaujal ale nikde na nete som ho nenašla ale teraz už musiiiiiim! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Film jsem viděla několikrát, je vážně úžasný! Zajímavý originální děj a pro mě rozhodně smutný konec. Asi si přečtu i knížku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Film i kniha jsou dokonalé!!!!
    Krásný den...Kat....

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...