Přeskočit na hlavní obsah

Parfém, příběh vraha - Patrick Süskind





Jean-Baptiste Grenoulle je člověk s nejvyvinutějším čichem na světě. Na svět se už od narození nedívá očima, ale svým nosem. Jednoho dne k němu, skrz odporný zápach Paříže, pronikne nejkrásnější vůně, jakou kdy cítil. A když jde za pachem zjistí, že vůně patří rusovlasému děvčeti prodávajícímu mirabelky. Bez sebemenší pohnutky ji zabije a pak si co nepřesněji uchovává její úžasnou vůni v paměti. A od toho dne je jeho záměr jasný - musí vynalézt nejdokonalejší parfém na světě. Ale žádný parfém z květů nebo jiných plodů nebude ten nejlepší - ten musí vzniknout smícháním dokonalých vůní mladých pann. A tak začne Grenoulle systematicky vraždit nádherná děvčata, aniž by kdokoli přišel na pachatele - protože ačkoli on cítí všechno, svůj osobní pach nikdy neměl. A proto si pro sebe míchá parfémy, které ostatním voní jako nevinnost, zloba, láska.. A podle toho se k němu lidé chovají, aniž by dokázali pochopit proč. Nikoho nikdy nenapadne, že čichové smysly jsou pro člověka tak důležité.
Ovšem jednoho dne je Jean dopaden a odsouzen k popravě. To už je mu ovšem jedno, protože 25. dívka, kterou zabil, byla tou nejkrásnější. Kvůli Lauře tohle vše začalo a její smrtí to skončilo. Ve chvíli, kdy přijede na popraviště a tisíce lidí, kteří volali po jeho smrti, ucítí tu božskou vůni, dostanou se do agonie, při které věří, že spatřili anděla. Jean je zproštěn vinny a všemi milován. On se ovšem odebere na místo, na kterém se narodil, kde se také rozhodne zemřít. Protože jeho existence na tomhle světě, mezi lidmi, kteří se mu tak hnusí, je už naprosto zbytečná.

Příběh vraha je můj nejoblíbenější film, takže když jsem objevila tuhle knihu, neváhala jsem si ji z knihovny donést domů. Je skoro stejná, jako film, možná že film se mi líbil i o něco více, protože Ben, jenž hrál hlavního hrdinu, byl naprosto úžasně úchylný a svou roli zvládl bravurně! Každopadně, kniha je také úžasná, o tom žádná. A přirovnání autora P. Süskinda k E. A. Poeovi je naprosto trefné. Možná proto ten příběh tak zbožňuji!

Komentáře

  1. Děj tohoto filmu zní skvěle! Už delší dobu se chystám, že si ho stáhnu a podívám se na něj... a teď jsi mě na něj ještě víc navnadila. :D Takže využiju toho, že mám v září ještě poměrně dost volnýho času a zkouknu ho! :)

    OdpovědětVymazat
  2. viem isto že si o filme už písala a že ma už vtedy zaujal ale nikde na nete som ho nenašla ale teraz už musiiiiiim! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Film by měl být normálně na Uložto :)

      Vymazat
  3. Film jsem viděla několikrát, je vážně úžasný! Zajímavý originální děj a pro mě rozhodně smutný konec. Asi si přečtu i knížku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Film i kniha jsou dokonalé!!!!
    Krásný den...Kat....

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…