Přeskočit na hlavní obsah

"Svatby jsou hloupost. Lidé by se neměli párovat na celý život.."


 
Už ve chvíli, kdy jsem začala chápat pojmy nevěsta, ženich, svatba, šaty.., jsem věděla, že jsem se narodila pro tento slavný den. Pro den, kdy se probudím a budu vědět, že se můžu obléct do nejkrásnějších svatebních šatů, dát na hlavu korunku a být pro jednou oficiálně princeznou a hlavní postavou planety. Už tolik let sama sebe vidím kráčet uličkou k oltáři a užívám si ty obdivné pohledy okolí, kterým vévodí pohled muže u oltáře. A jak vlastně ten muž vypadá?
V průběhu asi deseti let se mé představy o ideální svatbě měnily. Jednou jsem chtěla být růžová cukrkandlová princezna, podruhé jsem chtěla mít černé šaty a vytetované svatební prstýnky, následně jsem přešla k šatům s peříčky.. Teď chci být prostě jen nadpozemsky krásná. A to budu jen v jednom jediném případě - že budu šťastná a budu vědět, že u oltáře na mě čeká ten pravý. Ale jak poznám, že je to on, když i jeho podoba se v průběhu let měnila, stejně jako mé šaty?
Jen jednou v životě jsem opravdu cítila, že vedle mě stojí ten pravý, se kterým bych byla nadpozemsky krásná. Ale on si odešel stoupnout k jinému oltáři. Šel udělat jinou princeznu nadpozemsky krásnou. Tak jak mám vědět, že u mého oltáře teď stojí ten pravý?
Vždy jsem se zaměřovala přímo na ten den. Den, kdy musí být všechno tak dokonalé, až to bolí. Ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co přijde po tom dni. Až se z mého prince od oltáře stane obyčejný člověk, který může pochybovat a dělat chyby. Záleží v takových chvílich na tom přeslazeném dni? V takových chvílích záleží na lásce, která vás do kostela dovedla. A jen díky ní bude princezna opravdu nadpozemsky krásná bytost, princ bude opravdu ten pravý a život bude pohádkou.
V dnešní době už není lehké věřit v pohádky. Ale já věřím v nejkrásnější dny života, které bychom bez pohádek neprožívali.



Komentáře

  1. kraaasne a ten záver si úplne vystihla :) ja neviem síce ako si predstavujem svoju svadbu snov ale najviac zo všetkého sa teším na JEHO úsmev keď ma uvidí prichádzať a na to áno .... ja milujem svadby a dúfam a verím tomu že pokiaľ si správne vyberieš až po svadbe začína tá skutočná rozprávka :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…