Domácí léčba

Denno denně obdivuji svou mamku, že má natolik pevné nervy, aby dokázala pracovat ve zdravotnictví. Všichni dobře víme, jací umí být lidé kolem magoři. A začala jsem ji obdivovat ještě 2x víc od té doby, co byl v nemocnici můj děda.. Ji a plno dalších doktorů a zdravotních sester.
Můj děda je typ chlapa, který má vždy pravdu.. No, takže je to vlastně normální chlap. A čím je starší, tím větší tu pravdu má. Za svůj život dokázal zvládnout kuchařinu, veterinu, strojařinu, učitelštinu, právničinu, stavařinu.. - díky bohu, do tajů mého oboru ještě nestihl proniknout. Jediné, co o tom ví je to, že je mi to vlastně do budoucna uplně k ničemu.. A teď nedávno se z něj stal dokonce doktor.
Bolelo ho srdce a začal špatně dýchat. Naštěstí je, narozdíl od mého taťky, jeden z těch rozumnějších a když něco není v pořádku, navštíví doktora. Ten mu udělal testy a poslal jej lehnout do nemocnice, protože jeho srdce z 60% nepracovalo. Musel tam být na dietě, jíst prášky, které mu dávali a nesměl kouřit. A jak to tak v nemocnici většinou bývá, měl na pokoji i dalšího pacienta - samozřejmě hrozného a strašného. Důvod jeho příšernosti už jsem radši zapomněla, jistě to bylo něco velmi vážného. Děda by si jen tak na lecjakou blbinu nestěžoval. Jídlo bylo studené a pořád to samé. Prášky mu stejně nikdy nezaberou a nepomůžou. A cigarety jemu pomáhají se vyléčit. Ano, můj děda je zvláštní druh a jediný na Zemi - toho jediného cigarety nezabíjí, ale léčí ho - už ho vyléčily i z cukrovky!
Takže po třech dnech se rozhodl, že je v nemocnici uplně zbytečně a chtěl odejít. Celá má rodina i doktoři se sestřičkama mu vysvětlovali, že tam musí ležet aspoň týden, jinak to podávání prášků je uplně zbytečné.. Nee, ono je to zbytečné i po týdnu, děda stejně nemůže dýchat!! "To proto, že vám ještě nezabírají ty prášky, které zaberou po týdnu. Proto tady s náma musíte ležet - a ležet, ne chodit po chodbách a řvát na uklizečky!!" snažila se ho přesvědčit sestřička, která tomu samozřejme prdinec rozumněla a beztak to byla jen převlečená uklizečka, na kterou včera křičel, jak špatně tu chodbu umývá.. On tam prostě vydrží už jen dva dny a víc po něm chtít nemůžou - pokud prášky nezaberou hned, nemůžou zabrat ani po týdnu.
Samozřejmě, bez cigaret už další dny ani ránu. Obvolával celou naši rodinu, kdo mu je tam jako donese.. A nevěřili byste, kdo to nakonec byl. Jeho nejlepší kamarád, můj druhý děda, který tam celé nemocnici šéfuje. Ten jediný mu měl říct "Tak heleď se, v nemocnici se nekouří, máš slabé srdce, budeš tady ležet a všechny poslouchat!" Ale to bych nemohla mít dědečky z jednoho těsta, pěkně mu tam ty žvára dovezl a myslim mu ještě podpaloval.
Jak se dalo čekat, nikdo dědu nepřesvědčil, aby v nemocnici zůstal týden. Po pěti dnech odcházel se slovy, že do nemocnice jej dovezou příště až do chladícího boxu. Je mi jasné, že všechny sesty a doktoři jej šli odprovodit a zamávat mu s přáním, aby se tenhle paciten už nikdy nevracel - a pokud ano, tak opravdu jen do mražáku. Ani jsem mu nestihla říct, aby se šel podívat na jiná oddělení za sestrama, které by potřebovaly seřvat. Tak krátce tam byl.
Od doktora měl napsáno, že veškeré práce doma má dělat "svým vlastním tempem", které je, od toho osudného papíru, šnečí.
A nakonec opravdu pomohla domácí léčba. Babičce se pokazil sporák a děda se ho snažil spravit. Obor opravář má samozřejmě taky zmáklý a proto v tom nebyl žádný problém. Ovšem děda zapomněl na to, že tam probíjí elektrický proud. A dostal pořádnou šlupku. Dle všeho mu tenhle domácí elektrošok pomohl více, než ty, co mu dávali v nemocnici - za pár dní šel na kontrolu k doktorovi, který zjistil, že srdce má naprosto v pořádku!
A aby pokažený sporák vykonal hned dvě dobře odvedené práce - babička se děsí holiče, chystá se k němu vždy aspoň rok, než dostane odvahu. Chvíli před tím, než měla přijít osudová návštěva, babička musela vyzkoušet, jak dobře děda sporák zpravil. Tak dlouho se nad ním nakláněla, až jí uhořelo pár vlasů. A holič se mohl odložit na dalších pár týdnů.
Jaké z toho plyne ponaučení? Naši prarodičové jistě naprosto skvěle zvládají domácí léčbu - jedni moji dědáčci na to používají bylinky; druzí dědáčci cigarety, křik a sporák.