Přeskočit na hlavní obsah

Domácí léčba


Denno denně obdivuji svou mamku, že má natolik pevné nervy, aby dokázala pracovat ve zdravotnictví. Všichni dobře víme, jací umí být lidé kolem magoři. A začala jsem ji obdivovat ještě 2x víc od té doby, co byl v nemocnici můj děda.. Ji a plno dalších doktorů a zdravotních sester.
Můj děda je typ chlapa, který má vždy pravdu.. No, takže je to vlastně normální chlap. A čím je starší, tím větší tu pravdu má. Za svůj život dokázal zvládnout kuchařinu, veterinu, strojařinu, učitelštinu, právničinu, stavařinu.. - díky bohu, do tajů mého oboru ještě nestihl proniknout. Jediné, co o tom ví je to, že je mi to vlastně do budoucna uplně k ničemu.. A teď nedávno se z něj stal dokonce doktor.
Bolelo ho srdce a začal špatně dýchat. Naštěstí je, narozdíl od mého taťky, jeden z těch rozumnějších a když něco není v pořádku, navštíví doktora. Ten mu udělal testy a poslal jej lehnout do nemocnice, protože jeho srdce z 60% nepracovalo. Musel tam být na dietě, jíst prášky, které mu dávali a nesměl kouřit. A jak to tak v nemocnici většinou bývá, měl na pokoji i dalšího pacienta - samozřejmě hrozného a strašného. Důvod jeho příšernosti už jsem radši zapomněla, jistě to bylo něco velmi vážného. Děda by si jen tak na lecjakou blbinu nestěžoval. Jídlo bylo studené a pořád to samé. Prášky mu stejně nikdy nezaberou a nepomůžou. A cigarety jemu pomáhají se vyléčit. Ano, můj děda je zvláštní druh a jediný na Zemi - toho jediného cigarety nezabíjí, ale léčí ho - už ho vyléčily i z cukrovky!
Takže po třech dnech se rozhodl, že je v nemocnici uplně zbytečně a chtěl odejít. Celá má rodina i doktoři se sestřičkama mu vysvětlovali, že tam musí ležet aspoň týden, jinak to podávání prášků je uplně zbytečné.. Nee, ono je to zbytečné i po týdnu, děda stejně nemůže dýchat!! "To proto, že vám ještě nezabírají ty prášky, které zaberou po týdnu. Proto tady s náma musíte ležet - a ležet, ne chodit po chodbách a řvát na uklizečky!!" snažila se ho přesvědčit sestřička, která tomu samozřejme prdinec rozumněla a beztak to byla jen převlečená uklizečka, na kterou včera křičel, jak špatně tu chodbu umývá.. On tam prostě vydrží už jen dva dny a víc po něm chtít nemůžou - pokud prášky nezaberou hned, nemůžou zabrat ani po týdnu.
Samozřejmě, bez cigaret už další dny ani ránu. Obvolával celou naši rodinu, kdo mu je tam jako donese.. A nevěřili byste, kdo to nakonec byl. Jeho nejlepší kamarád, můj druhý děda, který tam celé nemocnici šéfuje. Ten jediný mu měl říct "Tak heleď se, v nemocnici se nekouří, máš slabé srdce, budeš tady ležet a všechny poslouchat!" Ale to bych nemohla mít dědečky z jednoho těsta, pěkně mu tam ty žvára dovezl a myslim mu ještě podpaloval.

Jak se dalo čekat, nikdo dědu nepřesvědčil, aby v nemocnici zůstal týden. Po pěti dnech odcházel se slovy, že do nemocnice jej dovezou příště až do chladícího boxu. Je mi jasné, že všechny sesty a doktoři jej šli odprovodit a zamávat mu s přáním, aby se tenhle paciten už nikdy nevracel - a pokud ano, tak opravdu jen do mražáku. Ani jsem mu nestihla říct, aby se šel podívat na jiná oddělení za sestrama, které by potřebovaly seřvat. Tak krátce tam byl.
Od doktora měl napsáno, že veškeré práce doma má dělat "svým vlastním tempem", které je, od toho osudného papíru, šnečí.
A nakonec opravdu pomohla domácí léčba. Babičce se pokazil sporák a děda se ho snažil spravit. Obor opravář má samozřejmě taky zmáklý a proto v tom nebyl žádný problém. Ovšem děda zapomněl na to, že tam probíjí elektrický proud. A dostal pořádnou šlupku. Dle všeho mu tenhle domácí elektrošok pomohl více, než ty, co mu dávali v nemocnici - za pár dní šel na kontrolu k doktorovi, který zjistil, že srdce má naprosto v pořádku!
A aby pokažený sporák vykonal hned dvě dobře odvedené práce - babička se děsí holiče, chystá se k němu vždy aspoň rok, než dostane odvahu. Chvíli před tím, než měla přijít osudová návštěva, babička musela vyzkoušet, jak dobře děda sporák zpravil. Tak dlouho se nad ním nakláněla, až jí uhořelo pár vlasů. A holič se mohl odložit na dalších pár týdnů.
Jaké z toho plyne ponaučení? Naši prarodičové jistě naprosto skvěle zvládají domácí léčbu - jedni moji dědáčci na to používají bylinky; druzí dědáčci cigarety, křik a sporák.

Komentáře

  1. Joo, ve zdravotnictví je to občas "sranda". :) Moje mamka taky pracuje v nemocnici a já sama tam měla 2 roky praxi na střední, takže přesně vím, o čem mluvíš. :)
    Ale článek o tvém dědovi mě opravdu dostal. To, jak jsi to dokázala pojmout a sepsat, to je skvělý. :) A jinak mnozí starší lidé jako dědečci a babičky jsou už bohužel takoví, mají svojí hlavu, všechno vědí nejlíp a od nikoho si poradit nenechají... :)

    OdpovědětVymazat
  2. tvůj děda je docela zázrak :DDD
    ale v tý nemocnici bych ho docela zabila.. i když měl pravdu no :D

    OdpovědětVymazat
  3. ja by som teda ako doktorka či sestrička nemohla pracovať :D .. večšina starých ľudí je voči doktorom a tabletkám skeptická veď vyrástli bez výrazného dopovania sa tabletkami takže sa nečudujem že im neveria nie ako mi keď tabletky berieme skoro na všetko :D ....tvoj článok ma dosť pobavil :D

    OdpovědětVymazat
  4. Teda taky máme v rodině podobné lidi, jako tvůj děda, kteří prostě nevydrží v nemocnici. Ale řešit jestli je to správné či nikoliv bych nerozebírala, to je na dlouho :) Každopádně ta část s domácí léčbou mě dost pobavila..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…