Přeskočit na hlavní obsah

Penzion Růžový přístav - Debbie Macomberová

Jo Marie Rose ztratila po roce manželství svou životní lásku - jejího manžela zabili v Afganistánu. Aby dokázala dál žít, odejde z práce i z města, ve kterém žila - a z manželovy pojistky zakoupí malý penzion, který pojmenuje Růžový přístav.
Prvním hostel je Joshua, který z města Cedar Cove odešel proto, že po smrti matky jej nevlastní otec vyhodil z domu. Teď starý pán umírá a ačkoli si to nikdy nepřizná, Joshe potřebuje, jakožto posledního žijícího příbuzného.
Druhým hostem je Abby, která také před lety odešla z města - na střední škole zavinila autonehodu, při které zemřela její nejlepší kamarádka Angela. Abby od té doby žije s hrozným pocitem viny a s nikým se nedokáže sblížit. Do města se vrací jen proto, že se její bratr žení.
Zdá se, že penzion je místem hojení srdcí - Jo Marie najde opět svůj vnitřní klid a plně se oddá role hostitelky, Josh se usmíří se svým nevlastním otcem ještě před tím, než starý pán zemře a Abby zjistí, že už ji nikdo neviní z nehody, která se stala před lety a její břímě spadne. Všichni také najdou nové lásky.

 Takové knížky už moc nečtu, protože se v nich vlastně skoro nic neděje, ale potřebovala jsem aspoň na pár dní vypnout a tohle byla naprosto ideální a nenáročná kniha.


Štítky:

Komentáře

  1. Unknown15. září 2014 v 0:29

    ja takéto knihy tiež nečítam ale keby som ju mala niekde doma a ako ty píšeš potrebovala by som vypnúť siahla by som po nej :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...
10 komentářů
Další informace

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...
13 komentářů
Další informace

Jsi moje mrtvá touha

- Ale, došla jsem k závěru, že když jsme zatím neměly štěstí, tak na nás opravdu musí čekat někdo ještě lepší. - Přesně to si říkam já! I když je to teď těžké přijmout, protože mé srdce stále věří tomu, že to pravé štěstí jsem měla mít se Zarosteným. Ale mozek ho pořád přesvědčuje, že ne. A jak to časem přebolí, tak se srdce nechá přesvědčit. S polečně s Modroočkou jsme zahájily těžký boj - snažíme se mozkem přeprat naše srdce. Na to, aby mozek vítězil, je asi ještě brzy. Ale myslím, že malé vítězství se mu dostálo už tímhle. Že jsme si připustily, že nás čeká ještě mnohem něco lepšího, než bylo. Připomnělo mi to jeden citát, který jsem milovala po rozchodu se Záchranářem . "Představ si, jaké štěstí zažiješ s tím pravým, když i s těmi ostatními jsi byla na vrcholu blaha." A je to tak- strašně se těším na ty okamžiky, kdy budu vědět, že už nemůžu být šťastnější. Na to, až bude všechno nechutně růžové, jak psala Modroočko . Už teď mám za sebou spoustu krásně růžových ...
13 komentářů
Další informace