Přeskočit na hlavní obsah

Kiss, while your lips are still red

Nedávno jsem na nějakém blogu četla názor, že každý z nás za život potká jednu nebo dvě pravé lásky.. Hmm, jsem romantická duše, která by měla věřit v to, že existuje jen jediná pravá láska.. Ale v tomhle mi to trochu nesedí (možná proto, že to nesedí do mého života) a tak jsem se rozhodla veřejně nesouhlasit!
Kdyby to tak totiž skutečně bylo, tak bych byla docela v háji.. Já už jednu svou pravou lásku potkala, ale skončilo to.. A ačkoli mi ublížil, jak nejvíc se dalo, přesto stále věřím tomu, že to byla má pravá láska.. Protože i když měl mnoho chyb a byl to v podstatě zmetek, šest let s ním nejde jen tak vymazat, protože to bylo krásných šest let. Proto stále dokáži tvrdit, že to byla opravdová láska..
ALE! Taky věřím tomu, že přijde další pravá láska.. Další člověk, se kterým se budu cítit úžasně, báječně, skvěle, kdy si budu vážit každé sekundy s ním. Ale možná ani s ním to nevyjde, může se stát cokoli a my se opět můžeme rozejít. A pak by to znamenalo, že už bych do smrti jen poustevničila a nebyla s nikým opravdu šťastná? Takhle to přece nemůže skončit u nikoho. Já vím, že spousta lidí nepotřebuje mít nonstop ve svém životě lásku. Já ji v tuhle dobu taky nějakou tu chvilku nemám.. Ale přesto věřím, že zase mít budu, protože každé trápení je s láskou mnohem menší a každá radost mnohem větší.
Všichni jsme si prožili tu první lásku, která v nás zanechala spoustu vzpomínek. A každý z nás potká ještě dalšího člověka, se kterým se bude cítit podobně, jako s tím prvním. A třeba se bude zdát, že s ním už je to "až do smrti".. ale může se stát cokoli - třeba ta smrt může přijít velice brzy. Znamenalo by to pak, že nemáme právo na další štěstí?
Znám lidi, kteří jsou spolu už asi tak tisíc let a vypadá to, že spolu budou navždy.. Dokonce spolu budou, ačkoli jsou to ty "první" lásky.. První a poslední, které nikdy nekončí. Ale někteří takové štěstí nemají.. Vlastně, to jsem napsala trochu špatně. Štěstí mají, ale mají ho s více lidma. Někomu je souzeno prostě poznat více dokonalých lásek, někomu je souzena jedna a ta největší. Takže odmítám věřit tomu, že všichni máme na světě jednoho/dva lidi, kteří jsou mu souzeni. Já věřím, že někdo jich má třeba pět. Dobře, na sklonku života si pak třeba řekne "tohle byla má největší láska" .. Ale to neznamená, že dokonalí a TI praví nebyli všichni.
Ráda v průběhu let zjistím, kolik dokonalých mužů přichystal život pro mě!

Komentáře

  1. Každá láska je ta pravá, pokud je upřimná.

    OdpovědětVymazat
  2. podľa mňa existujú dve pravé lásky - jeden osudový muž je ten, ktorý ťa má niečo naučiť a posunúť sa v živote ďalej a ten druhý bude ten, s ktorým budeš dokonca života :)

    lapkindressbox.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  3. láska je tá najkrajšia vec ♥

    http://miskaholla.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasný článek, s tou pravou láskou to máme stejně. Ačkoli to byl jen krátký vztah, milovala jsem ho šíleně. A bohužel mi taky ublížil, já byla ještě dlouho přesvědčená, že patříme k sobě, ale teď mám už přes půl roku jiného přítele a musím říct, že jsem šťastnější:)

    Carolinegrey.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Prožila jsem jednu skutečnou lásku. Byli jsme tak neskutečně odlišní, a přesto tak stejní. Udělali jsme ze sebe navzájem úplně jiné osoby - dospělejší, ty které ví, co chtějí, co ví, co od života očekávají. Od té doby, co jsme se rozešli, se oba v tom plácáme. Nejsme schopni si najít nikoho jiného, s kým by nám to klapalo. Ale zároveň nedokážeme být spolu. Věřím, že toto byla moje životní láska a už nikdy nic nebude takové, jako dřív - oba jsme se změnili, vyvinuli a teď už vyžadujeme od vztahu něco úplně jiného, než to bylo doposud:) Takže to vlastně ani nemůže být takové jako dřív, ale jiné, jinak krásné:)

    ...///Instantní krása//...

    OdpovědětVymazat
  6. ohľadom tejto témy v tom ja nemám zatiaľ celkom jasno lebo ako vravíš nikdy nevieš čo alebo koho má pre nás život ešte pripraveného .. ja som momentálne v štádiu kedy verím, že toho pravého som našla aj keď momentálne musíme dávať dokopy to čo sme pred tým pokazili .. ale aj keď som zaľúbená už bola pár krát pred ním s ním je to proste o niečom inom :) a dúfam že iného hľadať nebudem musieť už nikdy :) .. ale ako vravíš, človek nikdy nevie čo si na sklonku života povie o pravých láskach

    OdpovědětVymazat
  7. Krásné... a já souhlasím s tím, co píšeš ty.
    Je blbost říkat, že pravá láska je jen jedna, nebo dvě. (Ale já nikdy nebyla romantická duše :D) A zkušenosti ze života mě v tom jen a jen utvrzují.
    Navíc, kdyby ta pravá láska byla jen jedna, nebo dvě... tak jsem od nějakých 19ti let sama. :D To už jsem měla "dvě velký lááásky" za sebou. :)) A teď můžu věřit, že mám vztah už navždy, ale jak jsi psala, člověk nikdy neví, co se stane...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...