Přeskočit na hlavní obsah

Masters of Rock 2015 - 1/4

Když se na mě někdo podívá, nikdy by si netypl, že jsem člověk, který strašně rád poslouchá metal a rock (dle oblečení a vzhledu byste si typli tak nějaké největší slaďáky světa). Nadruhou stranu, nepatřím mezi ty, kteří by si ujížděli na písničkách, při kterých se dá očekávat, že zpěvák musí každou chvíli vychrchlat hlasivky společně s několika dalšími vnitřnostmi. Proto nejsem fanoušek Brutalu, na který se spousta lidí chystá, já jsem obrovský fanoušek festivalu Masters of rock, který každoročně probíhá ve Vizovicích. Miluji to tam z několika důvodů - ten hlavní je samozřejmě hudba, další, že prostě celkově zbožňuji atmosféru festivalů, také jednou za rok můžu vytáhnout všechno černé oblečení co mám, pořádně se zmalovat a být zase ghotic/metal girl, strašně ráda tam občas jen tak sedím a sleduji lidi, jak jsou oblečení, protože tam je povoleno uplně cokoli!! A taky se mi hrozně líbí, jak jsou na sebe všichni milí - ano, může se to zdát jako paradox, ale metalisti jsou jedni z nejúžasnějších lidí - asi proto, že tam je to prostě jedna velká rodinka.
Článek ale píši proto, abych poreferovala o všech skupinách, které jsem měla tu čest slyšet - samozřejmě jsem tam nestála od 10.00 do 02.00 non stop, ale nebyla jsem k tomu daleko, protože se mi tam toho hrozně moc líbilo.




Festival zahajovala skupina Fleret - rodáci z Vizovic. A vzhledem k tomu, že i já odtud pocházím, tak je to moje srdcovka. Bohužel, opět se projevila má smůla - jsem prostě problémové dítě. A když jsem se chtěla na MOR vydat, nestartovalo mi auto. Proto musel přijet můj vrchní automechanik a nějakým způsobem ho zprovoznit, tudíž o Fleretech jsem si mohla nechat jen zdát.. Ale nevadííí, uslyším je na Trnkobraní v srpnu.
Dorazila jsem tam s mou Pizizubkou až na tři, protože jsem chtěla slyšet Xandriu. Je to metalová skupina z Německa, která má tak trochu smůlu na zpěvačky - v průběhu jejich působení se zde vystřídaly cca 4 zpěvačky. A musím říct, že ta aktuální Dianne není nic moc (a ještě k tomu byla blbě oblečená a debilně namalovaná). Tudíž písničku jsem vybrala ze staršího albíčka.

Pan Kytarista byl úžasný. Škoda, že nikdo další mé nadšení pro něj nesdílí :D

Na skupinu The gentle storm  jsem se hrozně těšila, protože jejich zpěvačka Anneke je strašná simpoška a má zajímavý hlas. Nezklamali mě, stála jsem v prvních řadách a moc si to užila.
Potom jsem nějak žila v domění, že do večera už nic vidět nepotřebuji, tak jsem se s naší grupou vydala na chvilku sednout ke stánku, abychom se připravili na večer. U stánku jsem po nějaké době vytáhla program a zjistila jsem, že hraje americká skupina Kamelot , kterou mám taky ráda, protože jejich 3 roky aktuální zpěvák Tommy má krásný hlas a ještě dobře vypadá. Tak jsme se vydali aspoň na pár písniček zpět. Mou uplně nejoblíbenější jsem nestihla, ale několik známých ano, tak jsem byla ráda. Jak GS, tak Kameloti zněli naživo uplně stejně dobře, jako na YouTube.
Následovala skupina, kterou jsem měla v plánu jen přetrpět, abych se dočkala těch, na které jsem se těšila celý věčer. Skupina se jmenovala U.D.O., zpěvák byl už hooodně starý pán a vůbec mi neseděl jeho hlas, proto podle mě nic moc (aspoň měli ale melodické písničky - jako vyloženě to nebylo nic, co by rvalo uši, ale 2x za život to slyšet nemusím) .. I když musím poznamenat, že publikum měli velikánské a chodilo tam i strašně moc lidí, co je měli na triku. Tak asi jen já nejsem jejich fanda. Navíc byla odporná zima - večer bylo 8°C a my s Pizizubkou měly jen kožené bundičky a pod tím tílečka. V zimě bychom byly normálně v takové teplotě narvané v bundě, ale teď jsme si chodily jak borky. Cestou domů jsem taky nenápadně připomněla, že loni jsme byly asi o něco chytřejší a měly jsme s sebou zimní bundy - letos jsme se asi tak moc těšily, že jsme přestaly logicky uvažovat. Ale vydržet jsme tam musely, protože z celého festivalu jsme se nejvíc těšily na Within Temptation ! Kteří začínali až kolem jedenácté v noci. WT už byli na některém předešlém ročníku MoRu, ale na tom jsem bohužel nebyla, takže jsem s nima měla premieru a jelikož je už nějaký ten rok poslouchám, strašně jsem se na ně těšila! Je to opět nizozemská symphonic metalová skupina (také by se dali zařadit do ghotic metalu) s nejsympatičtější zpěvačkou, jakou znám. A Sahron nezklamala ani naživo. Byla nádherná, milá, úžasná a ještě božsky zpívala!! Být chlapem, tak ji bezmezně miluji! Navíc to byla jedna z mála skupin, která mi zahrála mou favourite písničku, ačkoli zrovna u nich jsem to nečekala, protože ji moc nehrávají. Takže jsem byla šťastná jako blecha.
A jako poslední skupina byla pro tenhle den naplánovaná Bloodbound. Celá naše banda odešla domů, jen Pizizubka se mnou zůstala, ačkoli jsme byly zmrzlé jako hovínka, musela jsem je slyšet aspoň na pár písniček, protože jejich styl se mi strašně líbí. Ačkoli se některé písničky zabývají temnou tématikou, neřadí se mezi black metal, ale spíše power a heavy metal. Četla jsem, že se hodně podobají Iron Maidenu a moje mamka nezávisle na to řekla "Ti jsou podobní Ironům", takže něco na tom asi bude - taky možná proto se mi tak líbí, protože Irony mám taky strašně ráda. Navíc, zpěvák Patrik vypadá docela dobře a byl uplně skvělě oblečený - a mnohem lépe vybaven do zimy (asi proto, že jsou to Švédi), bo měl kožený kabát i čepici - díky čemuž mě přivedl na nápad vzít si další večer také čepku, aby mi bylo lépe. Na BB jsme byly jen pár písniček, slíbila jsem, že když zahrají aspoň jednu z mých nejoblíbenějších, tak půjdem domů, takže asi po 6 písničkách jsme šly a ani jsem se nedočkala nejznámější Nosferatu, po které je pojmenováno i celé první albíčko. Taky mě u nich hodně zklamalo, že to měli příšerně přezvučené a kdybych ty písničky neznala, ani bych nevěděla, co Patrik zpívá - věřím, že Pizizubce se to nemohlo vůbec líbit, což je škoda, protože jinak jsou opravdu skvělí.

Chtěla jsem článek o Moru rozdělit na 2 části, ale zatím jsem teprve v půlce první části a už je to tak dost dlouhé, takže asi to budu muset rozdělit podle dní - na 4 části. Ale neděste se, hned druhá část bude o něco kratší, protože v pátek se mi líbily jen 3 skupiny.. Ovšem pak další dva dny to bylo zas uplně nabité, takže se máte na co těšit..
Ale sledujte mě, protože ačkoli jsem se nejvíc těšila na WT a myslela si, že po čtvrtku už nic lepšího nepřijde, nakonec se mým největším favoritem stal někdo uplně jiný - schválně, kdo asi? Každopádně, čtvrtek patřil rozhodně Withinům!

Komentáře

  1. Dříve (před pár lety :D) jsem podobný styl hudby poslouchala hodně. Poslední dobou jsem si všimla, že jsem začala poslouchat úplně jiný písničky. Ale to nevadí, ráda si poslechnu, na kterých kapelách jsi byla. :) A zavzpomínám na starý časy. :D
    Začnu tím, že jedinou kapelu, kterou znám (z uvedených) je Within Temptation. :D Ostatní kapely mi ani podle názvu nic neříkají a proto jsem si poslechla odkazy, které jsi vložila. Po WT se mi nejvíce líbila písnička od kapely Bloodbound. :)
    Když si vezmu, jak jsem si dřív přála na MoR jednou jet... tak teď už bych si to tam asi moc neužila. :D
    Ale hlavní je, že tobě se tam líbilo, užila jsi si to a že jsi s kapelami byla spokojená! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Na WT jsem se taky těšila. Viděla jsem je výročním MoR a pak 2x samostatně. Sharon je taková moje platonická láska :D Kamelot byli taky fajn, i Xandria, i když já osobně si nejvíc za celý fesťák užila asi Gotthard, Sonata Artica a pak Nightwish. Sice jsem málem ohluchla i při těch efektech, protože jsme byli v první řadě, ale byla to paráda a už máme lístky i na samostatný koncert :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…