Přeskočit na hlavní obsah

Masters of Rock - 2/4

V pátek jsem si musela vybrat mezi spánkem a skvělou českou skupinou Gate Crasher. Tihle chlápci mají na kontě už 3 albíčka a hráli na turné s předními českými i světovými interprety (Aerosmith, Ozzy Osbourne, Korn, Iron Maiden..), což jistě značí o jejich kvalitě. A já mám písničky od nich moc ráda, jednu z nich přímo zbožňuji - Gilotinou. Ale když mám možnost vybrat si mezi spánkem a čímkoli, tak vždy zvítězí spánek. Ale omlouvá mě to, že jsem ve čtvrtek šla spát kolem třetí hodiny, tak jsem aspoň do 10.00 chtěla spát - a to zrovna kluci začali hrát. Věřím tomu, že byli skvělí..
Jinak byl páteční program docela dost zabitý, takže jsem skoro celý den strávila doma a referovala jsem mamce a segře, které skupiny byly ve čtvrtek super a na které se teprve těším - samozřejmě vše jsem musela doprovázet ukázkami z YT, takže po 3 hodinách už mě mamka prosila, ať zas vypadnu.

Díky této flákárně jsem došla na Mor až po šesté hodině, kdy zrovna končili Dog eat dog, které jsem vůbec nechtěla slyšet, bo se mi nelíbili, ale naše grupa už tam celá byla a nebyli z nich moc nadšení. S Pizizubkou už jsme se lépe vybavily na kruté mrazy, nabraly jsme si plno silonek, bund a já dokonce čepičku - a jak jsem tam s ní chodila, tak všichni pořád říkali "Jeee divej, ta slečna je himačka." Tak jsem se nosila jako páv. I když jsem ji neměla z důvodu image ale zimy (ale následující večer už to byla ta image, protože bylo 15°C a já jsem ji stejně měla na hlavě).
Po DED byli Legion of the damned, které jsem taky nechtěla vidět, protože se mi vůbec nelíbí, ale Prcek má tyhle chrchláky rád, tak jsme to tam s ním s Pizizubkou přetrpěly.. "Bože, ten chlap zpívá hrozně, tak to tady můžem zakempit na zemi." - "Kdo to řekl?! Kdo?! Opusťte areal!" .. Nakonec to nebyla taková hrůza, dokonce jsme se shodly, že kdyby ten chlap tolik "nezvracel", tak by se to dalo poslouchat, protože písničky od téhle nizozemské skupiny byly docela melodické.
Pak už ale konečně přišla na řadu zase moje skupina, na kterou jsem si dala srázek s Malým a Velkým od nás ze školy a šly jsme si ji poslechnout spolu. Byli to Hammerfall - znala jsem od nich pár písniček už několik let a tak jsem se na ně těšila, protože jsou hodně příjemní na poslech. Byli parádní, s klukama jsme si je moc užili. Samozřejmě, zase nedali můj ploužák, ale to se jim dá odpustit, protože je hned z prvního alba (a od té doby vydali dalších 10), takže chtěli hrát asi něco aktuálnějšího a pořádně od podlahy. I když posledních asi 20min už jsem je moc nevnímala, protože tam za mnou přišel Namyšlenec - a vzhledem k tomu, že jsem ho neviděla půl roku, jsem ho furt objímala a objímala, ňuhňala a pohladkávala. Takže jsme si spolu museli jít dát panáka a on pak ještě frčel za kámošema s tím, že se mám ozvat, až půjdu domů a doprovodí mě.. Ovšem naše loučení nebylo loučením dvou dobrých kamarádů (o což mi teď opravdu jde!), ale trošku nám to ujelo. A já z toho byla tak rozhozená, že už jsem se mu raději neozvala.
Takže jsem si poslechla ještě poslední skupinu, které jsem se ten den chtěla dočkat - američtí Black label society a šla domů. Ani jsem je neviděla celé, protože někdo řekl, že se jde domů a já jsem prostě šla a nic neřešila. I když mě to mrzelo, protože hráli fakt moc dobře a strašně se mi líbily neonové červené struny basáka Johna. Druhý den jsem řekla, že mě mrzi, že jsme šli domů, protože se mi líbili.. A Pizizubka na to řekla, že jí se taky hrozně líbili.. A Prcek, že se mu taky hrozně líbili.. Tak jsme seděli a přemýšleli "proč jsme vlastně šli domů?!" No švanda. Nevadí, pár písniček jsme slyšeli a já byla stejně nějak vyřízená ze všech zážitků a věděla jsem, že další dva dny budou ještě hodně náročné.
Tak po minulém vyčerpávajícím článku trochu kratší, ale ještě vás čekají dva - s tou největší bombou!

Komentáře

  1. Ja teda takto na festivaly moc nechodím, nie je s kým, nie sú ani peniaze :D :D Každopádne by som chcela niekedy na nejaký ísť :) Väčšinu zo skupín čo si písala nepoznám, priznám sa :D Každopádne to vyzerá, že si si to užila :D

    OdpovědětVymazat
  2. Gilotinou - pěkná písnička! :)
    Hammerfall jsou skvělý, tedy - alespoň ty písničky, které znám a které jsem dost poslouchala. :) A ta písnička od nich, na kterou jsi dala odkaz, je krásná!
    Koukám, že pátek byl náročný. Ale i tak je vidět, že jsi si to užila. :)

    OdpovědětVymazat
  3. keď si mám vybrať medzi niečim a spánkom vždy zvíťazí spánok :D :D :D akoby si mi z mysle čítala !

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…