Přeskočit na hlavní obsah

Masters of Rock - 2/4

V pátek jsem si musela vybrat mezi spánkem a skvělou českou skupinou Gate Crasher. Tihle chlápci mají na kontě už 3 albíčka a hráli na turné s předními českými i světovými interprety (Aerosmith, Ozzy Osbourne, Korn, Iron Maiden..), což jistě značí o jejich kvalitě. A já mám písničky od nich moc ráda, jednu z nich přímo zbožňuji - Gilotinou. Ale když mám možnost vybrat si mezi spánkem a čímkoli, tak vždy zvítězí spánek. Ale omlouvá mě to, že jsem ve čtvrtek šla spát kolem třetí hodiny, tak jsem aspoň do 10.00 chtěla spát - a to zrovna kluci začali hrát. Věřím tomu, že byli skvělí..
Jinak byl páteční program docela dost zabitý, takže jsem skoro celý den strávila doma a referovala jsem mamce a segře, které skupiny byly ve čtvrtek super a na které se teprve těším - samozřejmě vše jsem musela doprovázet ukázkami z YT, takže po 3 hodinách už mě mamka prosila, ať zas vypadnu.

Díky této flákárně jsem došla na Mor až po šesté hodině, kdy zrovna končili Dog eat dog, které jsem vůbec nechtěla slyšet, bo se mi nelíbili, ale naše grupa už tam celá byla a nebyli z nich moc nadšení. S Pizizubkou už jsme se lépe vybavily na kruté mrazy, nabraly jsme si plno silonek, bund a já dokonce čepičku - a jak jsem tam s ní chodila, tak všichni pořád říkali "Jeee divej, ta slečna je himačka." Tak jsem se nosila jako páv. I když jsem ji neměla z důvodu image ale zimy (ale následující večer už to byla ta image, protože bylo 15°C a já jsem ji stejně měla na hlavě).
Po DED byli Legion of the damned, které jsem taky nechtěla vidět, protože se mi vůbec nelíbí, ale Prcek má tyhle chrchláky rád, tak jsme to tam s ním s Pizizubkou přetrpěly.. "Bože, ten chlap zpívá hrozně, tak to tady můžem zakempit na zemi." - "Kdo to řekl?! Kdo?! Opusťte areal!" .. Nakonec to nebyla taková hrůza, dokonce jsme se shodly, že kdyby ten chlap tolik "nezvracel", tak by se to dalo poslouchat, protože písničky od téhle nizozemské skupiny byly docela melodické.
Pak už ale konečně přišla na řadu zase moje skupina, na kterou jsem si dala srázek s Malým a Velkým od nás ze školy a šly jsme si ji poslechnout spolu. Byli to Hammerfall - znala jsem od nich pár písniček už několik let a tak jsem se na ně těšila, protože jsou hodně příjemní na poslech. Byli parádní, s klukama jsme si je moc užili. Samozřejmě, zase nedali můj ploužák, ale to se jim dá odpustit, protože je hned z prvního alba (a od té doby vydali dalších 10), takže chtěli hrát asi něco aktuálnějšího a pořádně od podlahy. I když posledních asi 20min už jsem je moc nevnímala, protože tam za mnou přišel Namyšlenec - a vzhledem k tomu, že jsem ho neviděla půl roku, jsem ho furt objímala a objímala, ňuhňala a pohladkávala. Takže jsme si spolu museli jít dát panáka a on pak ještě frčel za kámošema s tím, že se mám ozvat, až půjdu domů a doprovodí mě.. Ovšem naše loučení nebylo loučením dvou dobrých kamarádů (o což mi teď opravdu jde!), ale trošku nám to ujelo. A já z toho byla tak rozhozená, že už jsem se mu raději neozvala.
Takže jsem si poslechla ještě poslední skupinu, které jsem se ten den chtěla dočkat - američtí Black label society a šla domů. Ani jsem je neviděla celé, protože někdo řekl, že se jde domů a já jsem prostě šla a nic neřešila. I když mě to mrzelo, protože hráli fakt moc dobře a strašně se mi líbily neonové červené struny basáka Johna. Druhý den jsem řekla, že mě mrzi, že jsme šli domů, protože se mi líbili.. A Pizizubka na to řekla, že jí se taky hrozně líbili.. A Prcek, že se mu taky hrozně líbili.. Tak jsme seděli a přemýšleli "proč jsme vlastně šli domů?!" No švanda. Nevadí, pár písniček jsme slyšeli a já byla stejně nějak vyřízená ze všech zážitků a věděla jsem, že další dva dny budou ještě hodně náročné.
Tak po minulém vyčerpávajícím článku trochu kratší, ale ještě vás čekají dva - s tou největší bombou!

Komentáře

  1. Ja teda takto na festivaly moc nechodím, nie je s kým, nie sú ani peniaze :D :D Každopádne by som chcela niekedy na nejaký ísť :) Väčšinu zo skupín čo si písala nepoznám, priznám sa :D Každopádne to vyzerá, že si si to užila :D

    OdpovědětVymazat
  2. Gilotinou - pěkná písnička! :)
    Hammerfall jsou skvělý, tedy - alespoň ty písničky, které znám a které jsem dost poslouchala. :) A ta písnička od nich, na kterou jsi dala odkaz, je krásná!
    Koukám, že pátek byl náročný. Ale i tak je vidět, že jsi si to užila. :)

    OdpovědětVymazat
  3. keď si mám vybrať medzi niečim a spánkom vždy zvíťazí spánok :D :D :D akoby si mi z mysle čítala !

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…