Přeskočit na hlavní obsah

Svěřená bolest je poloviční ...

We heart it

Přátelství nebo vztah z rozumu je lepší, než láska, protože ta člověku bere klid a sílu.
Mí pravidelní a dlouhodobí čtenáři vědí, že přátelství se mi vždy nějak zvrtnou a vztah z rozumu nebyl nic pro mě. Ale láska mi taky zrovna 2x nepřeje. Naprosto si umím představit myšlenkové pochody mých kamarádek "Ona si pořád stěžuje, přestože se kolem ní non stop motá plno chlapů." Je to pravda, na tohle si nemůžu stěžovat. Ale tohle všechno jsou jen prázdné románky, které bych klidně všechny vyměnila za opravdovou lásku.... 
..A nebo taky ne!! 
Protože druhá část úryvku je ještě mnohem pravdivější, než ta první. V mém prvním vztahu jsem to tolik nevnímala, protože jsem věřila, že to k lásce patří. Ten každodenní strach, že přijdeme o milovanou osobu. Pochybnosti, že všechno jednou skončí. Paradoxně jsem se pořádně nadechla až to skutečně skončilo. Kdy jsem začala právě s těmi citově nezávaznými románky, které nikomu neublížily (většinou). Jenže když jsem si takový nezávazný románek chtěla užít s jednou výjimečnou osobou, došlo mi, že s ním to nikdy nepůjde. Nikdy to nebude nezávazné, protože to navždy bude člověk, kterého budu milovat. A kdykoli jsem si ho více pustila k tělu, ztratila jsem svůj klid i sílu. Protože jsem ho chtěla vlastnit, protože jsem se bála, že zase odejde, že mi ublíží, protože jsem s ním chtěla být navždy, ačkoli jsem věděla, že už to nikdy nepůjde. Tahle láska mi sebrala svobodu, sílu a možnost milovat, naprosto mě vysála. A já se smířila s tím, že nejspíše jsou mi souzeny opravdu jen ty krátkodobé románky, ve kterých mi není ubližováno.. a nevadilo mi to, brala jsem to jako léčebnou kúru, která měla trvat několik let, a která mě měla připravit zase jednou někomu věřit a někoho milovat.
A proto jsem tehdy i Tuneláře brala jako povyražení, románek, někoho, koho jsem zaujala na první pohled. Líbilo se mi, že jsem někoho pobláznila a zároveň jsem nebyla já ta poblázněná. Jenže pak se něco stalo, v některé chvíli jsem prošla tou neviditelnou bránou a karta se otočila. Tenhle amorkův šíp jsem neodrazila a on si našel cestu do mého srdce. A já myslela, že tahle střela bude opravdová, když si našla cestu po dvou letech přímo do středu určení. Jenže Amor zřejmě vždy míří do stejného místa. Protože kromě okamžiků totálního čistého štěstí, se ve mně probudily opět strach, podezřívavost, žárlivost a ještě ke všemu i absolutní nedůvěra, kterou jsem si sebou nesla právě v ráně z předešlého šípu. Původní rána nebyla uzdravená, měla na sobě jen velký strup, který se díky novému šípu protrhl a otrávil vše kolem. A já jsem si hrozně přála, aby Tunelář dokázal najít protilátku a jed odstranit. Navždy... Ale on se tímhle jedem raději nechal otrávit, vyrval si svůj šíp z mého srdce zpět a nechal ho zmizet. Šíp je fuč, ale  rána je zde stále,  mnohem větší než kdy dřív. Mé srdce už nedokáže krvácet, pouze vylučuje temné jedovaté látky, je otrávené. A zjevně dokáže otrávit i vše okolo...

... podle mě je spíš dvojnásobná, protože to, co je vyřčeno, už je skutečné.

Komentáře

  1. mrzí mě, že máš takové problémy s láskou... s láskou přichází i pochybnosti, to tak bývá... jen nesmí být silnější než něco jiného,....

    OdpovědětVymazat
  2. I když to teď možná zní jako prázdná slova, tak věřím tomu, že jednou se ten pravý najde, protože on někde je a až se potkáte, tak ti ho budeme všechny závidět :) Protože to bude někdo, kdo bude muset doplňovat tebe a tak bude muset být úžasný.
    Prošla jsem s tebou snad všemi těmi "románky", o kterých tu píšeš, a tak alespoň částečně chápu to, jak se teď cítíš. A moc ráda bych ti nějak pomohla, takže pokud bude potřeba, počítej se mnou ;)*
    Co se týče toho, co si myslí tvé kamarádky o tobě a tvých "obdivovatelích" - na pár chvil jsem si to myslela taky, ale je to už dost dlouhá doba, co jsem pochopila, že z tohohle ti štěstí nevzejde a tak vlastně není co závidět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, že s tebou můžu kdykoli počítat a jsem za to šťastná :* ale víš, že tady ty emíčko chvíle si prožívám vždycky sama, protože jinak to neumím :/ asi neumím sedět a někomu brečet na rameni, já raději budu všechny rozesmívat (občas musím i sama sebe), abych si nepošramotila svou pověst optimisty a doma si pobrečím a prospím se a pak zase hurá s úsměvem :)) já to nějak zvládnu i když je to každý den stejně těžké.. ale ty víš, jak to chodí :))

      Vymazat
  3. To, co popisuješ na začátku, znám ten pocit, ten nekonečný strach... a hlavně to, že jsou osoby, s kterými to nezávazně nejde. Měla jsem takové osoby dvě ( z těch všech xx :D). A to, jak dokáže láska člověku ublížit, na to asi nezapomenu...
    Strach, podezřívavost, žárlivost, nedůvěra - mně se zdá, že to všechno k tomu prostě patří. K tomu, když opravdu miluješ a nechceš druhého nikdy ztratit. Ale je to těžký... a možná, že to normální vlastně vůbec není, ale po tom, co jsem si zažila, tak si to jen myslím. Všechno ale asi musí být v rozumné míře (což u mě taky nikdy nebylo).
    Každopádně si myslím, že je lepší být s osobou, kterou miluješ a prožívat něco takového jako strach, než být s osobou, u které si po pár letech nejsi jistá, jestli miluješ, jestli chceš společnou budoucnost... všímáš si věcí, co tě neskutečně serou, ale zároveň se bojíš zůstat bez té osoby... (jo, vztahy z rozumu)
    No, já tě obdivuji, že dál bojuješ, nevzdáváš to... a já věřím, že na tebe ta opravdová láska někde čeká a že jednou budeš opravdu šťastná. Ta výjimečná osoba někde je. :) Už se moc těším, až ho potkáš, tobě to totiž opravdu přeju, po tom všem. :)
    A s tou svěřenou bolestí jsi to vystihla... s tím, že je spíš dvojnásobná, protože to, co už jsme někomu řekli, se stalo víc skutečným.
    Drž se, kočko, bude líp. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na