Přeskočit na hlavní obsah

My diary's pages are full of thee

We ♥ it

Doufal jsem, že by ses vrátila, ale už nedoufám..
Když odejde milovaný člověk, v prvních chvílích se s tím nemůžeme smířit. Vytěsňujeme to z vědomí, popíráme tenhle fakt.. doufáme, že to je jen noční můra, ze které se následující ráno probudíme a on bude zase s námi. Když konečně přijmeme skutečnost, že je pryč, snažíme se tu bolest zmírnit. Například vírou, že se zase jednoho dne vrátí. Ale zmírňujeme tím bolest, nebo si způsobujeme ještě větší? Proč oddalovat tu chvíli, kdy si přiznáme, že už ho neuvidíme, že nás opustil? Je díky tomu ta bolest menší? Ne, bolí to pořád stejně a ještě navíc žijeme až příliš dlouho v bláhové naději.
Přiznejme si, že v našem životě jsou i chvíle, které strašně bolí, které by tam být neměly. Ale jsou tam a jsou tam z nějakého důvodu - ať už ten důvod zjistíme dřív nebo později. Tyhle chvíle nás činí silnější, chytřejší, opatrnější, ale také štastnější - protože po nich si dokážeme vážit každého štěstí, které nás potká.

Myslím, že tohle moje srdce prostě nezvládne.
Když přijdou chvíle zjištění, že jsme ztratili někoho srašně důležitého, zabíjí nás to zevnitř. Při každé další takové události máme pocit, že už to nemůžeme zvládnout. A potom se obrníme - každý jinak. Já jsem to udělala tak, že jsem se odmítala pořádně a opravdu zamilovat. Když nikomu nevložím do rukou své srdce, nedám mu šanci jej rozdrtit. Jenže občas to člověk neuhlída. Když jsem ho po dvou letech někomu do rukou vložila, dávala jsem si dobrý pozor, abych ho dala správné osobě. A tak moc jsem věřila, že jsem se v té osobě nespletla, že není stejný, jako všichni ostatní. A opravdu to tak vypadalo. Ale v posledních několika týdnech jsem zjistila, že je uplně stejný jako ti, kterým jsem srdce odmítla dát! Jen se převlékl za masku beránka, která byla až příliš věrohodná. Druhé rozdrcení srdce. A já opět vím, že už ho nikomu dát nechci. Raději se ochudím o ty chvíle štěstí, než abych zažívala tu táhnoucí se bolest.

Slíbil jsem: Nenapíšu znovu, dokud slunce nezapadne nad tvým hrobem.
Mám v životě člověka, kterého jsem srdcem nikdy naplno neopustila - ten, kterému jsem ho vložila jako první - ten bude mít jeho část asi navždy. Proto poslední dva roky vypadaly tak, jak vypadaly - neustálé scházení a rozcházení. Nejdříve nebyl připravený na opakování našeho vztahu on. Pak jsem nebyla já, ačkoli on konečně byl (ano, stále tomu zkouším věřit, i když jedna část ví, že on na to nebude připraven nikdy).. A pak se to nějak rozpadlo uplně. A on přesto stále lidem kolem vykládá, že my dva se jednou vezmeme. Dřív bych tomu věřila, chtěla bych tomu věřit, ale vím, že to takhle nechci a že to tak být nemůže. Nikdy bych si nemohla vzít člověka, který mě tolikrát opustil - a vím, že by to klidně udělal znovu, kdyby mohl. Vždy ho budu milovat, ale už ne, jako jeho manželka. Jen jako člověk, kterého se vzdal, ačkoli on se jej nevzdal nikdy. Kdyby tehdy místo mluvení konal, vše by dopadlo jinak. Mohli jsme být šťastní. Místo toho se oba trápíme - bez sebe i spolu. Sami i s jinýma lidma. A já se raději budu trápit s jinýma, ve kterých se třeba zmýlím, protože je neznám, než abych se mýlila v člověku, u kterého vím, že to s ním nikdy nebude jiné. Nikdy nečekejte na to "jednou to tak bude..." pokud něco chcete, udělejte pro to všechno HNED! Protože v další minutě už může být pozdě a vy ztratíte až příliš moc..

Komentáře

  1. Všechny tyhle pocity znám, ale popsat to tak jako ty, to bych nedokázala. Vážně umíš moc dobře psát!
    Ta naděje, když někoho ztratíme, je asi normální. Nikdo si nic takové nechce přiznat... protože naděje umírá jako poslední..
    Je těžký vědět, komu můžeme svoje srdce svěřit a jak to všechno dopadne.. mrzí mě, že když už jsi věřila, zase jsi se zklamala.
    Moc se mi líbí věta: Nikdy nečekejte na to "jednou to tak bude..." pokud něco chcete, udělejte pro to všechno HNED!

    OdpovědětVymazat
  2. Líbí se mi ten závěr.... Mrzí mě, že pro tebe v tuto chvíli láska není štěstím...Že se trápíš... Jestli tě někdo tolikrát opustil, není to ten pravý... Není to správné... Sice má sílu se vrátit, ale i sílu odejít....

    OdpovědětVymazat
  3. tak s týmto článkom si to opäť raz skvele vystihla :) s tým ako sa človek vyrovnáva s rozchodom som na to skoro úplne rovnako a myslím že väčšina ľudí ja na tom nejak tak podobne ... neviem čo viac k tomu článku dodať :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud...

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...