pondělí 12. října 2015

'Till we die




Obloha se stále pročišťuje..
Člověk má v životě chvíle, kdy je nahoře a lítá v oblacích, je šťastný a věří, že mu patří celý svět. Jenže bohužel, život je i někdy krutý a občas nás zastihnou i složité situace, těžké časy a smutné události. Všichni to tak máme – ať jsme jakkoli rozdílní a originální, přece jen jsme lidi, co žijí na jedné planetě, na které to chodí tak, že jednou jsme nahoře a jednou dole. A já se teď snažím po těžkých dobách držet co nejvýše, protože teď je na to ideální situace – může se stát, že poletím na držku dolů, ale taky můžu vzlétnout ještě výš. Takhle to u mě chodí už 23 let – a 20 let z toho se mnou v oblacích lítá jedna krásná osůbka s velkýma modrýma kukadlama a ještě větším srdcem. Napsala jsem to špatně – to díky ní umím lítat. Já jsem letadlo a všechny události, které jsem zažila, jsou mým motorem – ale ona je ta nejdůležitější součást, která mě zvedne do výšky – bez ní by to letadlo nikdy nevzlétlo. A ve chvílích, kdy se vypne motor a letadlo padá volným pádem do hlubin, mě tahle její síla stále drží nad zemí.


..nikdy jsem nepřestal cítit, že rodina je víc než krevní pouto.
Úryvek, který se objevuje v mé oblíbené písničce od Slipknotů (pustit povinně k četbě článku). Nějakou dobu jsem přemýšlela, co je tím myšleno, nedávalo mi to smysl. A v jednu chvíli mi to zcela došlo. Každý jsme se narodili do nějaké rodiny – to ale ještě neznamená, že k sobě máme pravé pouto – spousta sourozenců si nerozumí, nemusí si rozumět ani děti s rodiči, protože jsou až moc rozdílní, mají jiné názory, jiný pohled na svět. Stačí jim, když se vidí jednou za rok na svátek a pak o sobě nemusí několik měsíců zase nic vědět. Ale já mám v životě člověka, se kterým mě sice žádné pokrevní pouto nepojí, ale i tak vím, že jsme jedné krve. Vím, že bych pro tohoto člověka dokázala udělat cokoli na světě, vložila bych jí do rukou vlastní život, a nebo jej obětovala, jen kdybych mohla zajistit této osobě štěstí. Protože ať už jsem kdekoli, když je se mnou ona, tak vím, že tam jsem doma a jsem tam s rodinou.

Nepokračuj beze mě…
Trávíme spolu téměř každý den a když spolu náhodou nejsme, přece jen jsme ve 100% kontaktu. Víme o sobě vše, známe ty nejhorší a nejlepší vlastnosti, byly jsme spolu na dně i vzhůru, známe své vrtochy, špatné dny.. máme si pořád co říct, ale umíme spolu i v pravou chvíli mlčet.. dosáhly jsme nejvyššího vrcholu přátelství, jakého jsme mohly. Někteří lidé nám životy jen projdou, někteří se do nich dostanou a zůstanou v nich delší dobu – ona je v tom mém už od začátku a můžu si být naprosto jistá, že v něm bude navždy! Protože bez ní by to už nebyl MŮJ ŽIVOT!

4 komentáře:

  1. To je tak krásný...
    Je úžasný mít někoho takového, protože pak člověk na nic nikdy není sám... jsem ráda, že máš svojí spřízněnou duši!
    Jsi talent, umíš nádherně popsat věci, které by mnozí z nás popsat takovým způsobem nedokázali. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, jsem z něj docela hotová. :)) Asi se o něm v tom článku zmiňuju docela často, co? :D

      Vymazat
  2. Čtu to po několikáté.. a pořád mám slzy v očích. Došla mi slova. Myslím ale, že tady jsou zbytečná ♥ T.

    OdpovědětVymazat