Přeskočit na hlavní obsah

'Till we die




Obloha se stále pročišťuje..
Člověk má v životě chvíle, kdy je nahoře a lítá v oblacích, je šťastný a věří, že mu patří celý svět. Jenže bohužel, život je i někdy krutý a občas nás zastihnou i složité situace, těžké časy a smutné události. Všichni to tak máme – ať jsme jakkoli rozdílní a originální, přece jen jsme lidi, co žijí na jedné planetě, na které to chodí tak, že jednou jsme nahoře a jednou dole. A já se teď snažím po těžkých dobách držet co nejvýše, protože teď je na to ideální situace – může se stát, že poletím na držku dolů, ale taky můžu vzlétnout ještě výš. Takhle to u mě chodí už 23 let – a 20 let z toho se mnou v oblacích lítá jedna krásná osůbka s velkýma modrýma kukadlama a ještě větším srdcem. Napsala jsem to špatně – to díky ní umím lítat. Já jsem letadlo a všechny události, které jsem zažila, jsou mým motorem – ale ona je ta nejdůležitější součást, která mě zvedne do výšky – bez ní by to letadlo nikdy nevzlétlo. A ve chvílích, kdy se vypne motor a letadlo padá volným pádem do hlubin, mě tahle její síla stále drží nad zemí.


..nikdy jsem nepřestal cítit, že rodina je víc než krevní pouto.
Úryvek, který se objevuje v mé oblíbené písničce od Slipknotů (pustit povinně k četbě článku). Nějakou dobu jsem přemýšlela, co je tím myšleno, nedávalo mi to smysl. A v jednu chvíli mi to zcela došlo. Každý jsme se narodili do nějaké rodiny – to ale ještě neznamená, že k sobě máme pravé pouto – spousta sourozenců si nerozumí, nemusí si rozumět ani děti s rodiči, protože jsou až moc rozdílní, mají jiné názory, jiný pohled na svět. Stačí jim, když se vidí jednou za rok na svátek a pak o sobě nemusí několik měsíců zase nic vědět. Ale já mám v životě člověka, se kterým mě sice žádné pokrevní pouto nepojí, ale i tak vím, že jsme jedné krve. Vím, že bych pro tohoto člověka dokázala udělat cokoli na světě, vložila bych jí do rukou vlastní život, a nebo jej obětovala, jen kdybych mohla zajistit této osobě štěstí. Protože ať už jsem kdekoli, když je se mnou ona, tak vím, že tam jsem doma a jsem tam s rodinou.

Nepokračuj beze mě…
Trávíme spolu téměř každý den a když spolu náhodou nejsme, přece jen jsme ve 100% kontaktu. Víme o sobě vše, známe ty nejhorší a nejlepší vlastnosti, byly jsme spolu na dně i vzhůru, známe své vrtochy, špatné dny.. máme si pořád co říct, ale umíme spolu i v pravou chvíli mlčet.. dosáhly jsme nejvyššího vrcholu přátelství, jakého jsme mohly. Někteří lidé nám životy jen projdou, někteří se do nich dostanou a zůstanou v nich delší dobu – ona je v tom mém už od začátku a můžu si být naprosto jistá, že v něm bude navždy! Protože bez ní by to už nebyl MŮJ ŽIVOT!

Komentáře

  1. To je tak krásný...
    Je úžasný mít někoho takového, protože pak člověk na nic nikdy není sám... jsem ráda, že máš svojí spřízněnou duši!
    Jsi talent, umíš nádherně popsat věci, které by mnozí z nás popsat takovým způsobem nedokázali. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, jsem z něj docela hotová. :)) Asi se o něm v tom článku zmiňuju docela často, co? :D

      Vymazat
  2. Čtu to po několikáté.. a pořád mám slzy v očích. Došla mi slova. Myslím ale, že tady jsou zbytečná ♥ T.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…