'Till we die

Obloha se stále pročišťuje..

Člověk má v životě chvíle, kdy je nahoře a lítá v oblacích, je šťastný a věří, že mu patří celý svět. Jenže bohužel, život je i někdy krutý a občas nás zastihnou i složité situace, těžké časy a smutné události. Všichni to tak máme – ať jsme jakkoli rozdílní a originální, přece jen jsme lidi, co žijí na jedné planetě, na které to chodí tak, že jednou jsme nahoře a jednou dole. A já se teď snažím po těžkých dobách držet co nejvýše, protože teď je na to ideální situace – může se stát, že poletím na držku dolů, ale taky můžu vzlétnout ještě výš. Takhle to u mě chodí už 23 let – a 20 let z toho se mnou v oblacích lítá jedna krásná osůbka s velkýma modrýma kukadlama a ještě větším srdcem. Napsala jsem to špatně – to díky ní umím lítat. Já jsem letadlo a všechny události, které jsem zažila, jsou mým motorem – ale ona je ta nejdůležitější součást, která mě zvedne do výšky – bez ní by to letadlo nikdy nevzlétlo. A ve chvílích, kdy se vypne motor a letadlo padá volným pádem do hlubin, mě tahle její síla stále drží nad zemí.

..nikdy jsem nepřestal cítit, že rodina je víc než krevní pouto.

Úryvek, který se objevuje v mé oblíbené písničce od Slipknotů (pustit povinně k četbě článku). Nějakou dobu jsem přemýšlela, co je tím myšleno, nedávalo mi to smysl. A v jednu chvíli mi to zcela došlo. Každý jsme se narodili do nějaké rodiny – to ale ještě neznamená, že k sobě máme pravé pouto – spousta sourozenců si nerozumí, nemusí si rozumět ani děti s rodiči, protože jsou až moc rozdílní, mají jiné názory, jiný pohled na svět. Stačí jim, když se vidí jednou za rok na svátek a pak o sobě nemusí několik měsíců zase nic vědět. Ale já mám v životě člověka, se kterým mě sice žádné pokrevní pouto nepojí, ale i tak vím, že jsme jedné krve. Vím, že bych pro tohoto člověka dokázala udělat cokoli na světě, vložila bych jí do rukou vlastní život, a nebo jej obětovala, jen kdybych mohla zajistit této osobě štěstí. Protože ať už jsem kdekoli, když je se mnou ona, tak vím, že tam jsem doma a jsem tam s rodinou.

Nepokračuj beze mě…

Trávíme spolu téměř každý den a když spolu náhodou nejsme, přece jen jsme ve 100% kontaktu. Víme o sobě vše, známe ty nejhorší a nejlepší vlastnosti, byly jsme spolu na dně i vzhůru, známe své vrtochy, špatné dny.. máme si pořád co říct, ale umíme spolu i v pravou chvíli mlčet.. dosáhly jsme nejvyššího vrcholu přátelství, jakého jsme mohly. Někteří lidé nám životy jen projdou, někteří se do nich dostanou a zůstanou v nich delší dobu – ona je v tom mém už od začátku a můžu si být naprosto jistá, že v něm bude navždy! Protože bez ní by to už nebyl MŮJ ŽIVOT!