Ona hledá toho pravého

Jsem magor přes nakupování oblečení.. Možná už můj stav spěje k nějaké nemoci, protože každou chvilku musím mít něco nového - zas nadruhou stranu, jsem správná ženská. Velká část mých nákupů ale probíhá následovně - přijdu do obchodu, chvilku tam jen tak brouzdám a pak mi něco padne do oka.. Tak si to vezmu do kabinky v naději, že se mi to na sobě nebude líbit a nebudu potřebovat utrácet.. Většinou usoudím, že ačkoli daná látka vypadá dobře i na mně, vlastě ji nepotřebuji a vrátím ji zpět - co kdyby se někde objevilo ještě něco lepšího.. Poté jedu domů.. A pokud se mi stane, že některý další den si řeknu "teď by se mi hodila ta halenka, co jsem si zkoušela" / "ty kraťase, co jsem si zkoušela by se dobře hodily k takovému triku" / "ty boty by byly pro dnešní den ideální" - nebo prostě na danou věc myslím před spaním, o pár dní později se do obchodu vrátím a koupím si to.. Protože vím, že když na tu věc často myslím, tak mě něčím zaujala a nadchla a prostě ji musím mít, stůj co stůj!

Ty se pro někoho vždy hrozně rychle nadchneš, básníš o něm, jsi celá unešená.. ale stejně rychle to nadšení zase opadne.
Zjistila jsem, že takhle to v poslední době nemám jen s oblečením.. Na stejném principu fungují i všechny mé vztahy a nevztahy. Tolikrát jsem se už pro někoho nadchla, představovala jsem si, že tohle je konečně už ten, se kterým budu spokojená, div jsem nestrojila svatbu. No dobře, v duchu to dělám velmi často a skoro s každým. Snažila jsem se vždy hlavně dostat do bodu, kdy se tomu něčemu mezi námi bude říkat vztah - byla jsem nadšená z každého kroku, který k tomu vedl.. A po určité době, kdy to začalo vypadat, že to vztah je, mě to nějak přestalo lákat a bavit.. Přesně tak, jak to mívám s každým nový trikem - strašně ho chci celou dobu, co je v obchodě, ale jak ho mám doma, tak je to jen další triko ve skříni. Stejně tak je to s chlapama - když jsou na ulici, ve škole, v baru, jsou to ti dokonalí, které musím mít a bez kterých bych nemohla žít. A jak mám pak nějakého doma, tak je to jen další do sbírky, který se chytil.. Přesto ale žádný happy end.

Asi jsem se po roce a půl dostala do bodu, kdy bude lepší, když budu chvilku sama. Od doby, co jsme se rozešli s Ignorantem, jsem pořád měla nějaký románek - buď po několikáté s ním a nebo v pauzách s někým jiným.. Za celou dobu jsem nebyla delší čas sama a asi je to potřeba. S nakupováním nepřestanu, ale s těma chlapama bych to mohla zkusit. Jenže mě tak baví ty počátěční pocity radosti a štěstí z dobře vykonané práce.. Ovšem je tady samozřejmě jedno velké ALE! Kdyby se stal největší zázrak na světě a chytil se ten, pro kterého jsem nadšená teď, tak celý můj stav STOP CHLAPŮM ruším!