Přeskočit na hlavní obsah

Vysoká škola - 4 měsíce nápor na játra, 2 měsíce na hlavu


"Zavčasu to studium ukonči, než bude moc pozdě!"
Tak jak na vás působí letošní zkouškové? Díky bohu za to, že už je u konce. Nevím, jestli to bývá tím počasím, ale zimní zkouškové je vždy 100x horší jak to letní. Letos jsem se sesypala, jako snad ještě nikdy. Týden jsem se šprtala na zkoušku od rána téměř do rána, byla jsem z toho na nervy, vystreslá a já nevím co všechno. Pak jsem si samozřejmě vytáhla tu nejhorší otázku, co jsem mohla - stává se ze mě profík v tahání otázek na pi*u! A i přesto jsem 10min v kuse mluvila a mluvila .. ale pak se docentka začala  vyptávat a jen díky takovým detailům, jako že jsem nevěděla, že Vladislavský sál má renesanční okna a že vlastně celé mé pojetí renesance je mírně marxistické (ano, mám skrytou identitu Stalina) mi tu zkoušku nedali a v úterý tam musím znovu. S tím, že vím, že mě bude zkoušet z toho samého, takže šprtám všechny renesanční stavby a díla - ještě, že přišlo baroko, které veškerou renesanci přestavilo, takže v čisté podobě toho u nás zbylo jen málo. Každopádně jsem brečela po téhle zkoušce celý den. Den před touhle událostí vyletěla moje známá od státnic (měla samé jedničky a vyletěla z angličtiny), takže to samé, brečela nonstop v kuse, ani nebyla schopna dojet sama z Brna domů. A den před ní se to samé stalo její spolužačce - takže Brno se teď hemží histericky plačícími lidmi. Jestli nám ta škola za to stojí!!

Do toho nám na půlroku odjela spolubydlící do Belgie, takže v ten den, co mě vyrazili od zkoušky, jsem šla mávat k vlaku - ironicky se mi ten den vrátila jedna z mých nejbližších kamarádek, taky z Belgie, takže jsme mávaly spolu. Před odjezdem Cestovatelky jsme si sedly všechny na nádraží do restaurace a v jednu hodinu odpoledne do sebe koply panáka. Tamní personál nestačil zírat. "Já si dám Jegra." - "Já broskvovou." - "Já taky." - "Dobře, a co dál?" - "Nic, jen ty tři panáky."

"Já jsem tu měla někde sklenku na víno.. Kde je? Já už jsem jako vypila i skleničku?"
Ještě, že máme na tom světě alkohol a party. Už mi to za ty 2 měsíce zkouškového začíná chybět, naštěstí jsme si občas stihli odskočit na ples, oslavu nebo rozlučku. Ale v novém semestru to zase rozjedem, můj manžel barman určitě 2 měsíce jen brečí a vyčkává můj opětovný návrat do klubu. "Našla jsem si nového manžela." - "A už o tom ví?" - "Ne, a asi ani jeho přítelkyně to ještě neví... A ještě navíc mi mamka řekla, že takový člověk jí nepřekročí práh domu." Náš vztah bude složitý, ale o to víc si ho budem vážit..

Komentáře

  1. Zkouškové nesnáším a jak říkáš ty to zimní je daleko horší... Jinak u mě to vypadá tak že pokud nedám úterní zkouškuj tak mě sami vyhodíja už ze školy... Takže u mě to možná ani mít dlouhé trvání nebude... :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně takto to mám i já s úterní zkouškou :-D to zvládnem!

      Vymazat
  2. na fotke si ty? je úžasná! :)
    www.gummybaum.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  3. Nadpis článku pobavil. :D
    Letošní zkouškový je vůbec nejhorší. Poprvý jsem nucena se vykašlat na zkoušku a zkusit jí za rok. Ještě tu nejtěžší. Ale nemoc je nemoc a já na to už nemám. :/ A to jsem nebyla ani na jednom pokusu...
    To s tvojí zkouškou mě mrzí. Ale zítra jí to tam určitě odříkáš a dá ti to! ;)
    To je hrozný, všechno okolo té školy... a koukám, že nejsem ani zdaleka jediná, která je z toho psychicky vyčerpaná a brečí...

    OdpovědětVymazat
  4. Zkouškové je nejhorší období! Letos jsem měla asi jen pět zkoušek, ale stejně mi dva předměty furt visí v systému s nápisem "nesplněno".

    Tvé kamarádky je mi líto, že neudělala státnice :( Musí to být hrozná rána. A ty nevěš hlavu kvůli oknům, příště to bude lepší! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím že těch plačících nás bylo v Brně víc :D Také jsem měla poněkud divoké zkouškové :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...