Přeskočit na hlavní obsah

Prázdná slova

Kolikrát už lidstvo zažilo těžké časy kvůli své naivní víře v slova? Myslím, že soutěž o nejlepšího demagoga by bezkonkurenčně vyhrál Hitler. A jak lidé dopadli, když mu uvěřili? Nebýt spojení většiny národů, se světem by to dopadlo velice špatně, byl by zdecimován a rozdrcen.
Přesně tak to teď dopadlo se mnou. Mým životem prošli dva obrovští demagogové - jeden z nich si své divadlo střihl dokonce několikrát. Když ho sehrál poprvé, myslela jsem si, že nejsem už nikdy schopna mu odpustit. Ale byla jsem.. Když to udělal podruhé,  nějak jsem si říkala, že si za to můžu sama a že na to kašlu.. Když to udělal potřetí, vzala jsem to s klidem, protože v průběhu těch několika představení jsem se proti jeho herectví obrnila a hlavně jsem v průběhu celého čísla nezapomínala na to, že to je jen hra.

Pak jsem potkala druhého takového, který měl herectví v popisu práce. Ale říkala jsem si "vždyť málo kdo si chce tahat práci do osobního života" - ou, trochu jsem se spletla a jsou i takoví workoholici, kteří žijí prací non stop, po celé dny a noci. Zvlášť, když na ni nachytají naivní blondýnky, jako jsem já.
Arogantní herci nejsou nic pro mě. A tak jsem si řekla, že bych se ráda podívala na novou hru s názvem "Budu dělat, že mi na ní záleží a nikdy jí neublížím" se starým hereckým obsazením, v hlavní roli Řidič s fialovýma majáčkama. Léta tréningu z něj udělala machra ve svém oboru a myslím, že je na dobré cestě k získání Oskara. A kvůli mně by mohli zavést ocenění "Nejdůvěřivější divák v dějinách lidstva". Protože jsem naplno vplula do jeho hry a zapomněla jsem, že nejsme v reálném životě, ale na jevišti. A najednou představení skončilo, světla se rozstvítila a já zjistila, že každý z nás stojí na jiné straně opony - na mé straně se mnou zůstala jen brutální bolest. Takhle nějak to dopadá s důvěřivým divákem, který zapomene, že sedí na představení. A musím uznat, že tohle bylo grandiozní představení, které musím ocenit potleskem. Pak se zvedám, odcházím a navždy zamykám divadlo, i s hercem uvnitř. Když se otočím a nahlédnu dovnitř okýnkem, ještě vidím, jak drží v rukou kousky mých roztříštěných iluzí a zlomeného srdce. Tohle byla derniéra a jeho představení už se nikdy nedočká své obnovy - upadne v zapomění..

Komentáře

  1. Hezky napsáno, líbí se mi ta metafora.... Pár takových herců mi životem také prošlo- hořká komedie....

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je moc hezky napsáno! Bohužel to k tomu životu taky patří. Tak už žádní herci ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Strasne hodne moc se mi libi, jak se v te metafore ztracim...;D Opravdu krasne vystizeno :)

    OdpovědětVymazat
  4. S pár takovými "herci" už jsem se taky bohužel setkala...
    Moc ti přeju, aby ten další/budoucí byl jiný a aby jsi si tímto nemusela znovu procházet. ;) Už by jsi si to zasloužila.
    Jinak se mi moc líbí, jak jsi článek napsala. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Velice zajímavý článek :-)
    Napadlo mě, že kdybych v hlavě vlastnila virtuální databázi ČSFD jen pro ty "své" herce... jaké profily bych jim asi sepsala? A kolik dala %? :-))
    Hezký večer přeju...
    Bebe

    OdpovědětVymazat
  6. Ty první dva odstavce znám. Jeden demagog mi takhle divadelNIČIL4 roky, snad každý měsíc, ale byla jsem mladá a blbá. Teď poznám tyhle herce už od pohledu a vyhýbám se jím několikametrovými oblouky.

    OdpovědětVymazat
  7. to prirovnanie si použila veľmi dobre len je smutné že takto to často krát fakt funguje vo vzťahoch ako jeden grandiózny herecký výkon za druhým a mne je miestami až zle z toho ako vidím pár o ktorom viem, že jedenn z nich tú oddanosť a zamilovanosť hraje veľmi dobre aj keď pravda je úplne niekde inde... ale musím sa priznať aj ja som už jedno divadlo s jedným hercom vo vnútri zavrela .. aj keď herca hrá doteraz ale ja už ani cez to okienko nenakukujem

    OdpovědětVymazat
  8. Krásně napsáno.. Musela jsem si občas pokývat hlavou a přemýšlela jsem, s jakými herci jsem se v životě setkala já.. Nebylo jich málo a určitě ještě nejsme u konce.. Představení totiž teprve začíná..
    Posílám sílu!

    OdpovědětVymazat
  9. Moc krásně napsáno. Donutilo mě to přemýšlet o tom, jací herci prošli životem mně.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…