Přeskočit na hlavní obsah

Okay? Okay


50 shades of grey šílenství už naštěstí začíná postupně upadat (dokud lidi nezačnou bláznit z filmu) a do popředí se dostávají mnohem kvalitnější snímky. Kdyby se mě teď někdo na ulici zeptal, která kniha/film v poslední době způsobila největší boom, má odpověď je zcela jasná - Hvězdy nám nepřály.
Já osobně jsem knihu nečetla, odvrhla jsem své předsevzetí "nikdy se nedívat na filmy dřív, než si přečtu knížku" a podívala se na filmové zpracování. I když musím říct, že jsem k tomu byla chvíli přemlouvána a moc se mi do toho nechtělo, protože jsem věděla, jak to dopadne - a taky jsem věděla, jaká jsem cíťa a že takový film nemám šanci psychicky zvládnout. Nakonec jsme s Nejmilovanější nastřádaly kapesníčky a zasedly k noťasu.
A tímhle večerem jsem Hvězdy nám nepřály zařadila mezi mé nejoblíbenější filmy - a to z mnoha důvodů.
Byla jsem jedním z lidí, kteří už dopředu vědí, jak to dopadne. TEN, KDO TO NEVÍ A NECHCE TO VĚDĚT, AŤ TENHLE ODSTAVEC NEČTE. Věděla jsem, že na rakovinu nezemře Hazel, jak se od první chvíle filmu zdá, ale její přítel Gus. Když se Gus poprvé ve filmu objevil, okomentovala jsem to slovy: "Tohle je hlavní role? Vždyť ten kluk není hezký. To ani nebudu brečet." Stačilo mu 30 minut, aby si získal celé mé srdce. Během chvilky se mi zdál jako nejúžasnější kluk na světě a když jsem si uvědomila, že zemře, brečela jsem už od půlky filmu.
Druhá naprosto skvělá věc pro mě byla ta, že ačkoli jsme brečely jako želvy skoro celý film, skrz slzy jsme se i strašně smály, protože celé dvě hodiny byly protkány úžasným humorem. Naprosto mě dostala chvíle, kdy jdou tři lidé s rakovinou mstít svého kamaráda tím, že slečně háží vajíčka na auto a vyjde ven její matka. A Gus prohlásí: "My tři máme sice dohromady jen pět nohou, čtyři oči a dva a půl fungujících plic, ale přišli jsme se pomstít." Naprosto skvělé!
Co hlavně jsem si ale u filmu uvědomila.. Ať už v tyhle chvíle prožíváme cokoli, nemáme zrovna šťastné období, máme problémy ve vztahu, v práci.. Nikdy si nedokážeme představit, jaké to je navždy ztratit někoho, kdo je zdrojem našeho štěstí a života. Nikdy si neumíme představit, jaké to je, celý život bojovat se zákeřnou nemocí, aniž bychom věděli, zda vůbec kdy dokážeme vyhrát. Neumíme si představit, jaký pocit je vědět, že nám umírá milovaný člověk a my to nemůžeme změnit.
Po tomhle filmu jsem si uvědomila, že musím být šťastná za to, že všichni mí blízcí jsou zdraví a mají se dobře. Jsem šťastná, že je mám a modlím se, aby tady se mnou byli ještě dalších sto let.
Tenhle film/kniha ode mě dostává šest hvězdiček z pěti, protože byl úžasný!

Komentáře

  1. Ani mi nemluv. Film jsem taky viděla s kamarádkou a ač jsem se opravdu snažila, nedokázala jsem nebrečet. Bylo to natočené s neskutečnou lehkostí a strašně příjemně se na to dívalo. Veselé scény střídaly ty smutné a člověk si při sledování přál, aby to nikdy neskončilo, protože věděl, že konec nebude vůbec veselý. Oba hlavní hrdinové si mě opravdu získali, a ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem někomu tu jejich lásku tak strašně moc přála a fandila jim:)

    °°Instantní krása°°

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu čtu az ted, k filmu jsem se dostala uz pred pár týdny. tehdy jsem o nem nevedela praktivky nic. kkamaradka me na nej vytahla s pripominkou ze to bude super a ze je to trhak letosniho roku.. vedela jsem jen ze jde o pribeh o rakovine. tudiz mi bylo hned jasne, ze to bude velka romantika ale i doják.... rikala jsem si, za zadnou cenu nebudu brecet, proste nebudu. brecela jsem snad vyjma par minut, cely film ... bylo to opravdu emocionalni od zacatku az do konce..... me se Augustus libil hned od prvni sceny. .pripada mi hezky, a navic charismaticky, hned si me ziskal vsim. byl uzasny.... akorat me stvalo to, ze oba hlavni herce jsem videla v jinem filmu hrat sourozence :D tak to bylo takovy dost divny, ale nejak jsem to prekousla a film si uzila :)))) i kdyz uzila, je asi divne slovo s ohledem na tematiku..... ale doted nepochopim opravdu nahlas vzlykajici holky v kině :D to uz mi prislo jako prehnane reakce :D

    OdpovědětVymazat
  3. No mně tak nějak došlo hned na začátku kdo zemře, podle toho, že příběh vyprávěla Hazel a taky kvůli tomu jak ho začala, tak jsem to hned řekla příteli, s kterým jsem se na to dívala, ten jen bručel, že to přece nemůžu vědět, pak byl naštvaný, že jsem to uhodla :D
    Jsem zvědavá na knížku, ještě se mi nedostala pod ruku, ale už jsem si ji rezervovala, tak se moc těším :)

    OdpovědětVymazat
  4. na tento film počujem chválu z každej strany ale mna zatiaľ nejak neláka nemám rada takéto filmy ktoré sú romantické ale je v tom zapletená nejaká choroba .. príde mi to až príliš na city a nemám nejakú chuť si taký film pozrieť ale viem, že keď na ňho konečne dostanem chuť rozplače ma a budem ho zbožňovať :D

    OdpovědětVymazat
  5. já teda si celou dobu myslela, že umře Hanzel, došlo mi to až to teprve řekl, a taky jsem brečela .. film se mi moc líbil
    a doporučuju se podívat i na tento http://www.csfd.cz/film/299783-ted-a-tady/

    OdpovědětVymazat
  6. Mně se do tohohle filmu taky moc nechtělo, ale jen kvůli tomu, jak se o něm všude psalo a tak. A taky jsem si říkala, že jsem podobných filmů už viděla... a že mě nemůže nic překvapit. No, to jsem se mýlila. Jak píšeš, tenhle film byl opravdu úžasný! Taky se mi moc líbil a řadí se mezi mé oblíbené filmy. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem byla na tomhle filmu v kině a i jsem četla knihu a abych se přiznala, tak brečím pokžadé, když něco o tom čtu. :'D Prostě to je naprosto úžasné spracování, jak filmu, tak i knihy. :3
    -CrazyJull

    OdpovědětVymazat
  8. Ahojky, přesně tak. Zdraví je v životě to nejvíc, co máme. Krásně jsi to napsala.
    PS: Děkuju za milý koment :)

    http://www.obycejny-blog.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…