Přeskočit na hlavní obsah

Familiar Taste of Poison



Jsem člověk, který nesnáší prohry.. Už jednou/dvakrát jsem to vzdala a cítím, že přicházím do okamžiku, kdy to budu muset udělat zase.. Dnes jsem četla jeden citát "Být ve vztahu neznamená, pořád se líbat, držet se za ruce a všude se ukazovat. Znamená to být šťastný s někým, kdo tě dělá šťastným takovým způsobem, jakým to jiný nedokáže." No, k tomu držení se za ruky mám své výhrady, protože pro mě je to jeden z největších projevů lásky a proto já se jen tak s někým nikdy za ruky nedržím.. Ale se zbytkem naprosto souhlasím. Láska je o tom pocitu štěstí, který člověk cítí uvnitř.
Mě to v tuhle chvíli zevnitř jen rozežírá a ubíjí. Snažím se najít ten pocit štěstí, ale nikdo mi k němu neukazuje cestičku. Jsem naplno racionálně uvažující člověk, abych pochopila, že tohle všechno je sakra špatně, že bych od toho měla dát ruce pryč a odejít. Vím, že bych to zase dokázala, když už jsem to udělala. Ale ty odchody tak bolí, že to ještě nechci dokázat

Nadruhou stranu nedokáži být s někým, kdo pro mě neumí nic obětovat... Zase to všechno musím tahnout já a jsem z toho unavená, každý den mě bolí hlava.. Bolí mě z toho balancování, kdy stojíme na špičce a nevíme, na kterou stranu se převrátit.. Zkuste si několik měsíců balancovat na špičce, věřím, že budete unaveni stejně tak.
Ale mě už špička bolí, já cítím, že padám. A jen si přeji, abych padla na tu správnou stranu, ať už to bude jakákoli.

Pravá láska je ta, která zůstává stále, ať jí dáváme všechno, nebo jí všechno odpíráme.. Navždy to ve mně zůstane, ta část srdce bude vždycky obsazená. Ale pokud si budem navzájem všechno odpírat, zůstane obsazena opravdu jen ta malá část a už se nikdy nezvětší.. Časem zapadne prachem a já ji už nikdy nebudu chtít očistit.. Znovu už ne.
Když na sobě dvěma lidem záleží, budou vždy hledat způsob, jak to může fungovat, bez ohledu na to, jak těžké to je.. Ale my nehledáme, my se vzdáváme. Zase se chci vzdát..! Ačkoli prohru nesnáším. Umím bojovat s bolestí, se špatným obdobím, se slzama, s jinýma holkama.. Ale neumím bojovat s lhostejností a nechutí se jakkoli snažit.

Tak takhle to nějak vypadá s mým "optimistickým podzimem".




Komentáře

  1. Tyjo, je to vážně pravdivě napsané. Pokud nejsi šťastná, tak se musíš překonat a udělat další krok..

    OdpovědětVymazat
  2. To balansovanie dobre poznám. Nevieš, na ktorú stranu radšej prikloniť, na jednej strane sa to snažíš udržiavať, ale na druhej ti to neskutočne berie energiu a na konci každého dňa zistíš, že nemáš už chuť a náladu na nič. Aspoň ja som prežívala niečo podobné, a to niekoľko mesiacov vkuse. A "najlepšie" na tom všetkom bolo, že som sa toho z nejakých iracionálnych príčin nechcela vzdať. Ale raz to muselo prísť a som rada, že som z toho "von", pretože cítim, že som takto šťastnejšia. Síce mi to všetko istým spôsobom chýba, ale nie je správne dávať energiu niekomu, kto ti ju len vezme...
    Držím palce, nech sa aj ty rozhodneš správne :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Při tvé zmínce o pravé lásce, jsem si vzpomněla na tohle: Pravá láska je proces, ne událost.
    Držím ti palce a měj se hezky..:).

    OdpovědětVymazat
  4. och tak to ma mrzí že toto teraz prežívaš ale v tom že človek je časom unavený z toho že je jediny kto vzťah ťahá máš pravdu zažila som si to a tiež som bola unavená ... ale na druhej strane ja som človek ktorí sa nevzdáva toho koho miluje nech je to akokoľvek ťažké takže sa neviem do tvojej situácie tak celkom vcítiť .. ale zase každí si zaslúži človeka ktorý pre neho aj "hory prenesie" takže pokiaľ takého po svojom boku nemáš neviem či je správne to ťahať .. každopádne ti držím palce nech sa tento problém čo najskôr vyrieši k tvojej spokojnosti!! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

Pokud Ti žena dá klíč od svého srdce, nepodceňuj to. Zitra by totiž klidně mohla vyměnit zámek.

J á bych strašně chtěla člověka, který mě bude mít rád, udělá pro mě všechno, budu s ním šťastná.. A já jsem ho kdysi potkala.. A najednou jsem ho nechtěla, najednou pro mě byl až moc hodný, milý.. otravný .. A proto často přemýšlím nad jedním faktem: Ženy s oblibou prohlašují, že chtějí muže, který se jim bude oddaně věnovat - milence, přítele nebo sobě rovného. Ale jakmile někoho takového mají, všechno zahodí kvůli prvnímu muži, který s nimi jedná jako s kusem hadru, je jedno, co jim dělá, pořád se k němu vracejí pro další dávku.. Naprosto se v tom vidím.. Opravdu my ženy potřebujem ty "hajzlíky", abychom se cítily spokojené? P okud ano, jsme tak trochu masochistky. Stále mi vrtá hlavou, jestli jsem tehdy nezahodila své štěstí. Na začátku října jsem poznala Vojáka, se kterým jsem se měla opravdu hezky. Po našem prvním rande jsem šla domů se srdíčkama kolem hlavy a těšila se na další. Hned po dalším rande zůstal na noc.. Byl chytrý, vtipný, hezký, dobře zajištěný, byl...