Přeskočit na hlavní obsah

My máme rádi víno..

... věřím, že tuhle písničku znají všichni - i ti, co nejsou fanoušky Chinasky nebo seriálu Vinaři. Já nejsem fanouškem ani jednoho, ale zato jsem obrovským fanouškem jižní Moravy. A než se uskuteční můj sen a já tam budu jednoho krásného dne bydlet, chytám se zatím aspoň každé příležitosti, která mě na J Mor zavane. A když to má ještě znamenat celý den pití vína/burčáku, tak tomu člověk nemůže odolat.

Už pár měsíců zpátky jsme se s mou Nejmilovanější dohodly, že letos se burčákový pochod v Mutěnicích nemůže obejít bez nás (už tak nechápu, jak se mohl minulé roky bez nás obejít) - a tak se stalo a my včera v 7.45hod vyjížděly směr jih. Po dvouhodinách spánku, které jsem tu noc absolvovala, jsem chvilkama v autobuse přemýšlela, jestli ten den neumřu - neumřela jsem! Naše první zastávka byla ve sklípcích v Miloticích, kde jsem odmítala pít burčák do chvíle, než jsem ochutnala výborný červený - a pak už se chodilo jen po stáncích a hledal se červený burčák.
V 11.30h jsme vysedli pod Duňansků horů a začal náš náročný pochod do Mutěnic.Hrozně se mi líbilo, jak byli všichni lidé kolem milí a přátelští - kdoví, jestli to bylo tím burčákem nebo jižní Moravou. S mou Nejmilovanější jsme se na kousek trasy přivtěřily k jiné skupince, která nás během 2 minut naplno přijala mezi sebe, aniž by nás kdokoliv z nich znal. Jak jsme si kupovaly burčák, tak jsme se od nich odpojily a říkaly si, že jim tam už nebudou zaclánět. A oni si toho hned všimli a volali na nás: Holky, my jsme tady! Bylo to vtipné i hezké zároveň. Hned o kousek dál se s nama začal bavit nějaký další pán, se kterým jsme se nějak dopracovali k tomu, co studuji. A jak to zjistil, hned se začal ptat dalších, co dělají (teda ještě před tím stihl zkonstatovat, že já jsem vlastně díky svému oboru škodná). Půlku řady tam obešel a ptal se. Pane a vy děláte co? Vy jste asi už v důchodu, že? -- Ne, nejsem v důchodu. -- Aha, tak pardon, vypadáte na to... A vy pane děláte co? -- Já radši nic. Já všechno pokazím. Užili jsme si tam kupu srandy kvůli uplně cizím lidem. Ale samozřejmě i my jsme perlily, jako když moje Nejmilovanější ukázala, že zvládá nabalovací taktiky. Tyjo, já se furt chystám, že budu péct trdelník! -- Já mám stejný plán, ale ještě jsem se k tomu nedostal. -- Můžeme péct spolu. To pán zřejmě nečekal, ani nikdo z nás.
Ve 14.00 jsem měla docela existenční krizi, kdy jsme seděly na kopečku a přemýšlely, že chceme asi spát. Hele, tady slečny odpočívají. Zeptáme se jich, třeba té v zeleném. -- Ne, té ne, ta vypadá, že by nám neříkala pravdu. Jako pardon, ale vypadám už od pohledu na to, že jsem prolhaná potvora? Taková slečna si nepotřebuje hledat přítele. On se objeví sám a řekne jí "já vám budu dělat přítele". -- Tak už aby tady takový byl. Pravdou je, že jsme si tam s mou Nejmilovanější našly zase pár budoucích manželů - škoda, že to nebyli jen naši budoucí manželé, ale i jiných slečen. Musíme počkat na tu vlnu rozchodů, která snad brzo přijde. Ne, že bych někomu přála rozchod, ale až moc hezkých kluků je zadaných. A nebo to jsou debilové.. A nebo jsou to zadaní debilové. Ale myslím si, že nám dvěma je bez chlapů stejně nejlíp, my si vystačíme skoro ve všem spolu, že Nejmilovanější!
V Mutěnicích jsme nakoupily vítané domů, poslechly místní kapelu, mrkly se do sklípku a šly si najít náš autobus. Autobus plný z 99% - jedna ztráta se dá přežít, aneb náš kamarád se někde ztratil a nešlo se mu dovolat. Takže jsme mu dali 30min navíc a pak odjeli bez něj. Beztak tam někde zpívá. Cestu zpět jsem panu autobusákovi opravdu nezáviděla - vézt autobus plný ožralých lidí, to muselo být něco. Já otevřu tady to okno. -- Klidne otevři, ale nesahej na to červené, to je nouzový východ. -- Takže ho můžu otevřít? -- Ano, ale ne za to červené. -- Cože? Mám ho otevřít za to červené? V buse padla také asi nejlepší hláška dne, kdy náš kamarád, který je opilý, velmi rád mluví anglicky. Takže nejen, že celou cestu mluvil, ale anglicky i nadával. Pane Bože, oh Jesus, fucking, houly-mouly! Od teď je to má nejoblíbenější nadávka! Náš výlet jsme s Nejmilovanější zakončily v Mekáči a jely domů. Dokonce jsme odmítly mého Nejlepšího, který nás chtěl vidět ještě v hospodě - byly jsme kantáre - ale byly jsme střízlivé! Dnes ráno by mě ani nenapadlo, že dojedem takto střízlivé domů. Fakt, nad tím jsem ani jednou nezkusila přemýšlet.
Bylo to fakt supr, všem doporučuji! Příští rok jedem na jižní Moravu zase - dokonce 2x - na burčákový pochod a taky máme v plánu udělat si romantický dvoudenní výlet do těchto krajů. Protože je to tam opravdu dokonalé. Jediná chybička, kterou včerejší den měl, byla ta, že s nama nebyl můj Nejlepší, který si zatím někde lyžoval.. Budiž mu to odpuštěno..

Komentáře

  1. tak to znie veľmi dobre :) je príjemné vidieť že ľudia vedia byť aj milí tiež sa mi to často na rôznych akciách stáva že sa zrazu ocitnem v skupinke neznámych ľudí ale sú tak milí že sa cítim akoby som ich poznala večnosť :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já tu písničku tedy ještě neslyšela, takže jí všichni neznají :-) ale Moravu znám a mám ji ráda :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Jižní a celkově celou Moravu mám moc ráda, také ji ráda navštěvuji, nicméně písničku jsem neznala :))

    OdpovědětVymazat
  4. Já tu písničku nesnáším a ten seriál jsem ani neviděla. Víno miluji. Bydlím na Jižní Moravě ne, úplně ve vinařské oblasti, ale těším se až odsud vypadnu :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na