Přeskočit na hlavní obsah

Party hard


Miluji studenstský život a tolik mi přes prázdniny chyběl! Obvykle mají lidé období prázdnin nejvíc akční a přes školu nudu, ale já to mám přesně opačně. Já se většinou přes prázdniny nudím a nabírám síly pro školní rok - prázdniny jsou mým obdobím zimního spánku a vyčkávání chvil, kdy myši mají pré - a minulý týden byl přesně tak supr, jak si představuji.

První večer kolaudovali naši známí byt. Vůbec se nám tam nechtělo, byly jsme unavené a rozležené, ale usoudily jsme, že na hodinku jít posedět můžem. Udělaly jsme ze sebe kočky, koupily 3 litry vína -s tím, že si dáme tak dvě sklenky a zbytek zůstane na další den- a vyrazily jsme. Seděli jsme, povídali, pili, jedli a najednou bylo 23hod - čili čas, který jsme si určily k odletu. Mrkly jsme na sebe a usoudily jsme, že se nám domů nechce - nevadí, půjdem za půl hodinky. Za půlhodinky jsem opět mrkla na holky - opět se nám nechtělo a náš Fahrplan šel do kélu. Tímhle posledním mrknutím navždy vybuchla věta, kterou jsme pronesly při chystání se na akci: "Dnes opatrně, dnes budem za dámy a další dny to pak rozjedem." Poslední skleničky vína jsme dopíjely 1.20hod - a ne, opravdu nám na další den nezbyla ani kapka - a v tu chvilku přišlo další nečekané prodloužení večera/rána - vsadila jsem se s Kebkou, že pokud se zvládne převléct do 20min, tak s něma půjdem do našeho oblíbeného klubu - kdybych tehdy věděla, co za osudové setkání mě tam čeká o pár dní později, hnala bych se tam hned, jen mastný flek by za mnou byl. Ale nepředbíhejme. V 1.55 hod už jsme byly s mou Nejmilovanější nachystány k odchodu - ale bohužel jsme byly jediné. Tak když už čekat na lemry, tak si u toho aspoň pořádně zatrsat a zabékat - žádný klub být nemusel, udělaly jsme si soukromou párty. Naše soukromá párty pokračovala i ve 2.15 přímo uprostřed silnice před naším bytem. Co z toho, že kolem chodili lidé a jezdily auta... ale má opravdová bitva měla teprve nadejít - a byla to slovní bitva "Ale ty vůbec neumíš prohrávat." Problém byl, že neumím prohrávat ani já, ani Kebka. Chlapec nechápal, že jsme se vsadili o fakt, že se převleče do 20min a do té doby vyrazíme pryč.. Co z toho, že jsme razili za hodinu, on prostě vyhrál a já neumím prohrávat, když nechci do klubu.. A vzhledem k tomu, že opravdu neumím prohrávat, tak jsme se do klubu všichni vydali i skrz fakt, že jsem vyhrála - ale nikdo mi nebude říkat, že neumím prohrávat! Takže přátelské objetí od Kebky, že je všechno cajk a zžíravý komentář od Nejmilovanější "Ty se s někým vsadíš a my se musíme táhnout do klubu jen proto, že neumíš prohrát." V klubu se ovšem stále platil vstup a to jsme odmítly - vysvobození, mohly jsme jít spát! 
Takže jsme ulehaly 2.30 do postele a rozhodně jsme ten večer nevypadaly jako dámy.

Nevadí, pokus dam č. 2: Swing party.. Opět koupeny 3 litry vína s komentářem "Koupíme toho víc, kdyžtak zbude na zítra." Tenhle komentář byl ovšem se smíchem a vědomím, že to nejspíš neklapne. U události téhle party bylo napsáno, že nás ten večer bude bavit moderní hudba zasazená do swingových tonů a to vše budou podtrhovat dobové oblečky.. Nad poslední částí věty jsem se na chvilku pozastavila a říkala jsem si, co to asi znamená. Pak jsem usoudila, že nic podstatného a vykašlala se na to. Ovšem v klubu jsme záhy zjistily, že jsme se na to jen tak vykašlat neměly - téměř všichni byli oblečení v hadrech z 20./30. let - vypadali skvěle! A my tam v party outfitu z 21. století! I tak jsme si udělali krásnou fotku a pokusili se vyhrát nástěnné hodiny Fénix (museli jsme vypít 8 piv nebo kolik).. Já pivo nepiji, takže to bylo na ostatních. Poslední dvě piva se koupily už jen proto, že jsme fakt chtěly hodiny! Dojdem si pro výhru a oni nám řekli, že měli jen 10 hodin a všechny už jsou pryč - měly jsme chuť jít k baru a říct, že chceme ty piva vrátit.. Ale nešly jsme, dostaly jsme jako cenu útěchy dvě kravaty Fénix a piva jsme nechaly cestou domů na zídce.. Cestou domů ve 24.00hod. Ano, opravdu se nám podařilo být za dámy, nevypít všechno víno ani všechno pivo. Mission complete! Za to jsme zasloužily odměnu v podobě úžasného hot dogu - ja vím, na noc se nejí, ale já zhubla opět na svou normální váhu, takže můžu!

Večer č. 3: Potvrdit, že umíme být dámy. "Já dneš budu zase za dámu." - "Tak to já ne." Konečně přišla jediná akce, kterou jsme měli naplanovanou - Back to school! Poslední dva roky to bylo skvělé (poprvé Mandrage, podruhe UDG - tak aby ne), jen letos jsem se hrozila, že to bude trochu horší, protože Chinasky zrovna nejsou můj cup of tea.. A tak jsem se těšila pouze na 100 zvířat, kteří byli samozřejmě supr! A kupodivu byly supr i Chinasky, nakonec se ukázalo, že znám víc písniček, než jsem myslela (za tu hodinu jsem neznala jen jednu) a byly jsme dost blízko podia, abychom mohly mit i nějaky ten vizualní zážitek. Škoda jen, že tam bylo zas milion lidi, to já nesnáším.
"Oni jdou furt za nama." "Já myslim, že dnes za nama půjde polovina Back to school, vzhledem k tomu, že bydlime naproti klubu." "To je fakt. Já myslím, že dnes budou i někteří bydlet v tom klubu."
Před tím, než jsme se vydaly do klubu, jsme si skákly domů nachystat hody -protože hladová ženská je protivná ženská a hladová Rose je životu nebezpečná. Takže jsme se napapaly a spokojeně vyrazily do klubu -kde to s tou spokojeností trochu vázlo, protože tam byla opravdu polovina BtS = vedro, nedýchatelno, nehnutelno a plno dementů, kteří museli furt chodit tam a zpět, takže naše taneční kreace byly neustále narušovány! Po chvilce jsme se vztekly a šly do zadního baru, kde bylo překvapivě málo lidí a docela chlad. Chlad do chvíle, než jsem zpozorovala pána za barem, který se okamžitě stal prvním na mém seznamu "potenciálních manželů". A v tu chvíli začla má balící taktika - jen mu dej najevo, že se ti líbí, třeba se chytne. Tudíž jsme u baru seděly velmi často.. Což je něco nepředstavitelného vzhledem k faktu, že my neustále tancujem. Nakonec se na nás Manžel trochu nachytal a dokonce se usmál. To je první krok ke spokojenému manželství..
"Teď jsi řekla, že se ti líbí, příští týden s ním máš rande a za 14 dní ho máš zas v posteli, že?" - "Mám ho dovést zas do té tvoji?" - "Jo, ale bez tebe." Můj Manžel má místo do budoucna u každé mé kamarádky. Sežeňte mi někdo takového chlapa, když můj bývalý budoucí manžel hledá také svou novou budoucí manželku..

Komentáře

  1. Já jsem byle přesně ten druhý typ :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jak to tak čtu, zjišťuji, jak moc jsem zlenivěla :D asi stárnu :D:D:D Takové akce jsem si užívala na gymplu, ale nějak mě to přešlo, raději si vyberu postel než párty a upřednostňuji klidné posezení s přáteli než narvaný klub. Ale máš super zážitky, snad toho z budoucího manžela vydoluješ víc :D

    OdpovědětVymazat
  3. To je skvělý! Musím říct, že to mám stejně...o prázdninách prakticky skoro nic (až na pár výjimek) a jen co nastoupím do školy, tak se to začíná rozjíždět :) Bohužel si budu muset ještě nějaký ten týden počkat, neboť máme praxi a to na flámování vážně nemá náladu ani síly nikdo, ale už se těším, až nastane škola...a kdyby jenom já :D

    OdpovědětVymazat
  4. To se máš no :D Já bohužel nemůžu chodit na party -_- Ale určitě si to vynahradím někdy v budoucnu... Máš super zážitky :)

    OdpovědětVymazat
  5. Teda, ty si žiješ. :D Na rovinu říkám, že ti závidím. :D
    Koukám hodně skvělých zážitků, akcí... to já už neznám. :D
    Já nevím, no... na základce jsem vymetala diskotéky, celou střední taky, akce a tak... pořád jsem pařila/ chlastala... a teď už je to hrozně jiný. :) Ať jsem byla poslední dobou kdekoliv (klub, Back to school..), nedokázala jsem se už bavit tak jako "za mlada". :D Asi už nemám nárok. :D A možná je to jen tím, že dřív jsem trávila čas s úplně jinými lidmi... :)
    Jinak já teda měla "klidný" jak prázdniny, kdy jsem byla jen doma, nebo na brigádě... tak i školní rok, kdy se vracím ze školy večer, unavená a jsem ráda, že lehnu... nebo jdu cvičit, nebo vydělávat. :/ :D
    Ale néé, je super, že si užíváš, dokud můžeš... jak říkám, no... tohle jsou fajn časy. :) A občas bych období takových akcí ráda vrátila. :)


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a já to mám právě opačně.. Já jsem tohle nezažila ani na základce, ani na střední.. tak teď to honeeeeeeem doháním :D a strašně mě to baví :D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…