Přeskočit na hlavní obsah

Odpouštíme do té míry, do jaké milujeme

Ačkoli miluji rána, kdy mě budí sluníčko, 24. prosince se mi to vůbec nelíbilo - venku to vypadalo, jak na Velikonoce a ne Vánoce. Já chápu, že těch křesťanských svátků je tolik, že téměř nikdo nemá šanci si je zapamatovat, ale aby si je pletlo i počasí?
S Nejmilovanější jsme slavily Vánoce už od rána u Zlatovlásky a následně Lotranda a Zubejdy. Dostala jsem krásnou Karcoolkovskou čepičku, protože těch není nikdy dost! Ve které se velice líbím i mé stále kritické matce. A taky naušničky Hello Kitty, protože ani kočiček není nikdy dost. No a když byly ty svátky, tak jsme už od rána pily vínko. S tím jsme pokračovaly i odpoledne, protože s dobrým nápojem se na Ježíška lépe čeká.
A co že mi to naježil? Všechno, co jsem si nakoupila - ano, tak jsem se to dopracovala.
Nejvíce jsem se těšila na nový mobil - Nokia lumia 630 v zeleném kabátku. Škoda, že mi nikdo neřekl, že teď už se dělají i MicroSIM karty a tudíž moje sto let stará babička se tam prostě nenacpe, i když jsem se o to svou velmi jemnou ručkou pokoušela dost dlouho. A jelikož jsem v některých věcech horší jak dítě, v tu chvíli jsem měla zkažené Vánoce. Co z toho, že za pár dní jsem mohla jít do Vodafonu, kde by mi ji ořezali, já chtěla funkční mobil hned!! Ten chlap, který mi v takových věcech vždy radil, mi prostě někdy chybí...

Naštěstí jsem letos poprvé s mýma slečnama vyrazila pět vánoční koledy k našemu obr stromku, co máme na Návsi. A ty si dovedly svého bratrance, který byl donucen z mé velké simky udělat micro simku - ale až následující ráno, kdy z něj aspoň trochu vyprchala ta piva, slivovice, svařák a šampáňo. Takže já měla americké Vánoce a byla jsem spokojená až 25.12. Taky jsem byla jako americké dítko, které nemohlo dospat a už po deváte jsme Zachránci klepaly na dvířka, že jsme "tam s tou simkou". Označení Zachránce si pro tenhle článek vysloužil hned ze dvou důvodu - tím druhým byla záchrana před mou slabou vůlí a porušením předsevzetí NIKDY SE UŽ DOBROVOLNĚ NEVIDĚT s Kecalem. Protože na Štědrý večer se projevila má slabost pro něj a ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jsem se dostala se svým mobilem do úzkých, byl jedným člověkem, kterého jsem prosila o pomoc. Samotnou mě to vyděsilo, protože jsem myslela, že bez jeho pomoci jsem se už naučila žít. Kdyby mě aspoň poslal do prdele po tom, co jsem se s ním par minut před tím tak pohádala. Ale on zas dělal vše proto, aby mi pomohl. Díkybohu za Zachránce, který mě svedl ze špatné cesty.


Pokušení se ale jen tak snadno nevzdává - o tom jsem se měla přesvědčit 25. prosince. To je den, který trávíme celá rodina pohromadě u babičky. Většinou je to také den, kdy se během půlhodiny všichni pohádáme - letos se stala vyjímka a vše proběhlo v klidu. "Děcka, já myslela, že nepřežiju Vánoce. Beru prášky na nízký tlak a tak se mi motala hlava, že jsem myslela, že mám infarkt a umřu.. Ještěže máme ten přístroj na měření tlaku, furt jsem se měřila.." "Baterky během dvou dní v prdeli."
Teta mi dovezla tašku, ve které byly tři dárky. V prvním balíčku byl vzkaz psaný velmi známým písmem, ačkoli jsem si vůbec neuvědomovala, odkud je známe. Taky jsem nad tím ani nepřemýšlela, protože jsem se hned vrhla po dárku - tričko Skillet s růžovým lvem. Kdo mi to dal??? Kdo mi splnil můj velký sen mít tričko Skillet??? "No kdo věděl, že ho tak moc chceš. Čí je to písmo." Znala jsem to písmo, protože jsem ho vídala šest let - písmo Kecala. A při otevření dalšího dárku na mě vykouklo druhé triko Skillet.. Dvě trika Skillet přímo z Ameriky!! Tentokrát jsem pokušení neodolala a napsala mu, že je nejlepší na světě. Vidíte, takhle si mě dokáže člověk jako on koupit. Naštěstí hned umí udělat také všechno proto, aby tuhle koupit rozmetal. Stejně tak pocit, že mi chybí a že bych chtěla vrátit dobu, kdy jsem byla s ním. "Čím víc se obhajuje, tím víc se potřebuje obhajovat."
Co se týče mobilu, jsem s ním spokojená. Bála jsem se Windowsu 8, ale zatím si jakž takž rozumíme, jen se do toho musím trochu dostat. Skillet trička miluji! Stejně tak miluji historické knihy z počátku 20.století, které jsem dostala od svých slečen. V kozačkách až nad kolena mi bude dobře, i když budu letošní zimu opět nosit často sukně. A koženou bundu vytáhnu na Master of rock 2015, který mi Ježíšek zajistil lístkem. Do té doby využívám všechny přípravky od Avonu, abych byla i mezi ghotic lidma nejkrásnější. I když si pod černé oblečení nezapomenu dát svůj růžový setík spodního prádla, které bylo pod stromečkem taktéž ukryto. Ale to vše je ještě daleko. Co ale není daleko je Silvestr, který budu letos opět trávit se svýma úžasnýma miláčkama, nově ve svém nejmilovanějším městě, s mým Princem... Tak uvidíme, co nám přinese rok 2015 - protože to, co přinesl 2013 a 2014 jsem absolutně nečekala.

Komentáře

  1. Aj podľa mňa to tak vyzeralo, ale stále lepšie slnečno, než ako keby malo liať :D
    S kočičkami s tebou úplne súhlasím, Hello Kitty a mačky, to je moje! ♥
    Super článoček, články na takýto spôsob milujem :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hrozně mě baví číst ty tvoje články. Máš opravdu super styl psaní.
    S panem X (v tvém případě s Kecalem) to mám dost podobně. Jsou věci, ve kterých jsem tak hrozně navyklá na bývalého, že je nedokážu řešit s nikým jiným. Uběhl půlrok a stále se nedokážu v některých věcech přeorientovat na svoje kámoše - kluky, protože stále nějak vím, že on mi poradí ze všech nejlíp, jelikož se zkrátka vyzná (a taky mě pořád zná ze všech lidí nejlíp)..ale co..jsou z nás teď snad kamarádi (je mi jasné, jak absurdně to zní, ale byl to klidný a oboustranný rozchod), tak proč bychom si občas s něčím neporadili, že jo. Když vím, že i on s některými problémy taky chodí jenom za mnou...

    ...//Instantní krása//...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže nám to "jen" kamarádi nikdy dlouho nevydrží.. a proto se s ním nesmím vidět, protože přesně vím, jak by to dopadlo - jako už 3x před tím - a vždycky hodně špatně :)

      Vymazat
  3. TAké mi to letošní "vánoční počasí" nějak nesedlo, ale to se hold nedá nic dělat, přírodě neporučíš :-).

    Ty háčkované ozdobičky na stromeček jsou naprosto dokonalé.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to triko se musí nosit parádně. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý článek. :)) http://fashionsauna.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. Přišla jsem sem, přečetla jsem několik článku, zatim se zorientovávám.. :D
    Máš skvělý styl psaní, prostě paráda!
    www.sarkazelena.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  7. tak to si dostala veľmi pekné darčeky vidno že ťa potešili (až na tú sim kartu :D) a som rada že si mala pekné vianoce :) ja som takisto mala pekné sviatky aj ježiško bol v pohode (aký iný mohol byť keď som si veci sama vybrala? ) na začiatku roka som však dostala najkrajší darček a síce osobu o ktorej som si na vianoce myslela že som ju stratila .. tak snáď ten rok 2015 bude fajn :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…