Přeskočit na hlavní obsah

Odpouštíme do té míry, do jaké milujeme

Ačkoli miluji rána, kdy mě budí sluníčko, 24. prosince se mi to vůbec nelíbilo - venku to vypadalo, jak na Velikonoce a ne Vánoce. Já chápu, že těch křesťanských svátků je tolik, že téměř nikdo nemá šanci si je zapamatovat, ale aby si je pletlo i počasí?
S Nejmilovanější jsme slavily Vánoce už od rána u Zlatovlásky a následně Lotranda a Zubejdy. Dostala jsem krásnou Karcoolkovskou čepičku, protože těch není nikdy dost! Ve které se velice líbím i mé stále kritické matce. A taky naušničky Hello Kitty, protože ani kočiček není nikdy dost. No a když byly ty svátky, tak jsme už od rána pily vínko. S tím jsme pokračovaly i odpoledne, protože s dobrým nápojem se na Ježíška lépe čeká.
A co že mi to naježil? Všechno, co jsem si nakoupila - ano, tak jsem se to dopracovala.
Nejvíce jsem se těšila na nový mobil - Nokia lumia 630 v zeleném kabátku. Škoda, že mi nikdo neřekl, že teď už se dělají i MicroSIM karty a tudíž moje sto let stará babička se tam prostě nenacpe, i když jsem se o to svou velmi jemnou ručkou pokoušela dost dlouho. A jelikož jsem v některých věcech horší jak dítě, v tu chvíli jsem měla zkažené Vánoce. Co z toho, že za pár dní jsem mohla jít do Vodafonu, kde by mi ji ořezali, já chtěla funkční mobil hned!! Ten chlap, který mi v takových věcech vždy radil, mi prostě někdy chybí...

Naštěstí jsem letos poprvé s mýma slečnama vyrazila pět vánoční koledy k našemu obr stromku, co máme na Návsi. A ty si dovedly svého bratrance, který byl donucen z mé velké simky udělat micro simku - ale až následující ráno, kdy z něj aspoň trochu vyprchala ta piva, slivovice, svařák a šampáňo. Takže já měla americké Vánoce a byla jsem spokojená až 25.12. Taky jsem byla jako americké dítko, které nemohlo dospat a už po deváte jsme Zachránci klepaly na dvířka, že jsme "tam s tou simkou". Označení Zachránce si pro tenhle článek vysloužil hned ze dvou důvodu - tím druhým byla záchrana před mou slabou vůlí a porušením předsevzetí NIKDY SE UŽ DOBROVOLNĚ NEVIDĚT s Kecalem. Protože na Štědrý večer se projevila má slabost pro něj a ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jsem se dostala se svým mobilem do úzkých, byl jedným člověkem, kterého jsem prosila o pomoc. Samotnou mě to vyděsilo, protože jsem myslela, že bez jeho pomoci jsem se už naučila žít. Kdyby mě aspoň poslal do prdele po tom, co jsem se s ním par minut před tím tak pohádala. Ale on zas dělal vše proto, aby mi pomohl. Díkybohu za Zachránce, který mě svedl ze špatné cesty.


Pokušení se ale jen tak snadno nevzdává - o tom jsem se měla přesvědčit 25. prosince. To je den, který trávíme celá rodina pohromadě u babičky. Většinou je to také den, kdy se během půlhodiny všichni pohádáme - letos se stala vyjímka a vše proběhlo v klidu. "Děcka, já myslela, že nepřežiju Vánoce. Beru prášky na nízký tlak a tak se mi motala hlava, že jsem myslela, že mám infarkt a umřu.. Ještěže máme ten přístroj na měření tlaku, furt jsem se měřila.." "Baterky během dvou dní v prdeli."
Teta mi dovezla tašku, ve které byly tři dárky. V prvním balíčku byl vzkaz psaný velmi známým písmem, ačkoli jsem si vůbec neuvědomovala, odkud je známe. Taky jsem nad tím ani nepřemýšlela, protože jsem se hned vrhla po dárku - tričko Skillet s růžovým lvem. Kdo mi to dal??? Kdo mi splnil můj velký sen mít tričko Skillet??? "No kdo věděl, že ho tak moc chceš. Čí je to písmo." Znala jsem to písmo, protože jsem ho vídala šest let - písmo Kecala. A při otevření dalšího dárku na mě vykouklo druhé triko Skillet.. Dvě trika Skillet přímo z Ameriky!! Tentokrát jsem pokušení neodolala a napsala mu, že je nejlepší na světě. Vidíte, takhle si mě dokáže člověk jako on koupit. Naštěstí hned umí udělat také všechno proto, aby tuhle koupit rozmetal. Stejně tak pocit, že mi chybí a že bych chtěla vrátit dobu, kdy jsem byla s ním. "Čím víc se obhajuje, tím víc se potřebuje obhajovat."
Co se týče mobilu, jsem s ním spokojená. Bála jsem se Windowsu 8, ale zatím si jakž takž rozumíme, jen se do toho musím trochu dostat. Skillet trička miluji! Stejně tak miluji historické knihy z počátku 20.století, které jsem dostala od svých slečen. V kozačkách až nad kolena mi bude dobře, i když budu letošní zimu opět nosit často sukně. A koženou bundu vytáhnu na Master of rock 2015, který mi Ježíšek zajistil lístkem. Do té doby využívám všechny přípravky od Avonu, abych byla i mezi ghotic lidma nejkrásnější. I když si pod černé oblečení nezapomenu dát svůj růžový setík spodního prádla, které bylo pod stromečkem taktéž ukryto. Ale to vše je ještě daleko. Co ale není daleko je Silvestr, který budu letos opět trávit se svýma úžasnýma miláčkama, nově ve svém nejmilovanějším městě, s mým Princem... Tak uvidíme, co nám přinese rok 2015 - protože to, co přinesl 2013 a 2014 jsem absolutně nečekala.

Komentáře

  1. Aj podľa mňa to tak vyzeralo, ale stále lepšie slnečno, než ako keby malo liať :D
    S kočičkami s tebou úplne súhlasím, Hello Kitty a mačky, to je moje! ♥
    Super článoček, články na takýto spôsob milujem :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hrozně mě baví číst ty tvoje články. Máš opravdu super styl psaní.
    S panem X (v tvém případě s Kecalem) to mám dost podobně. Jsou věci, ve kterých jsem tak hrozně navyklá na bývalého, že je nedokážu řešit s nikým jiným. Uběhl půlrok a stále se nedokážu v některých věcech přeorientovat na svoje kámoše - kluky, protože stále nějak vím, že on mi poradí ze všech nejlíp, jelikož se zkrátka vyzná (a taky mě pořád zná ze všech lidí nejlíp)..ale co..jsou z nás teď snad kamarádi (je mi jasné, jak absurdně to zní, ale byl to klidný a oboustranný rozchod), tak proč bychom si občas s něčím neporadili, že jo. Když vím, že i on s některými problémy taky chodí jenom za mnou...

    ...//Instantní krása//...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže nám to "jen" kamarádi nikdy dlouho nevydrží.. a proto se s ním nesmím vidět, protože přesně vím, jak by to dopadlo - jako už 3x před tím - a vždycky hodně špatně :)

      Vymazat
  3. TAké mi to letošní "vánoční počasí" nějak nesedlo, ale to se hold nedá nic dělat, přírodě neporučíš :-).

    Ty háčkované ozdobičky na stromeček jsou naprosto dokonalé.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to triko se musí nosit parádně. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý článek. :)) http://fashionsauna.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. Přišla jsem sem, přečetla jsem několik článku, zatim se zorientovávám.. :D
    Máš skvělý styl psaní, prostě paráda!
    www.sarkazelena.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  7. tak to si dostala veľmi pekné darčeky vidno že ťa potešili (až na tú sim kartu :D) a som rada že si mala pekné vianoce :) ja som takisto mala pekné sviatky aj ježiško bol v pohode (aký iný mohol byť keď som si veci sama vybrala? ) na začiatku roka som však dostala najkrajší darček a síce osobu o ktorej som si na vianoce myslela že som ju stratila .. tak snáď ten rok 2015 bude fajn :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…