Přeskočit na hlavní obsah

Říkáš, že se nemůžeš dívat, jak jsem ublížená. Takže zavřeš oči, až mi ublížíš?

Stejně jako loni, jsem letos pracovala až do poslední chvíle, tudíž jsem z mého srdcového města odjížděla až 23. prosince večer.. Teda, měla jsem jet odpoledne, ale protože mám uplně prázdnou palici, jela jsem až večer. Rozradostnělá jsem se totiž hnala z práce domů, pobalila věci a šup na autobus, směr mé rodné město. Pokud mě někdo vás sledoval cestou na nádraží, což je sice VELMI nepravděpodobné, ale co kdyby náhodou, jsem přece jen slavná osobnost, mohl si všimnout, že čím víc jsem se blížila k zastávce, tím víc jsem zpomalovala, až jsem se nakonec zastavila uplně. Následně jsem přímo na rohu ulice otevřela svůj tygrovaný kufr a začala jsem se v něm prohrabovat, načež jsem ho zavřela a rudá vzteky se vracela stejnou cestou, jakou jsem přišla.. Ano, kvůli své děravé hlavě jsem si musela nechat ujet bus a k tomu se mi skoro vzteky zastavilo srdce.
Láska je jako vteřinové lepidlo. Během chvilky nám zalepí oči, ale když je chceme otevřít, zažijeme ukrutnou bolest.
Když jsem o pár hodin později konečně seděla v autobuse a dřímala na cestě domů, 15min před výstupem mi volala teta, že u ní byl na návštěvě Složitý. O mně že se bavili asi jen 5minut, ve kterých řekl, že mě miluje, nikoho jiného už nechce a kdyby zjistil, že někoho mám, tak to nezvládne.. načež, když teta řekla, že by pro to měl něco udělat, tak jí odpověděl, že je to složité.. SLOŽITÉ!! protože všechno, na co neumí odpovědět, je složité!! Vzteky a bezmocí jsem se rozbrečela.. A brečela jsem zbytek cesty, na zastávce a i když jsem v autobuse zvládla mít suché oči, ve chvíli, co jsem uviděla mamku, jsem se zase rozbrečela - ta naštěstí neváhala okamžitě sáhnout do útrob lednice a vytáhnout odtud osvědčený lék - alkohol..
Tohle je člověk, který ti bude celý život jen ubližovat, ať už s ním budeš nebo ne. Měla pravdu, je to bezvýchodná situace - byla jsem s ním a bylo mi hrozně, jsem bez něj a je mi taky hrozně. Tak co s tím? Nejhorší je to, že díky němu si neumím užívat věci, které bych si užívala dřív - mé zážitky z plesu s Bledým Princem jsou tak krásné.. Ale vím, že jsou krásné jen díky tomu, že mi to řekla Nejmilovanější a že jsem si to přečetla ve vlastním článku. Jako by na tom plese byl někdo uplně jiný, vše jde nějak mimo mě. Ten člověk má na mě takový vliv, i když jsem ho 2 měsíce neviděla..
Už milionkrát jsem si kázala vzpomenout si na dobu, kdy jsem byla s ním, jak jsem byla nešťastná. Každou chvilku myslím na to, co mi udělal. Jak to bylo hrozné, když se se mnou rozešel a jak jemu to bylo jedno. Jak je mu to všechno jedno i teď, protože je to přece složité! Myslím na to, že kdybych byla s ním, jen bych se trápila, protože on se nezmění a vždy to bude hajzl.. Všechno to vím a umím nad tím racionálně uvažovat.. Co si ale nedokáži nijak zdůvodnit, vysvětlit, ani to potlačit je fakt, že mi chybí. Každý den, každou minutu mi strašně chybí..
A vzhledem k tomu, že jsou takové melancholické svátky - omluvte mě za to, že příští článek se ponese zřejmě ve stejném duchu, aneb Štědrý den a následné překvapení, které nemělo ani 64, ani 80 karátů..

Komentáře

  1. Achjo, mrzí mě, že se tak trápíš kvůli chlapovi, protože ten za to fakt nestojí, ale chápu, že s tím teď nic moc nenaděláš. Potřebovala by ses na něm pořádně vyvztekat a vybít si zlost :D aspoň mně by to v takové SLOŽITÉ situaci pomohlo :D

    OdpovědětVymazat
  2. Moc mě mrzí, že se tak trápíš... a že ten dotyčný, místo toho, aby něco dělal pro to, aby ste spolu byli... když už si uvědomil, jak moc mu na tobě záleží... tak řekne, že je to složitý. :/ Kdyby měl alespoň snahu...
    Snad se to nějak všechno pohne lepším směrem!
    A jinak máš skvělou maminu, že hned ví co a jak... a určitě takový lék a společnost mamky alespoň částečně pomohly.
    Ať je brzy lépe a nezapomeň, že žádný chlap za ty slzy nestojí! ;)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…