Přeskočit na hlavní obsah

Co je v domě, není pro mě

Pokud se někteří z vás chystají na vysokou školu, jistě budou postaveni před problém, zda se nastěhovat na koleje nebo byt. Já jsem před téměř třemi lety řešila to samé - od začátku jsem věděla, že na koleje mě nikdo nedostane, protože já občas potřebuji mít svůj vlastní klid, kterého by se mi tam určitě nedostávalo. Tak jsem sháněla spolubydlící i byt - přes kamarádku jsem sehnala jednu holčinu, která řešila stejný problém, tak proč ho neřešit společně - zvlášť, když jsme pak zjistily, že jsme spolu chodily do školky (ten svět mě nepřestane udivovat) a nakonec jsme i našly - byt pro 4 lidi. Na tohle období docela ráda vzpominám, ale už bych ho asi nevrátila, protože jediné, co mi chybí, je právě má spolubydlící. Zbytek nic moc.
Na druhák jsme se přestěhovaly do bytu, kde nás bylo ze začátku 7. Asi se děsíte takového velkého čísla - a musím říct, že i my jsme se původně děsily, ale nakonec no problemo. Teda, problemy byly, ale ne ty, které jsme očekávaly (rvačky o koupelnu, kuchyň, záchod, bordel atd.). V průběhu druhého semestru se tři holky od nás odstěhovaly, protože odjely na erasmus a my jsme byly se zbytkem postaveny před důležitým rozhodnutím - koho si nastěhujem na byt?
Náhodou jsem se o tom zmínila před mým oblíbeným spolužákem a on se toho náhodou chytil a byla ruka v rukávu - a tak s námi už skoro rok bydlí Smíšek a Plyšák. A byl to nejúžasnější rok, jaký mohl být (když neberu nějaké dva měsíce, kdy byl Smíšek totálně na zabití a já jsem se modlila, aby se odstěhoval).. Už je vše vyjasněno a osazenstvo celého bytu se navzájem miluje - samozřejmě jen platonicky, protože máme zavedené pravidlo co je v domě, není pro mě.
"O děti mi ani tak nejde, spíš o ten sex." - "Naštěstí už tě znám, tak je mi to jasné." - "To jsem rád, mě vždy unaví, než slečně vysvětlím, o co mi vlastně jde. Mám rád ty chápavé."
Ti, co mě už chvilku čtou, tak jistě ví, že pořádáme nejlepší party v historii tohoto města. "Mně řekl Frajírek, že je inteligentní. A byl ještě docela střízlivý, když mi to říkal, tak to asi myslel vážně." - "Kdyby byl tak inteligentní, jak o sobě tvrdí, tak by si něco začal s jednou z nás."
A že když jsme naopak hosty na nějaké party, tak ji umíme pořádně rozproudit a bez nás by se jen tak neobešla - za 14 dní na plese bude důkaz místo slibů i když tam nebudem všichni. "Nevadí, dáme si černé šaty a budem říkat, že nám umřel manžel." - "Podle mě to tak udělá každý. Nakonec to nebude ples, ale pohřební hostina."
 

"Děcka, mě hrozně mrzí, že vždy, když se ožeru, tak jsem takové prase."
Navzájem se respektujem, pomáháme, blbneme, svěřujeme se a je nám spolu myslím na 1 000% fajn! U nás vím, že když mi není zrovna dobře, tak si nikdy neemičkuju na pokoji, ale jdu si popovídat o pokoj vedle nebo ještě vedle a je mi dobře - protože ti lidi, se kterýma bydlím, by mě v tom nikdy nenechali koupat. "Ty fakt nejsi normální!" - "Tak se mi zdá, že tady vládne nějaká nepřátelská atmosféra."
Užila jsem si s nima strašně moc srandy a jsem ráda, že se tady sešla taková sestava. Škoda jen, že nás za 2 měsíce bude jedna opouštět - ale jen na chvilkuuuu.
"Ty jsi povrchní, namyšlená a ještě nemáš problém si to přiznat. To je krásné."


Takže až budete stát před rozhodnutím, kam se zavrtat při vysokoškolském studiu, rozhodně volte byt plný skvělých známých lidí, tak jako to mám já. Bude nás na tom světě zase více spokojených.

Komentáře

  1. Po tomhle článku se cítím důležitěji než kdy dřív! T.

    OdpovědětVymazat
  2. Já chci taky takovejhle život, sakra :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezký :) Přesně to popisuje studentský život :) Já jsem na koleji bydlela 2 roky a vyhovovalo mi to. Má to něco do sebe :D Co se soukromí týče, tak jsem si stěžovala jenom o zkouškové, protože jsem chtěla mít klid na učení. Ale na bytě jsou pokoje také většinou po 2 až 3, takže by to bylo asi podobné :) Teď bydlíme se slečnou A v mini bytečku a je to moc fajn. Vedle máme ještě jednu slečnu, se kterou jsme si strašně sedly, dobře se s ní kecá a na druhou stranu občas o ní člověk ani neví :D To spíš ty narušovatelky klidu jsme my s K., protože pořád cvičíme, skáčeme a tak :D
    Nejdůležitější je stejně najít super spolubydlící- a to se mi vždycky splnilo! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Na koleje bych taky nešla, protože já jsem člověk, který potřebuje klid celkem často. :D Tam bych se asi zbláznila. :D
    Ty jo - 7 lidí v bytě, neumím si to vůbec představit, musely jste tam mít celkem veselo. :D
    Je super, jak teď máš spolubydlící ,se kterými si tak rozumíš - a i navzájem, že jste všichni spíš kamarádi, než cizí lidi, co spolu "jen" bydlí. Určitě to má spoustu výhod. :)
    Jak to popisuješ, je to tak krááásný! :)

    Já bohužel se spolubydlením moc spokojená nejsem. :D Nééé, že by to byla úplná katastrofa, ale žádná sláva to taky není. Když jsme tu s přítelem bydleli sami, bylo to tisíckrát lepší. Se spolubydlícími se spíš ignorujeme, jen občas prohodíme nějaké slovo, ale největší radost mám, když odjedou na víkend domů. :D :D
    Bohužel jsme si nesedli tak, jak jsem si ze začátku myslela. Pořád doufám, že se to ale ještě změní, protože tu plánují bydlet ještě i další rok. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj :) Nellie, to je super. Hele nešetři nás těma historkama z vašeho bytu. Pěkně se čte jak si užíváte vaše přátelství.

    OdpovědětVymazat
  6. keď ma vôbec niekde na výšku vezmú tak budem pred touto otázkou stáť ďalší rok .. ja som tiež človek čo potrebuje aj svoj kľud aj svoj priestor takže keby bolo len na mne tak určite volím byt, ale uvidíme aké budú okolnosti :) a určite ti verím že to musí byť super mať skvelých spolubývajúcich :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

V pasti - Lilja Sigurdardóttir

Shrnutí děje Sonja 2x měsíčně cestuje pod falešnou identitou do zahraničí, aby na Island propašovala drogy. Nedělá to dobrovolně, při rozvodovém řízení se ocitla v pasti. Je bez peněz, bez syna a každou vteřinou se vystavuje nebezpečí. Na letišti se vždy chová jako normální podnikatelka a jako všichni ostatní cestující - ale přesto, díky malinkým detailům, se na ni zaměří úž téměř vysloužilý zaměstnanec letištní kontroly. Sonja je nucena převážet stále větší množství kokainu a Bragi na ni při každém letu vyvíjí větší a větší nátlak. Do toho všeho se snaží Sonja vymyslet plán, jak se z pasti vymanit, aby mohla zažádat o opatrovnictví svého syna, kterého po rozvodu získal manžel. Snaží se být vzorovou matkou, přestože její manželství se rozpadlo proto, že se zamilovala do ženy. Do ženy, která je vyšetřována z bankovních machinací. Jak dlouho potrvá, než se z pasti vymaní?