Přeskočit na hlavní obsah

I didn't choose you.


Dnes jsem zjistila, že článek o plesech je nejčtenější na mém blogu. Což mě dokopalo k napsání dalšího článku týkajícího se tohoto tématu - teď ovšem s reálnými zážitky, protože jsme ve čtvrtek s mými nejmilejšími odstartovali plesovou sezónu.
Naše katedra má každý rok tematický ples - letos padly návrhy Antika, Vídeňský kongres nebo Nacistické Německo - asi si říkáte what the fuck?! Tak toho se ještě chvíli zdržte, protože nakonec bylo vybráno uplně jiné téma - Vojna a mír! Teď můžeme všichni společně WHAT THE FUCK?! Ačkoli je to období mně velmi blízké, na ples je to absolutní katastrofa - zkuste si sehnat empírové šaty té doby - ani hovno.. Takže jsme s holkama byly velmi neoriginální a rozhodly se jít v černých šatech s tím, že jsme vdovy, kterým zemřel manžel ve válce.
"Jen nevím, jak moc blbé bude, když budu tvrdit, že jsem vdova, která přišla o manžela a přijdu tam s chlapem."
Čímž se dostávám k další podstatné věci - letos jsem zahájila plesovou sezónu tím, že jsem si na ples přivedla partnera. Joo, jestli valíte bulvy, tak v pořádku, protože já sama tomu stále nevěřím. Ale je to tak, Princ přijel z toho jejich smradlavého města jen proto, aby se mnou mohl jít na ples, ačkoli ten den měl zkoušky a další den šel do práce (ach). Dokonce se mnou držel smutek za mého zesnulého mažela a šel také v tmavé košili (ano, náš stůl opravdu vypadal, jako bychom byli na pohřební hostině). Dokonce mi chtěl před vstupem do sálu nasadit střevíček (ach) - nakonec jsem to zvládla sama, nebyla přece ještě půlnoc, abych ho měla ztracený.
Byl tak milý, že mě dokonce vytáhl tancovat, ačkoli jsme před tím řešili, že plesové tanečky nám moc nejdou - a dokonce jsme tancovali na vyvýšeném balkónku, aby naše taneční neumění viděli všichni přítomní v sále (ach). Následně jsme plánovali naši životní cestu, jak se dostat z postu prince a princezny, na post král a královna.. "Asi budem muset od někoho dostat království." O tom, že jsme princ a princezna nemohlo být pochyb, protože jsme se oba třpytili jako diamanty (šajn brajt lajk a dajmond) - jelikož já měla postříkané vlasy třpytkama a Princ se držel v těsné blízkosti u mě, tak se třpytil celý.. Prostě jako z pohádky. "Tak toho ti budu závidět i já." - "Toho si závidím i já sama." Dokonce jsem si ho záviděla natolik, že jsem až chvilkama zapomínala pomlouvat všechny lidi okolo (což jsem samozřejmě pak vždy rychle dohnala).
Celkově se ples velmi vyvedl, všichni byli krásní - někteří dokonce vypadali empírově- všichni byli milí (až na náš soukromý boj s Vypočítavým zmetkem) a všechno bylo téměř dokonalé (nebýt mé "skvělé" vlastnosti ze všeho dělat kovbojku). "Teď je to sice taky pěkný vejlupek, ale myslím si, že když se zamiluje, tak je věrný." Vše se obešlo bez újmy - pokud nepočítám Princovy roztržené kalhoty (ano, očividně nejen princezny mají problémy s trhající se látkou), můj rozdrcený prst na noze a následující blicí den Roztomilého. Ale na tyhle všechny věci jsme si dali menší náplast - při odchodu jsme v sále ukradli, co se dalo, tudíž jsme bohatší o 4 vínové skleničky, balonky, svícen, plakáty a část vánočního řetazu. "Hej, já bych ukradl i něco tady v parku." - "Děcka pojďte, jdem zkusit ukradnout koš." .... "Serem na to, je to tam přibetonované." - "Já furt přemýšlím nad tím, že jsme z tama mohli zkusit ukradnout ty židle, potřebujem nové."

Komentáře

  1. To máš fajn, aspoň si mohla tancovať.. Ja mám problémy s kolenom a aj by som tancovať chcela (nejde mi to ale whatever) ale nemôžem. No zabávala som sa s ostatnými ako sa dalo a aj som si to užila :)
    Po plesoch to už tak zvyčajne býva, tiež mám tendenciu brať poháriky domov. A ráno sa len pozerám what the fuck??! (ok, väčšina piatkov, haha)
    liviaurban.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  2. veľmi vtipne napísané :) závidím :)

    OdpovědětVymazat
  3. Este ze nezvolili temu "Nacisticke Nemecko" pretoze to uz by ste pravdepodobne boli hlavnou titulkou na bulvarnych casopisoch a katedra by asi celila komplexnej akreditacii....
    Kaviareň u mačky

    OdpovědětVymazat
  4. ¨To je dobré, Princezna a Princ ve smutečním :D
    Pěkné Vánoce Nellie!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

V pasti - Lilja Sigurdardóttir

Shrnutí děje Sonja 2x měsíčně cestuje pod falešnou identitou do zahraničí, aby na Island propašovala drogy. Nedělá to dobrovolně, při rozvodovém řízení se ocitla v pasti. Je bez peněz, bez syna a každou vteřinou se vystavuje nebezpečí. Na letišti se vždy chová jako normální podnikatelka a jako všichni ostatní cestující - ale přesto, díky malinkým detailům, se na ni zaměří úž téměř vysloužilý zaměstnanec letištní kontroly. Sonja je nucena převážet stále větší množství kokainu a Bragi na ni při každém letu vyvíjí větší a větší nátlak. Do toho všeho se snaží Sonja vymyslet plán, jak se z pasti vymanit, aby mohla zažádat o opatrovnictví svého syna, kterého po rozvodu získal manžel. Snaží se být vzorovou matkou, přestože její manželství se rozpadlo proto, že se zamilovala do ženy. Do ženy, která je vyšetřována z bankovních machinací. Jak dlouho potrvá, než se z pasti vymaní?