Přeskočit na hlavní obsah

MOTÝL!

Před dvěma lety jsem byla na koncertě mé oblíbené kapely The Rasmus. Před půl rokem na mé nejoblíbenější zahraniční Skillet. A do třetice všeho dobrého nejlepšího, ve středu přišel večer s velkým V a my s mou Nejmilovanější vyrazily na UDG - má nejoblíbenější česká skupina! Těšily jsme se na ně dva měsíce v kuse, každý den spamovaly FB jejich písničkama. "Naši přátele na FB se už musí těšit na to, jak bude po koncertě a my přestaneme konečně prudit." Omyl, teď začnu ještě mnohem víc!
Jako předskokana si kluci dovezli Voxela, kterého já osobně mám moc ráda, nejen proto, že má supr písničky, kytaru a klobouk, ale taky proto, že je to neskutečný sympaťák.. Až se rozvede, zamlouvám si ho já! Vadilo mi sice, že začal o půl hodiny později, než měl, to se mi nelíbilo hlavně proto, že Divocí Billové s Jelenama začali přesně a to jsou v téhle "branži" už o něco déle. Ale jinak to bylo supr, hodně na styl dalšího miláčka Toma Kluse, takže juuu. Ale nezahrál mou oblíbenou, tak má trochu vroubek - druhý vroubek je ten, že má dítě a nemá ho se mnou.

Po Voxelovi jsme měli pár minut na nabrání sil a vtrhli na podium UDG! Byli úžasní, skvělí, dokonalí a já je miluji ještě víc, než kdy dřív. Bála jsem se, že budou hrát jen ty nejznámnější písničky, což já radši posloucham ty neohrané neznámé - a oni mi je zahráli! "Tyjo, Beduína mi asi nezahrají." - "No, toho fakt ne." - "A jako třetí písničku dáme BEDUÍN!" V tu chvíli mi ke štěstí nic nechybělo.  Necelé dvě hodiny koncertu utekly jako nic a kluci už chtěli končit. Samozřejmě jsme je vypískali zpět, tak přidali ještě pár dalších, jako poslední nečekaně Hvězdáře. "Ten zpěvák se na nás při tom zpívání díval." - "Joo, já jsem to viděla!"

Kluci asi musí žít každý den z jedné párty do druhé, protože už na podiu byli trochu cinknutí - no bubeník uplně, jednou v půlce koncertu odešel čurat, podruhé mu zapadly sluchátka pod podium a nemohl hrát, no konec uplný. Každopadně, naše největší životní chyba byl odchod hned po koncertu z klubu. Další den jsme na FB zjistily, že UDeGeďáci tam pak s ostatníma ještě kalili. Mohly jsme si s Nemilovanější nabrnknout dvojčata Petra a Pavla. "Doufam, že si do příště nenajdou nějaké milenky." - "Neboj, od téhle středy budou kvůli nám uplné jeptišky až do doby, než nás zas uvidi." - "Tak to zase ne. Ono raději ať to někde zkusí, nejsem pak zvědavá na nějakou 2 minutovou show."
Ještě tři dny po tom žijeme jen tímhle koncertem, opět opakuji, že to bylo skvělé, dokonalé a božské! Chci je tady zase mít - nejlépe každý den!

Komentáře

  1. :DDD jooo! miluju mrkání na muzikanty :DDD (A proto jsem vždy v první, při nejhorším v druhé, řadě:DDD)

    OdpovědětVymazat
  2. Já sice nedokážu říct, jaké jsou mé nejoblíbenější skupiny, protože jich mám takových hooodně... ale ty, které jsi vyjmenovala, se mi moc líbí! Ať už The Rasmus, Skillet, nebo UDG. :)
    Voxel je taky super, jeho písničky mám taky moc ráda, jsou takový optimistický. :) A on je sympaťák, to s tebou musím souhlasit. :D
    "druhý vroubek je ten, že má dítě a nemá ho se mnou." - pobavilo. :D

    Na UDG jsem byla asi dvakrát. Díky tomu, že jezdí na fesťák, kam jezdím rok co rok. :D A na živo byli fakt tisíckrát lepší a taky jsem z nich byla úplně hotová. :D A Hvězdář je moje srdeční, u toho jsem skoro brečela, když jí zpívali a já stála v první řadě. :D :D
    Je super, že jsi si koncert tak užila! :)

    OdpovědětVymazat
  3. tak to je super že ste si to užili ja už by som tiež šla na nejaký koncert ... Skillet mám tiež rada, už som ich síce dlho nepočúvala ale pripomenula si mi ich tak si ich idem pustiť :D ...tiež sme raz s kamarátkou odišli po koncerte nášho obľúbenca a potom sme to ľutovali ale nabudúce sme rovnakú chybu nespravili a vypočula som si aj kompliment :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…