Přeskočit na hlavní obsah

MOTÝL!

Před dvěma lety jsem byla na koncertě mé oblíbené kapely The Rasmus. Před půl rokem na mé nejoblíbenější zahraniční Skillet. A do třetice všeho dobrého nejlepšího, ve středu přišel večer s velkým V a my s mou Nejmilovanější vyrazily na UDG - má nejoblíbenější česká skupina! Těšily jsme se na ně dva měsíce v kuse, každý den spamovaly FB jejich písničkama. "Naši přátele na FB se už musí těšit na to, jak bude po koncertě a my přestaneme konečně prudit." Omyl, teď začnu ještě mnohem víc!
Jako předskokana si kluci dovezli Voxela, kterého já osobně mám moc ráda, nejen proto, že má supr písničky, kytaru a klobouk, ale taky proto, že je to neskutečný sympaťák.. Až se rozvede, zamlouvám si ho já! Vadilo mi sice, že začal o půl hodiny později, než měl, to se mi nelíbilo hlavně proto, že Divocí Billové s Jelenama začali přesně a to jsou v téhle "branži" už o něco déle. Ale jinak to bylo supr, hodně na styl dalšího miláčka Toma Kluse, takže juuu. Ale nezahrál mou oblíbenou, tak má trochu vroubek - druhý vroubek je ten, že má dítě a nemá ho se mnou.

Po Voxelovi jsme měli pár minut na nabrání sil a vtrhli na podium UDG! Byli úžasní, skvělí, dokonalí a já je miluji ještě víc, než kdy dřív. Bála jsem se, že budou hrát jen ty nejznámnější písničky, což já radši posloucham ty neohrané neznámé - a oni mi je zahráli! "Tyjo, Beduína mi asi nezahrají." - "No, toho fakt ne." - "A jako třetí písničku dáme BEDUÍN!" V tu chvíli mi ke štěstí nic nechybělo.  Necelé dvě hodiny koncertu utekly jako nic a kluci už chtěli končit. Samozřejmě jsme je vypískali zpět, tak přidali ještě pár dalších, jako poslední nečekaně Hvězdáře. "Ten zpěvák se na nás při tom zpívání díval." - "Joo, já jsem to viděla!"

Kluci asi musí žít každý den z jedné párty do druhé, protože už na podiu byli trochu cinknutí - no bubeník uplně, jednou v půlce koncertu odešel čurat, podruhé mu zapadly sluchátka pod podium a nemohl hrát, no konec uplný. Každopadně, naše největší životní chyba byl odchod hned po koncertu z klubu. Další den jsme na FB zjistily, že UDeGeďáci tam pak s ostatníma ještě kalili. Mohly jsme si s Nemilovanější nabrnknout dvojčata Petra a Pavla. "Doufam, že si do příště nenajdou nějaké milenky." - "Neboj, od téhle středy budou kvůli nám uplné jeptišky až do doby, než nás zas uvidi." - "Tak to zase ne. Ono raději ať to někde zkusí, nejsem pak zvědavá na nějakou 2 minutovou show."
Ještě tři dny po tom žijeme jen tímhle koncertem, opět opakuji, že to bylo skvělé, dokonalé a božské! Chci je tady zase mít - nejlépe každý den!

Komentáře

  1. :DDD jooo! miluju mrkání na muzikanty :DDD (A proto jsem vždy v první, při nejhorším v druhé, řadě:DDD)

    OdpovědětVymazat
  2. Já sice nedokážu říct, jaké jsou mé nejoblíbenější skupiny, protože jich mám takových hooodně... ale ty, které jsi vyjmenovala, se mi moc líbí! Ať už The Rasmus, Skillet, nebo UDG. :)
    Voxel je taky super, jeho písničky mám taky moc ráda, jsou takový optimistický. :) A on je sympaťák, to s tebou musím souhlasit. :D
    "druhý vroubek je ten, že má dítě a nemá ho se mnou." - pobavilo. :D

    Na UDG jsem byla asi dvakrát. Díky tomu, že jezdí na fesťák, kam jezdím rok co rok. :D A na živo byli fakt tisíckrát lepší a taky jsem z nich byla úplně hotová. :D A Hvězdář je moje srdeční, u toho jsem skoro brečela, když jí zpívali a já stála v první řadě. :D :D
    Je super, že jsi si koncert tak užila! :)

    OdpovědětVymazat
  3. tak to je super že ste si to užili ja už by som tiež šla na nejaký koncert ... Skillet mám tiež rada, už som ich síce dlho nepočúvala ale pripomenula si mi ich tak si ich idem pustiť :D ...tiež sme raz s kamarátkou odišli po koncerte nášho obľúbenca a potom sme to ľutovali ale nabudúce sme rovnakú chybu nespravili a vypočula som si aj kompliment :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...