Rose.Tascher

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za...

Jak se pozná, že jsi zamilovaná? - Tak, že jsem schopna celý týden myslet na jeden jediný krátký polibek.. A čkoli nerada moralizuji nebo dělám přednášky, tenhle článek se ponese trochu v takovém duchu.. V sobotu oslavil můj milovaný bratránek 18 let a já ( jakož jedna z nejdůležitějších žen jeho života, jak často říkam ), jsem byla společně s Nejmilovanější-odpólovačem a Magnetem pozvána na oslavu. S těžkým srdcem musím konstatovat, že jsme tam opět byli nejstarší - to už se asi časem stane běžné. A po téhle oslavě jsme si možná začli trochu vážit naší životní vyrovnanosti, která přišla se stářím (samozřejmě nadsázka, zas nejsme o tolik starší a blbí jsme taky ještě dost) .. Prožili jsme si typickou oslavu náctiletých. V še se neslo v duchu veselí, dokud nenastala půlnoc. Nebojte, nešli jsme vyvolávat duchy, i když bych se tomu vlastě vůbec nedivila.. Po půlnoci se musela Nejmilovanější ujmout Myšáka a udělat s ní několik koleček kolem hospody, protože jí bylo zle. Po chvíli ...

A utobiografická knížka líčí zážitky Jacky, která když jela do Egypta na dovolenou, nikdy netušila, že zde potká svého budoucího manžela. Kvůli němu následně opustila svůj normální život a odstěhovala se do Egypta - do kultury uplně odlišné od té její, kde jsou pro nás nepředstavitelné věci zcela normální. Zpočátku se snažila začlenit, změnit, chápat, ale postupně pochopila, že to opravdu nejde... Svému manželovi porodila dvě dcery, se kterýma musela následně z Egypta uprchnout, protože ji on, i jeho rodina, psychicky a fyzicky týrali. Naštěstí pro ni se útěk zdařil a ona se mohla vrátit ke své rodině.. Spousta žen takové štěstí nemá - pokud by ji chytili, zcela beztrestně by ji mohl manžel zabít. K niha se mi moc líbila, protože mám strašně ráda autobiografické knihy a také příběhy odehrávající se v prostředí nám kulturně úplně odlišném. Absolutně mi ale nejde do hlavy, že by mohl být někdo tak blbý (s prominutím), že by si po týdnu známosti vzal cizího člověka a ještě navíc z Egy...

H odně se teď učím, což s sebou přináší i časté chvíle nudy - a to u mě znamená jediné - furt přemýšlím a uvažuju. Zvlášť teď, když mám nad čím uvažovat.. Teda neměla bych, myslela jsem, že mám ve všem jasno, ale stačí jeden týden a člověk má zas život uplně pomíchaný.. K aždopádně mé myšlenkové pochody mě zavedly ke dvou docela blbým závěrům.. Pořád totiž přemýšlím, zda se řídit srdcem , které mě tolikrát zklamalo, nebo rozumem (který taky není uplně ideální) a nebo nechat všechno jen tak plynout (což jsem už párkrát zkoušela a nikdy jsem to dlouho nevydržela).. A došla jsem k závěru, že já asi nikdy nedokážu být s člověkem, kterého miluji, šťastná. A to proto, že když někoho začnu milovat, tak se každou sekundu užírám strachem, že ho ztratím. A není to jen tím, že už se mi to stalo.. Je to tím, že mám takovou povahu - protože vím, že když jsem zamilovaná, dokážu dát v sázku uplně všechno.. A pak taky můžu všechno ztratit.. Už jsem zažila tu ukrutnou bolest a prázdnotu, která v č...

V ěříte na osud? Já ano.. Taky věřím na to, že k naplnění osudu musí přijít ta správná chvíle. A věříte na osudovou lásku? Já ano.. A věřím, že mého osudového jsem už potkala, jen nám zatím není dáno být spolu.. zase .. Myslím si, že ke všemu musí vyzrát ten správný čas. A i když mezi tím budem mít po boku několik další jiných osob, jednou budem spolu - pokud to tak má být. A pokud to tak být nemá, tak tohle je jen má dnešní slabá chvíle a nebude to tak. Bude to jinak, mým osudovým bude někdo jiný. J en jsem dnes pochopila, že osudu se člověk neubrání. Takže má slova vykřičená v bolesti "i kdybychom spolu někdy měli být, tak udělám vše proto, abychom nebyli." Byla opravdu jen slova. Dnešním dnem jsem pochopila, že ať dělá člověk cokoli, at říká cokoli a ať potká kohokoli, osudu se nevyhne. Pravdou je - a teď se musím bičovat - že já už se ani nesnažím tomu nějak bránit.. Bráním se jen tím, že v nesprávnou chvíli nepiju alkohol, protože alkohol je všemocný a velmi lehce se...

V pauze mezi učením dopíšu druhou část mého roku 2014, ať to můžu sfouknout ze stolu a začít se věnovat jen roku 2015, který je už teď pro mě extrémně náročný po všech stránkách. ČERVENEC styky s Egoistou pomalu ustávají, zato se silně obnovují styky s Životní láskou - dokonce natolik, že když naši odletěli na svou první pořádnou dovolenou do Bulharska, tak jsem si ho nastěhovala na celý týden domů. A bylo to zase jako dřív.. archeologický výzkum v Dolních Věstonicích byl naprosto úžasný a nikdy bych nevěřila, že během jednoho týdnem najdeme TOLIK nálezů, co tam.. můj první ročník Master of rock 2014 (oficiálně už asi 25.) - na metalových a rockových písničkách jsem byla odkojená a ačkoli se to spoustě lidem nezdá, tenhle styl zbožňuji a nedělá mi problém jednou za čas nahodit černý gothický úbor (hlavně proto, že to byla jedna z mých pubertálních fází) a vyrazít mlátit hlavou. Ani letos tam chybět nebudu, protože jsem našla lístek pod stromečkem! největší prozření ro...

A čkoli je těchto článků teď hrozně moc, nemůžu si jej odpustit. Asi proto, že i já bych si ráda dala všechny významné události roku 2014 na pomyslný papír.. Aneb "Co mi přinesl rok 2014" . Asi to bude trochu netradiční pro mé články, ve kterých se ráda vykecávám, ale tentokrát to udělám odrážkově - i tak se bojím, že toho bude dost, protože ani v tomhle roce (teď už vlastně loni) jsem se moc nenudila..