Přeskočit na hlavní obsah

Nech to být a věř na osud


Věříte na osud? Já ano..
Taky věřím na to, že k naplnění osudu musí přijít ta správná chvíle.
A věříte na osudovou lásku? Já ano..
A věřím, že mého osudového jsem už potkala, jen nám zatím není dáno být spolu.. zase.. Myslím si, že ke všemu musí vyzrát ten správný čas. A i když mezi tím budem mít po boku několik další jiných osob, jednou budem spolu - pokud to tak má být. A pokud to tak být nemá, tak tohle je jen má dnešní slabá chvíle a nebude to tak. Bude to jinak, mým osudovým bude někdo jiný.
Jen jsem dnes pochopila, že osudu se člověk neubrání. Takže má slova vykřičená v bolesti "i kdybychom spolu někdy měli být, tak udělám vše proto, abychom nebyli." Byla opravdu jen slova. Dnešním dnem jsem pochopila, že ať dělá člověk cokoli, at říká cokoli a ať potká kohokoli, osudu se nevyhne. Pravdou je - a teď se musím bičovat - že já už se ani nesnažím tomu nějak bránit.. Bráním se jen tím, že v nesprávnou chvíli nepiju alkohol, protože alkohol je všemocný a velmi lehce se na něj vymlouvá, ale není to omluva. A taky tím, že ve slabé chvíli se dokážu zvednout a odejít... Ale co když to jednou nezvládnu?

"Uvědom si, že když mě tam s ním necháš samotnou, tak za to nebudu moct já, ani alkohol, ale TY!" - "Jo takhle.. Tak můžeš to zkusit, třeba to pak obstojí u soudu."

Posledních pár dní se pohybuji na tak tenkém ledě, že už spíše plavu v roztopené vodě. Ale zatím zvládám držet hlavu nad hladinou i když bych se nejraději vzdala a s klidem se potopila. Ale když jsem začala nový vztah na základě rozumu, snažím si ten rozum uchovat i nadále. I když je to sakra těžké, když rozum říká uplně něco jiného než srdce (které je prostě a jednoduše masochista a ráda bych ho vyměnila za nějaké normální - nějaký zájemce?).. Ale vzhledem k tomu, že já jsem člověk, co neudrží nikdy srdce moc dlouho na uzdě (už teď je ten rozum chvilkama mlhavý), tak vůbec nevím, jak dlouho to takto budu zvládat. Protože ačkoli věřím, že vše, co se má stát, se stejně stane, věřím taky tomu, že my ten náš osud můžem trochu ovlivnit. A já ho ovlivňuji uplně ožrale. "Za ty tři měsíce, co jsem tě neviděl, ses hrozně změnila. Stal se z tebe opravdu silný člověk." Vážně?? Mně přijde, že jsem totálně nevyvážený puberťák.

"Mami, taky jsem mu řekla, že jediná chvíle, kdy bych mu fakt odpustila by byla ta, kdyby došel s prstýnkem... A on řekl, že to moc dobře ví, ale nemá na to teď prostě peníze." - "Jako na co?" - "No na moji svatbu." - "Jááá taky ale nemám penízeeee."

Nedokážu ubližovat člověku, který mi tisíckrát ublížil. Nedokážu věřit člověku, který mi konečně jako jediný nelže. Nedokážu mít toho člověka ráda tolik moc, jako toho, který mi tisíckrát ublížil... Neumím to rozlousknout, chci aby to rozlouskl život.

Komentáře

  1. Myslím, že některé věci nemůžeme ovlivnit a že je správné, že to tak je.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak na jednu stranu si říkám, že jsou věci, které ovlivnit nemůžeme... nevím, jestli je to osud... ale je to tak. Jsou věci, se kterými neuděláme nic... a nezbývá nám nic jiného, než se s nimi smířit. Většinou si jen tak pro sebe (asi pro uklidnění - i když to nepomáhá) říkám, že to tak asi má být...
    Určitě je ale i mnoho věcí, které ovlivnit můžeme a se kterými se dá vždycky něco udělat.
    Ten poslední odstavec, taky jsem to tak dřív měla... úplně přesně. Přeji, aby to u tebe život rozlouskl stejně tak jako u mě. ;) Občas je lepší ty, kteří ublížili nechat jít... ale na to se u sebe dívám už s hooodně velkým časovým odstupem...
    I když jsem si ale tenkrát ty konce neuměla představit, dnes jsem za ně ráda. Protože díky tomu, že mě ti hajzlové nechali, jsem mohla poznat člověka, kterému by se oni nikdy nevyrovnali... :))
    Já si moc přeji, aby to tak jednou dopadlo i u tebe. Abys byla zase šťastná, po boku nějakého úžasného muže, který by nikdy nebyl schopný ti ublížit. ;) :)

    OdpovědětVymazat
  3. pekný článok ... no ja rozhodne verím, že sme si zo svojim drahým súdený :)

    http://byfoxygreen.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  4. momentálne som v podobnej situácii, za ten čas čo som sa neozvala na blogu som mala také divné obdobie, ale nakoniec som aj tak dospela k názoru o akom píšeš, na osud síce neverím ale verím že tí čo majú byť spolu nakoniec budú a tí čo nie, tak tam nepomôžu ani slová ani snaha to dať do kopy ... ja som naopadk práveže človek, ktorý vždy dá na srdce :D neviem ktoré z toho je lepšie ale viem že ja by som ľutovala keby som sa nerozhodovala podľa srdca, samozrejme každý to máme inak :)

    OdpovědětVymazat
  5. Asi je to tak, že niekde v nejakej knihe máme každý napísané čo s nami bude či už to tak chceme alebo nie. Hm, keď už niekto vraví, že náhody neexistujú, predsa všetko sa deje z nejakého dôvodu, tak potom jedine osud musí existovať.
    Dúfam, že aj ja som už stretla toho osudového a snáď je nám dané byť spolu navždy. :) No možno trochu viac snívam. :D Ale aj tak, dúfam, že to tak bude. :)

    Oh, byť s niekým len z rozumu nie je to najlepšie, trápiš hlavne seba ale aj toho druhého. Ja som sa tiež rozhodla pre vzťah, ktorý vyhovoval skôr môjmu rozumu, ale rozhodla som sa správne, pretože keby som počúvla srdce, tak by som sa trápila. Ale to už len preto, že tento priateľ je lepší ako ten, do ktorého som možno bola buchnutá. Aj ked mi to bolo ľúto, vybrala som si tohto a som s ním šťastná a lúbim ho. :)

    No keď s tým nie si šťastná, tak sa netráp a bud radšej sama. Ubližuješ obom.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v tom případě to máme stejně .. Protože pokud bych poslechla srdce tak vím, že bych nebyla šťastná dlouho .. nadruhou stranu nejsem šťastná ani teď, takže je to asi jedno.. Ale není to tím, že bych nebyla šťastná, protože jsem s někým kvůli rozumu, jsem s ním šťastná .. Jen jsem člověk, který ví, co to je opravdu milovat a to já dokážu jen s jedním člověkem - se kterým bych ovšem byla nešťastná .. a tak je to furt dokola..

      Vymazat
  6. Ty rozumový vztahy nejsou nic moc, protože je to takové placebo, které jednoho dne prostě přestane stačit...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…