Nestěžujte si nikdy na žádný rok, protože i ten nejméně vydařený přinese vždy pěkné okamžiky - 2. část

V pauze mezi učením dopíšu druhou část mého roku 2014, ať to můžu sfouknout ze stolu a začít se věnovat jen roku 2015, který je už teď pro mě extrémně náročný po všech stránkách.

ČERVENEC

• styky s Egoistou pomalu ustávají, zato se silně obnovují styky s Životní láskou - dokonce natolik, že když naši odletěli na svou první pořádnou dovolenou do Bulharska, tak jsem si ho nastěhovala na celý týden domů. A bylo to zase jako dřív..

• archeologický výzkum v Dolních Věstonicích byl naprosto úžasný a nikdy bych nevěřila, že během jednoho týdnem najdeme TOLIK nálezů, co tam..

• můj první ročník Master of rock 2014 (oficiálně už asi 25.) - na metalových a rockových písničkách jsem byla odkojená a ačkoli se to spoustě lidem nezdá, tenhle styl zbožňuji a nedělá mi problém jednou za čas nahodit černý gothický úbor (hlavně proto, že to byla jedna z mých pubertálních fází) a vyrazít mlátit hlavou. Ani letos tam chybět nebudu, protože jsem našla lístek pod stromečkem!

• největší prozření roku 2014 - praskl fakt, že Egoista se mnou nebyl proto, že by chtěl, ale protože to byla jeho osobní challenge.. Tohle byl jeden ze dvou zlomových bodů, kdy jsem přestala absolutně věřit opačnému pohlaví. Zjistila jsem, že chlapi udělají všechno proto, aby ženskou dostal tam, kde chtějí..

• své pochroumané srdce jsem si jela vyléčit tentokrát do Čech, kdy jsem strávila týden s těma nejčistšíma dušičkama - dětma. Převlekla jsem se za Berušku Vytahovačku a týden blbla na večerníčkovém táboře. To byla pastva pro duši!

SRPEN

• na dvoutýdení archeologické praxi u mého krásného města, jsem poznala svého druhého vedoucího bakalářky a myslím, že můžu být naprosto spokojená!

• opětovné přerušení komunikace s Životní láskou mi dalo pocit, že na letošní Trnkobraní jdu opět jako nezadaný člověk - a znovu jsem měla v plánu si ho takto naplno užít! Ovšem zjevení se Životní lásky hned první večer téhle události mě vyvedlo z omylu. Tohle byl víkend, po kterém jsem začala zase vážně uvažovat, že mu dám další šanci.. Dokonce jsem se mu na narozeniny patlala s palačinkovým dortem, ačkoli pečení kravin nesnáším. Ale co bych pro něj neudělala po dokonale stráveném víkendu s ním u mojí rodiny - ve chvíli, kdy se mnou zase začal objíždět všechny babičky jsem si řekla, že tohle už je opravdu vztah.. Přece by se jen tak sám od sebe nechtěl zase ukázat u lidí, které tehdy společně se mnou opustil.. To už něco znamená.. opět si jen řeknu Naivní holčičko!

ZÁŘÍ

• má Inteligentní si podruhé střihla státnice a může se konečně pyšnit titulem bc.

• opět nám to začíná s Životní láskou skřípat, protože dle všeho každý berem náš vztah uplně jinak.

• konec měsíce jsme trávily s mýma dvěma spolužačkama v archeologické laboratoři, kde jsme brigádně zpracovávaly archeologický výzkum - bylo to supr a zas jsme se přiučily jiné potřebné stránky archeologie.

ŘÍJEN

• bohužel, co se týče třídního koletivu, který byl do téhle chvíle uplně luxusní, nám to začalo hooodně skřípat .. nemohli jsme se navzájem vystát a neustále se pomlouvali. Bylo to pro mě hodně smutné, protože ve třídě mám dost dobrých přátel.

• opět přišlo moje další poprvé - pro mě první ročník burčákového pochodu v Mutěnicích - kterého se rozhodně zúčastníme i příští rok, supr to bylo.

• no a po tom, co mi Životní láska napsal, že to co je mezi námi, tak není žádný vztah, tak finální rozchod (pokud se tomu tak dá říct, když jsme neměli žádný vztah!) .. už jsem to sezení na velkém otazníku nevydržela a prostě zabouchla dveře - ačkoli to Životní láska odmítl akceptovat (doslovná citace, aneb nejoriginálnější věta u rozchodu "Rozcházíme se." - "To odmítám akceptovat."). Život ho takové věci naučí akceptovat.

LISTOPAD

• měsíc loučení s mým Nejlepším, který odletěl na Nový Zéland. Touhle dobou jsem konečně i já pochopila pravdivost citátu: Jak moc je pro nás něco důležité, to pochopíme až ve chvíli, co to ztratíme.

• také jsme na bytě pořádali Indiánskou party, která mi přinesla do života opět nového člověka Krásného. Ačkoli tehdy jsem si to ještě vůbec neuvědomovala, bo jsem teprve pomalu začínala chápat, že mě s nikým nic neváže a nesvazuje. Brala jsem to jen jako flirt.

• na dva měsíce jsem si sehnala brigádu, což se mi v tuhle dobu velice hodilo - nejen kvůli penězům, ale taky proto, že jsem celou dobu lítala mezi školou a prací a neměla čas přemýšlet a řešit kraviny, natož držet nějaký velký smutek nad ztrátou Životní lásky (neříkam samozřejmě, že to bylo lehké, bolelo to stejně moc jako poprvé, podruhé, potřetí.. tohle asi nikdy bolet nepřestane).

• pak přijel Krásný podruhé za tenhle měsíc - a už se to nezdálo jen jako obyčejný flirt.

• zaráveň jsem o den později šla zamávat Nejlepšímu s tím, že minimálně rok ho teď neuvidím.

• a ještě ten večer jsme si stihly zařádit na dalším koncertu tohoto roku Divokých Billech, kteří byli luxusní!

PROSINEC

• a poslední měsíc jsme zahájily s mou Nejmilovanější také posledním koncertem - UDG a Voxel! Naše největší lásky a srdcovky. Z tohoto koncertu jsme žily ještě dalších 14dní.

• také jsem se po více jak roce viděla s mou Rasmusačkou, sice jen na pár hodinek, ale i tak jsem byla ráda, protože jednu dobu to byl člověk, který rozhodně patřil mezi mé nejbližší.

• následně jsme zahájili společně s Krásným a dalšími plesovou sezónu, protože plesy já na zimě miluji nejvíce (dobře, ještě Vánoce - ale ty jsou jen jednou). Po plese jsem dostala přednášku o tom, že bych si měla začít připouště fakt, že Krásný mě má rád a opravdu to není jen pouhý flirt! Jenže já takovým věcem už dávno neumím věřit.

• předposlední den tohoto roku jsem oslavila své 22 narozeniny - je ze mě škatule.. A dostala spoustu nádherných dárků, které všechny odráží lásku mých blízkých (bohužel jsem takový dokonalý dárek dostala i od Životní lásky - ne, nestýkám se s ním, předala mi jej teta).

• a rok jsem ukončila tak zvláště, jak jsem ho prožila - chtěli jsme ho strávit s mýma nejúžasnějšíma lidma v mém nejúžasnějším městě. Při přesunu do ono města mi ovšem přišel na zastávku zamávat Životní láska. Dokážu si živě představit, jak to vypadalo v očích nezávislého pozorovatele - když jsem si povídala se spolužákem a uprostřed slova jsem se zarazila a na několik vteřin ztuhla a přemýšlela, co mám dělat. Následně jsem naštěstí získala zpět mou obvyklou sebejistoti a zbytek zvládla bravurně - ačkoli jsem se uvnitř cítila hrozně. Proč? Protože jeden mě vyprovázel z bodu A a druhý čekal v bodě B. Ano, protože do mých nejúžasnějších začínám polehoučku řadit i Krásného, jenž s námi také trávil Silvestr.. A až na tenhle malý incident byl letošní Silvestr absolutně povedený a úžasný!!!

Rok 2015 jsem začala s Inteligentní, Navrhovačem a hlavně Krásným.. Poklidně a spokojeně. Doufám, že stejně poklidně a spokojeně to bude vypadat i v následujícíh měsících.. ačkoli mě hned 2. leden vytrhl z omylu - nic poklidně a spokojeně pokračovat nebude.. A jak teda vlastně vstupuju do nového roku? Holčička, kterou jsem byla před rokem, by řekla, že se statusem "zadaná" .. Ta holčička, která je ze mě teď to spíše nazývá "nejsem volná".. protože se stále nenaučila věřit a stále sedí ve velké bublině, která odráží vše, co má společného s láskou.
A abych to nezakončovala depresivně, protože já jsem přece optimista, na popud Creencii jsem se rozhodla, že si v roce 2015 každý večer zapíšu do diáře jednu věc, která mě ten den potěšila - tenhle její projekt se nazývý 365 dní vděčnosti. Je to myslim moc dobrý nápad pro to, aby si člověk před spaním vždy uvědomil, že každý den se přihodí aspoň jedna hezká věc!

Tak opožděně ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!