Přeskočit na hlavní obsah

Nestěžujte si nikdy na žádný rok, protože i ten nejméně vydařený přinese vždy pěkné okamžiky - 1. část

Ačkoli je těchto článků teď hrozně moc, nemůžu si jej odpustit. Asi proto, že i já bych si ráda dala všechny významné události roku 2014 na pomyslný papír.. Aneb "Co mi přinesl rok 2014". Asi to bude trochu netradiční pro mé články, ve kterých se ráda vykecávám, ale tentokrát to udělám odrážkově - i tak se bojím, že toho bude dost, protože ani v tomhle roce (teď už vlastně loni) jsem se moc nenudila.. 


LEDEN
  • Nový rok začal tím, že jsem se rozešla s klukem, kterého jsem měla moc ráda - ale neklapalo by nám to spolu.. byl ještě příliš malým dítětem..
  • jeden večer způsobil nekonečné peklo - půl roku po rozchodu mi napsal Životní láska; v době, kdy jsem na něj naprosto bravurně zapomněla a nikdy nepočítala s tím, že by se na tom mělo něco změnit.. Zjistila jsem tak, jak se v průběhu celého půlroku měl a že měl přítelkyni, kterou přede mnou všichni mí přátele naprosto geniálně tutlali, že jsem o ní neměla ani zdání, ačkoli jí dal dokonce to, co jsem chtěla šest let vztahu já - společné bydlení a psa.. Za což jim ještě jednou (a po několikáté) hrozně děkuji.
  • viděla jsem se také po půl roce odloužení s mou Plzeňačkou a byla jsem štěstím bez sebe - tuhle slečnu jsem poznala na praxi v srpnu 2013 a během třech týdnů mi navždy přirostla k srdci!! Musím bohužel konstatovat, že od té doby jsme se neviděly, protože nám to vůbec nevycházelo - už je to rok!


ÚNOR
  • čekalo mě nejtěžší období, které jsem do té doby na vysoké zažila - zkouška, která je u nás sítem... měla jsem namále, ale díky mým skvělým spolužačkám jsem ji zvládla a mohla pokračovat ve studiu historie a archeologie (ano, konečně jsem se odhodlala zmínit svůj obor!)
  • nevím, zda to byl nějaký error kvůli stresu, ale dva večery před touhle zkouškou jsem udělala jednu velkou chybu (??) a pozvala k sobě domů Životní lásku.. a on dojel - shledání po půl roce od našeho docela dost škaredého rozchodu.. A nic se nezměnilo, zase nás to táhlo k sobě a na tu noc taky velice silně přitáhlo.
  • jedna z nejlepších událostí roku 2014 byla ta, že se k nám přistěhoval Roztomilý a Navrhovač - teď je nás na bytě 6 a jsme nejlepší parta!


BŘEZEN
  • pravidelné stýkání s Životní láskou ukončil jediný rozhovor - já brečela, on brečel, ale takhle to dál nešlo.. ačkoli jsme si to nechtěli přiznat a proto jsme se za pár týdnů začali vídat znova - proto, abych to na konci tohoto měsíce utla podruhé, jelikož jsem věděla, že na to, aby mě opět opustil kvůli jiné, už fakt nemám..
  • hned večer po tom - a poslední večer tohoto měsíce, mě Dohazovačka seznámila s Egoistou - naprosto neotřelou a neznámou frází "Už znáš Rose?" .. tak to byla druhá největší chyba tohoto roku.

DUBEN
  • první oficiální rande s Egoistou..
  • můj druhý archeologický výzkum, který mi ukázal nové stránky archeologie

KVĚTEN
  • Životní láska se mnou opět chce obnovit facebookové konverzace a já mu to pomaličku povoluji..
  • zvládnutí zápočtového týdne na jedničku
  • ukončení semestru Garden party, na které mi už díky příšernému počasí mělo dojít, že je něco špatně.. ale jak to bývá, alkohol a naivita dělá své a já si pozvala Egoistu domů, ačkoli jsme byli jen na jednom rande.. ale když on říkal tak krásné věci.. bla bla bla.. A tak dostal, co chtěl a já si myslela, jak nemám přítele - tehdy jsem ještě žila s tím, že po tomhle VŠEM už je přece jasné, že spolu chodíme.. Naivní holčičko!
  • poprvé jsem opravdu ranila Životní lásku, když jsem mu řekla o Egoistovi.. ale on to nevzdal, začal byt naopak mnohem víc snaživý.. nechtěl se vzdát možnosti pravidelného přísunu sexu bez závazků? Škoda, že já to nikdy na dvě strany hrát neumím.. hm..
  • odevzdání anotace na bakalářskou práci - a tím to tak trochu vypuklo! Začátek uzavření mého bakalářského studia
  • první historická praxe, která mi přinesla úžasné zážitky a spoustu nových poznatků
  • a očividně důležité události ukončují měsíce - mé opětovné podlehnutí Životní lásce (po kolikáté že už jsem to vstoupila do té řeky?? Radši nepočítat, bo jsme teprve v půlce roku)!


ČERVEN
  • jedna z mých nejlepších kamarádek měla státnice - a ačkoli jsme ji všemožně podporovali a je to jeden z nejchytřejších lidí co znám, neudělala je.. což nás všechny trochu vyděsilo.. "Když ne ona, tak kdo?"
  • do ČR přijela má nejoblíbenější americká skupina Skillet - a já jsem je mohla vidět - a velkou zásluhu na tom měl Životní láska.. a musím říct, že tenhle den byl jedním z těch, které se mi uplně nejvíc vryly do paměti z roku 2014.. Životní lásku jsem si vyzvedla doma, poté jsme jeli pro jeho mamču, se kterou jsem měla moc dobrý vztah a byla jsem šťastná, že je můžu vidět oba dohromady a jeli jsme k nim domů, kde bydlel, ještě než jsme se rozešli.. a tam jsem se potkala opět také s jeho sestrou a bylo to naprosto úžasné vše, jako dřív.. poté jsme několik hodin leželi na trávě a čekali na mé Skillety.. a bylo to tak úžasně klidné a mírumilovné.. A potom zážitek roku - samotný koncert!!! Už tehdy jsem věděla, že se mi to vše líbí až moc... ale nebyla jsem natolik chytrá, abych tomu přikládala větší význam..

... usoudila jsem, že vzhledem k délce bude lepší napsat článek na pokračování, druhou část čekejte co nejdříve to půjde...

Komentáře

  1. Moře lásky a vzdělání. To je poezie života půvabné vysokoškolačky. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc se mi to tvé shrnutí líbí... ačkoliv bych preferovala méně zmínek o Životní lásce, protože jsi skvělá holka a nezasloužíš si, aby ti někdo ubližoval... ale asi každá z nás je někdy masochistkou....
    Těším se na pokračování! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tolik lásek. Skoro jako písku na poušti. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kolikrát nám musí někdo ublížit, než to vzdáme a pochopíme, že to nemá cenu :-(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...