Přeskočit na hlavní obsah

... protože Tě miluji..

Hodně se teď učím, což s sebou přináší i časté chvíle nudy - a to u mě znamená jediné - furt přemýšlím a uvažuju. Zvlášť teď, když mám nad čím uvažovat.. Teda neměla bych, myslela jsem, že mám ve všem jasno, ale stačí jeden týden a člověk má zas život uplně pomíchaný..


Každopádně mé myšlenkové pochody mě zavedly ke dvou docela blbým závěrům.. Pořád totiž přemýšlím, zda se řídit srdcem, které mě tolikrát zklamalo, nebo rozumem (který taky není uplně ideální) a nebo nechat všechno jen tak plynout (což jsem už párkrát zkoušela a nikdy jsem to dlouho nevydržela)..
A došla jsem k závěru, že já asi nikdy nedokážu být s člověkem, kterého miluji, šťastná. A to proto, že když někoho začnu milovat, tak se každou sekundu užírám strachem, že ho ztratím. A není to jen tím, že už se mi to stalo.. Je to tím, že mám takovou povahu - protože vím, že když jsem zamilovaná, dokážu dát v sázku uplně všechno.. A pak taky můžu všechno ztratit.. Už jsem zažila tu ukrutnou bolest a prázdnotu, která v člověku zůstane po odchodu toho druhého. A tak jsem se začala tomuto pocitu bránit - odmítám toho, kterého miluji tak, jako nikdy nikoho a který miluje mě (jen svým zvláštním arogantním způsobem) a obracím se k tomu, o kom vím, že ho dost možná nikdy milovat nezvládnu.. A když to nebude tenhle, bude to někdo jiný, koho nedokážu milovat - jen s takovým budu klidná.. Protože budu vědět, že když ten člověk jednou odejde, tak mě to nepoloží.. Že když mi ublíží, tak mi nikdy nezůstane jizva, protože mi nikdy nedokáže ublížit pořádně.
Stále ještě sedím ve své krásné pomyslné bublině a nikoho nepouštím dál. Ačkoli se k ní posadil člověk, který začal ťukat a ťukat a snaží se ji rozbít.. A já ji silou vůle držím pohromadě, protože vím, že až se rozbije, rozbije se tím uplně všechno.. Vím to, ale přesto nevím, jestli ji tak dokážu udržet napořád, protože přece jen je ze skla..
My dva se trápíme spolu a trápíme se od sebe.. 100x začínáme a 100x končíme a pak zase stejně začínáme...
Život je občas sranda..

Komentáře

  1. No jo, ženská a láska to mají vždycky těžké. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Takhle to má spousta ženských, i tady na blogu už jsem o tom četl. Rozchod je prostě tak bolestivý, že radši nejdeš na plno do dalšího vztahu, aby se bolest případně neopakovala. Prý je to záležitost spíš žen, ale já ti mohu říct, že přemýšlím podobně, protože rozchod mě taky vždy pěkně sejme...

    OdpovědětVymazat
  3. ach, tie ľudské vzťahy, sú také zložité....

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…